Čisté řešení pro hlavní město

Čisté řešení pro hlavní město

Srovnání nákladů na výrobu 100 GJ tepla (ceny včetně DPH):

Druh výroby Palivové náklady Stálé náklady Celkové náklady
na 100 GJ (Kč) na 100 GJ (Kč) na 100 GJ (Kč)
CZT - Mělník 13 566 11 225 24 791
Zemní plyn 18 857 14 900 33 757
CZT - zemní plyn 19 708 9 272 28 980
Zdroj: Pražská teplárenská, a. s., s použitím cen CZT platných od 1. srpna 1998, u zemního plynu jsou ceny platné od 1. července 1998
Vysvětlivky: CZT - Mělník = teplo vyrobené v Elektrárně Mělník I a dodávané do soustavy napáječů v ceně do objektu, CZT - zemní plyn = teplo vyrobené v blokových plynových kotelnách v ceně do objektu, Zemní plyn = teplo vyrobené v domovních plynových kotelnách (u palivových nákladů je uvažováno s účinností 85 % a s odběrem nad 6 000 m3)

Roční emise blokových kotelen na Jižním Městě, které budou přepojením oblasti na mělnický napáječ zcela odstraněny

prach 1,67 t/rok
oxidy síry 0,84 t/rok
oxidy dusíku 122,15 t/rok
oxidy uhlíku 93,31 t/rok
uhlovodany 4,19 t/rok
Zdroj: Pražská teplárenská, a. s.
* Moderní města zaznamenávají prudký růst a různé studie se shodují, že v dohledné budoucnosti bude většina obyvatel žít v obřích městských aglomeracích. Je stále složitější kvalitně zajistit procesy nezbytné pro fungování těchto lidských mravenišť. Zásobování teplem není výjimkou a přední odborníci neustále hledají nové koncepce, jak dodávat teplo hospodárněji a šetrněji k životnímu prostředí.
Zajímavým modelem je jeden z největších projektů českého teplárenství: Zásobování hlavního města Prahy teplem z Elektrárny Mělník (ZTMP). Tuto soustavu uvedla do provozu v říjnu 1995 akciová společnost Energotrans, dceřiná společnost Pražské teplárenské, a. s. Vzhledem k jeho parametrům a významu můžeme toto dílo s čistým svědomím zařadit i mezi největší evropské teplárenské stavby.
Myšlenka zásobovat hlavní město Prahu teplem z vhodného zdroje v blízkosti města vznikla už v sedmdesátých letech. K rozvoji zásobování teplem z velkých zdrojů tehdy docházelo v celém světě, byly tak využívány veškeré výhody společné výroby tepla a elektřiny - tzv. kogenerace, stavěly se mnohakilometrové napáječe. Po provedení potřebných studií a ekonomických hodnocení bylo i u nás rozhodnuto zásobovat pravobřežní část Prahy teplem ze 40 km vzdálené Elektrárny Mělník, která se ukázala jako nejvhodnější zdroj. Vznikl tak shora uvedený projekt, který využívá výhodné kogenerační výroby z domácího energetického uhlí. Tím dochází k zásadnímu zlepšení ekonomických parametrů výroby, podstatnému snížení vlivu na životní prostředí města a zároveň k efektivnější likvidaci odpadů a exhalací v Elektrárně Mělník při dodržení přísných emisních předpisů.
Hlavním principem projektu byla především přestavba Elektrárny Mělník I z klasické kondenzační na kogenerační. V rámci této stavby proběhla rekonstrukce čtyř ze stávajících šesti kondenzačních 55 MW turbín na 2 protitlaké a 2 odběrové (2 kondenzační zůstaly), takže dnes je k dispozici 330 MW elektrického a 560 MW tepelného výkonu. Byla postavena také nová výměníková a čerpací stanice, která zabezpečuje cirkulaci horké vody.
Celý projekt ZTMP byl rozdělen do 5 vzájemně navazujících staveb, které propojily Elektrárnu Mělník I. s Teplárnou Malešice potrubím o celkové délce trasy 52,4 km. V úseku Elektrárna Mělník I-Výtopna Třeboradice je to potrubí 2x DN 1200, tlak 2,45 MPa a výpočtová teplota 150/70 oC. Jde především o pozemní vedení na nízkých patkách, které překonává po příhradových ocelových mostech 2x tok řeky Vltavy a 4x železniční trať. Pozemní komunikace (silnice) jsou překonávány buď vrchním vedením, nebo spodem v prefabrikovaných kanálech. Vlastní potrubí je uloženo na kalotových ložiskách s teflonovou kluznou vrstvou, jako kompenzátory jsou použity osové ucpávkové kompenzátory (jedno- i oboustranné), trasa je rozdělena na zhruba 2,5 km dlouhé sekce pomocí sekčních uzávěrů DN 1000. Potrubí je izolováno deskami z minerální vlny tl. 30 (20) cm, a to buď jako trojdílné segmenty (izolační prefabrikáty), nebo jako dvouvrstvé pásy. Povrchovou vrstvu a ochranu izolace tvoří hliníkový předlakovaný plech. V úseku Výtopna Třeboradice-Teplárna Malešice (s odbočkou na Černý Most) je to potrubí 2x DN 1200 až 700, vedené zčásti jako pozemní vedení, zčásti jako kanálové, exponovaný úsek pod průmyslovým územím Vysočan překonává v tunelu délky 2,4 km, v hloubce cca 30 m.
Jako řídící systém celého projektu byl vybrán Simatic S 5 od firmy Siemens, který zabezpečuje snímání a přenos potřebných údajů z jednotlivých měřících míst do centrálního velínu ve Výtopně Třeboradice, odkud je na základě vyhodnocení těchto údajů celá soustava řízena.

