Potíže s impotencí lze řešit bez viagry

Erektivní dysfunkce mívá příčiny vězící jak ve fyzické, tak v duševní oblasti

Potíže s impotencí lze řešit bez viagry

* Závratný celosvětový úspěch preparátu Viagra, podporujícího mužskou sexuální výkonnost, by mohl vyvolávat zdání, že problémy spojené s impotencí jsou snadno a navždy vyřešeny. Neschopnost dosáhnout erekce však nespočívá v "zázračných" pilulkách - je to mnohem složitější záležitost.
Na kongresu amerických urologů v dubnu 1983 pořadatelé vyzvali anglického fyziologa Brindleyho, aby prakticky předvedl svůj poslední vynález. Brindley neváhal a před přednáškou si sám píchl injekci vazodilatační látky. Po jejím skončení si rozepnul poklopec a šokovaným posluchačům předvedl ztopořený penis.
Nejpoužívanější a nejúčinnější současná metoda léčení impotence spočívá v aplikací vazodilatačních látek, jež rozšíří tepenné řečiště a přítok krve se zvýší natolik, že lze navodit erekci. Účinnost injekce prostaglandinu E1, kterou si pacient vpichuje do penisu, dosahuje až 96 procent.

Přípravky na předpis

Sám termín impotence znamená neschopnost muže dosáhnout a udržet ztopoření penisu dostatečně dlouho k uspokojivému pohlavního styku. Vzhledem k tomu, že se pojem impotence hojně užívá v pejorativním smyslu, bývá nahrazován citlivějším termínem erektivní či erektilní dysfunkce. Aplikací vazodilatačních látek se rozšíří tepenné řečiště a přítok krve se zvýší natolik, že lze navodit erekci.
V České republice existuje jednak na lékařský předpis vázaný zahraniční přípravek Caverject, jednak tuzemský preparát Karon. Ztopoření následuje 5 až 15 minut po aplikaci a trvá 30 minut až tři hodiny. Závisí ovšem na použitém preparátu, aplikované dávce a na stavu cévního řečiště u konkrétního jedince. Lze rovněž používat autoinjektor, plastové pouzdro, do něhož se vkládá injekce s jehlou, která se ve zlomku vteřiny bezbolestně vpíchne po uvolnění pružiny.
Poruchy erekce bývají mnohem častější, než by se mohlo zdát. Trpí jimi totiž asi desetina mužské populace. Mohou být buď primární, tudíž existující od počátku sexuálního života, anebo sekundární, tedy vznikající během pohlavního života. Erektivní dysfunkci lze leckdy úspěšně léčit, byť bývá považována za přirozenou součást stárnutí. Může se však už i v mládí vyvinout u mužů postižených diabetem. Ti často mívají psychické potíže, ale neléčí se, ačkoli se jim nabízí mnoho postupů.

Hrozí vlastně úplně vše

Erektivní dysfunkci způsobují buď psychické, nebo organické důvody. První z nich mají příčinu v psychické oblasti, jako jsou například deprese, úzkost nebo partnerské problémy. Za organické poruchy se považují například onemocnění cév a nervů, vysoké či nízké hladiny některých hormonů, vedlejší účinky léků, následky úrazů apod. Nejčastěji však erektivní dysfunkci způsobuje cukrovka a kornatění tepen.
Dalšími rizikovými faktory jsou vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu v krvi, nedostatek pohybu. Obecně platí, že jsou to tytéž faktory jako v případě srdečních onemocnění. Často to bývá kombinace dvou či více příčin, ale společný jmenovatel bývá jeden: arteroskleróza.
U pacientů, kteří si stěžují na úplnou nepřítomnost erekce, je vhodné vyšetření noční erekce. Všichni zdraví muži mají totiž ve spánku erekce, a to bez výjimky každou noc. Zdraví muži prospí během noci asi 90 minut se ztopořeným penisem a díky těmto erekcím lze stanovit diagnózu. Pokud má muž normální erekce ve spánku, je anatomicky a fyziologicky schopen mít dobrou erekci i při pohlavním styku. Z toho vyplývá, že jeho poruchy erekce nejsou organického, ale psychického původu. Nemá-li normální spánkové erekce, jedná se o organickou impotenci.
Test noční erekce lze jednoduše provést tak, že před usnutím se ovine rolička poštovních známek kolem penisu. Pokud je ráno perforace mezi známkami roztržená, v noci pravděpodobně nastala erekce.
V minulosti se téměř všechny poruchy erekce považovaly za psychicky podmíněné. Proto byly často nevyléčitelné. Víme však, že většina poruch je organického původu. Téměř všichni muži trpící poruchami erekce mají psychické potíže, které bývají častěji důsledkem než příčinou obtíží. Nejjednodušší léčbou je předepsání pilulek, například léčba yohimbinem nebo jeho kombinacemi s jinými preparáty. Efekt má jen ve 20 až 30 procentech, ale je poměrně levný a nemá závažnější nežádoucí účinky. Při snížené hladině mužského pohlavního hormonu testosteronu je možné zkusit hormonální léčbu androgeny.
Nedoceněnou metodou léčby s úspěšností 75 až 91 procent jsou podtlakové pumpy. Pohlavní úd se vsune do plastového válce, v němž se pod tlakem nasaje krev do topořivých těles a nastane pasívní erekce. Důležitou součástí pumpy jsou škrticí kroužky nasazené na kořen penisu, jež zabraňují předčasnému úniku krve a udržují ztopoření.

V zásadě jen psychika

Cévní chirurg Václav Michal vypracoval v 70. letech nové operační postupy směřující k obnově tepenného přítoku do kavernózních těles penisu. Popsal hemodynamiku erekce a objasnil mechanismus žilního odtoku. Práce vedla k poznání, že pro erekci má zásadní význam dostatečné tepenné zásobení a každá porucha, jež omezuje přítok krve, se může podílet na selhávání erekce.
V penisu se buď neudrží dostatek krve, anebo krev odtéká příliš rychle. Erekce pak nelze dosáhnout vůbec, nebo se snadno vytrácí. Toto poznání znamenalo revoluci v pojetí erektivní impotence. Psychiatři a sexuologové museli začít přehodnocovat názory na psychickou povahu impotence. Úplně posledním řešením v případě, že selhaly všechny ostatní formy léčby, zůstává implantace penilní protézy. Není to však doživotní řešení. Při operaci nastává taková destrukce tkáně topořivého tělesa penisu, že náprava je téměř vyloučena.

Alice Rybáková,
spolupracovnice redakce