Celý projekt, jehož hodnota je zhruba 5 mld. Kč, byl uveden do provozu 16. října 1995. Hned první topná sezóna, která byla nezvykle dlouhá a náročná na spolehlivost tepelných zdrojů, prověřila kvality tohoto projektu. Navzdory určitým obavám, vyvolaným zejména dlouhou dobou výstavby, nevznikly podstatné problémy na liniové části napáječe. Potrubí pracovalo spolehlivě, nedocházelo k netěsnostem, zdroj - Elektrárna Mělník I - pracoval spolehlivě, byly vyzkoušeny všechny provozní varianty při provozu protitlakých, odběrových i kondenzačních turbín. Také ostatní části soustavy pracovaly bez zásadních problémů. Oproti projektovaným hodnotám došlo dokonce ke zlepšení některých vlastností. Ukazuje se například, že drsnost potrubí, a tedy i ztráty čerpací práce jsou nižší, než se předpokládalo. Také teplotní ztráty jsou o něco nižší, než předpokládal projekt, za běžného provozu se pohybují okolo 2 %, při kontrolním měření za ustáleného provozu byly ještě příznivější.
Problémem, který se během prvního roku provozu vyskytl, však kupodivu nebyly projektové nebo provozní nedostatky díla, ale ochrana liniové části proti krádežím. Středem pozornosti zlodějů se staly zejména izolace. Nešlo jen o malé krádeže drobných nenechavců, škody dosáhly v některých měsících statisícové výše, což svědčilo o organizované skupině. Ve spolupráci s policií byla proto výrazně změněna koncepce ostrahy a na základě toho se podařilo dopadnout a předat k potrestání několik osob, které se na těchto krádežích podílely.
Teplo z Mělníka je dodáváno jednak do stávajících sítí Pražské teplárenské a. s. (která pokrývá svou dodávkou více než třetinu všech potřeb tepla v hlavním městě), jednak do nově budovaných přípojek. Modernizace základního zdroje tepla v Mělníku s výstavbou horkovodních napáječů tvoří propojenou teplárenskou soustavu, která umožňuje efektivní provoz větších zdrojů tepla v Praze - především Teplárny Malešice, Výtopny Třeboradice a Teplárny Michle - pouze po určitou část roku a která dále umožnila odstavení a likvidaci velkého množství menších kotelen, jejichž modernizace a další provoz by byly vysoce nákladné a náročné. Celý projekt představuje výrazné zlepšení účinnosti energetické přeměny. Rovněž využití tuzemského paliva je cenově i spolehlivostí dodávky výhodnější než závislost na dováženém plynu.
Z nově budovaných přípojek již funguje oblast Letňan, Čakovic (od roku 1995) a také Vysočan a Hloubětína, kde se PT podařilo ve velice krátkém termínu zabezpečit dodávky tepla před loňskou topnou sezónou. Tuto rychlou reakci umožnila právě existence dálkového napáječe z Mělníka. Poté, kdy společnost Iceberg zastavila provoz vysočanské spalovny, která v minulých letech Vysočany a Hloubětín zásobovala teplem, dokázala Pražská teplárenská během necelých 6 měsíců oblast přepojit na mělnický zdroj. Poměrně velká kapacita je tedy jeho další výhodou a umožňuje připojování dalších částí hlavního města. V kombinaci se stávajícími tepelnými zdroji, které v systému figurují, je možné kapacitu a výkon pružně zvyšovat např. při extrémních klimatických podmínkách.
Ve dvou následujících letech má dojít k přepojení několika dalších lokalit na novou soustavu, zejména na jihu Prahy. K nejrozsáhlejším patří záměr připojení sídlišť Jižní Město I. a Jižní Město II. To má proběhnout do roku 2000 a kromě již zmíněných ekologických a cenových dopadů přispěje výrazně nový způsob vytápění Jižního města k rozvoji služeb v této městské části. Zrušení zhruba 33 lokálních kotelen totiž znamená stejný počet volných objektů k dalšímu využití. Využití je rozmanité, v uvolněných nebytových prostorech mohou vzniknout restaurace, kulturní a sportovní centra či pracoviště dobročinných organizací. Právě v těchto týdnech začíná realizace první části liniové stavby z Teplárny Malešice na Jižní Město. Stavbě předcházela důkladná příprava a vlastní realizace bude nyní již probíhat velice rychle. První část Jižního Města bude na napáječ připojena již na podzim 1999, definitivně bude zásobování této části města z Mělníka dokončeno o rok později.
Systém výroby tepla pro velké městské aglomerace mimo jejich území se zdá dlouhodobě velmi výhodný. Pražská teplárenská a Energotrans jsou u nás v tomto směru průkopníky, ale již dnes mohou vykazovat výsledky a srovnávat. Právě toto srovnání dokládá výhody nové soustavy a motivuje obě společnosti i jejich zákazníky k dalšímu rozvoji tohoto projektu. Projekt se těší i podpoře magistrátu hl. města Prahy a samosprávy jednotlivých městských částí, což je další významný kamínek v mozaice dlouhodobého úspěchu. A i když připojování Prahy na mělnický tepelný napáječ přinese ještě mnoho práce i dílčích obtíží, vypadá budoucnost tohoto řešení optimisticky.

(vp)