Už v prvních letech po pádu komunistického režimu začali Češi objevovat kouzlo obchodování s akciemi. Rodící se kapitálový trh, podpořený kuponovou privatizací, začal přinášet příležitosti, které lákaly mladé podnikatele, i když praktické zkušenosti s akciovým byznysem neměl skoro nikdo. Fascinace akciemi svedla dohromady i partu spolužáků na pražském matfyzu. Ti v roce 1993 založili malou firmu s ambicí prosadit se ve světě "finančních a investičních operací". Zkratka tohoto sousloví dala nové firmě jméno − Fio.

Společnost se zaměřila na obchodování s cennými papíry. Čtveřice zakladatelů − Romuald Kopún, Petr Marsa, Dušan Ditrich a Jan Hřebíček − přišla se strategií, která je dodnes platná: aby Fio bylo úspěšné, musí využít možností informačních technologií a snáze spravovat své systémy, rychleji obchodovat a nabídnout tyto výhody také klientům při ovládání jejich účtů.

V letech, která následovala, se Fio stalo největším českým on-line brokerem. Také se přerodilo do úvěrového družstva a jako první v tuzemsku přišlo s internetovou obsluhou účtů. Přežilo období pádů kampeliček. Když se pak znovu změnilo − na banku −, opět jako první nabídlo zákazníkům mobilní aplikaci. Po pětadvaceti letech od založení je Fio také díky sázce na technologie bankou s nejrychleji rostoucím počtem klientů a také jedním z nejziskovějších bankovních byznysů. Na trhu, kde většina tuzemských finančních domů skončila v područí velkých zahraničních vlastníků, zůstává jednou z mála ryze českých bank.

510 milionů korun

byl čistý zisk Fia za první pololetí 2018. Jde o rekordní výsledek od přeměny na banku před osmi lety.

"Protože jsme ve vedení byli všichni z matfyzu, vždy jsme chápali, že výpočetní technologie je nutné využít. Také jsme věděli, jak to udělat. Pořád jsme kladli důraz na softwarovou stránku našeho byznysu," říká předseda představenstva a generální ředitel Jan Sochor.

Začátky na RM-Systému

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele a pro vás ho někdo z nich odemknul.

Staňte se předplatitelem i vy a stejným způsobem budete moci odemykat placené články pro své přátele. Navíc získáte i řadu dalších výhod. Předplatit za 40 Kč.

Pokračovat na článek

Ještě před založením firmy získávali Kopún a jeho spolužáci první zkušenosti s obchodováním s akciemi v takzvaném RM-Systému, alternativním tržišti, které oproti hlavní pražské burze vzniklo hlavně pro drobné investory. Akcie, které se pak umisťovaly na hlavní burzovní trh, zpravidla čekal prudký růst, protože je tam mohli začít kupovat investoři ze zahraničí. Studenti matfyzu využili své znalosti programování a začali si sami vytvářet jednoduché programy pro snadnější a rychlejší realizaci burzovních obchodů. Tak si vydělali na rozjezd byznysu. (Kopún tehdy také začínal obchodovat s ovocem a nakonec i díky zapojení informačních technologií vybudoval jednu z největších ovocnářských firem v Česku. Rozhovor s ním pro tento text Fio odmítlo.)

Protože byl český akciový trh v začátcích a každá z obou burz byla pro jiný druh investorů, lidé z Fia tehdy začali vydělávat na takzvaných arbitrážích − malých rozdílech akciových cen mezi RM-Systémem a hlavní burzou. Software ušitý na míru opět identifikoval největší cenové příležitosti a zajistil i rychlé zadávání objednávek. "Šlo o to, být u obchodu o kousek dřív než ostatní. Dnes by to byly milisekundy, tehdy to byly spíše minuty. Někdy jsme byli o kousíček rychlejší, protože jsme třeba jen přišli dřív k terminálu," vzpomíná ředitel Sochor, který se ve Fiu stal prvním zaměstnancem.

V roce 1995 se firma stala členem pražské burzy a programátoři opět vymýšleli, jak zrychlit a zautomatizovat zadávání objednávek. Kuponová privatizace už běžela naplno. Pomocí ní mělo státní vlastnictví stovek tuzemských firem − od telekomunikací až po banky a průmyslové výrobce − přejít formou kuponů (obdoba akcií) na občany. Každý dospělý Čech se stal akcionářem. Podíly (akcie nebo jejich ekvivalenty) od lidí vykupovali překupníci, aby ve firmách získali větší balíky a nabídli je třeba zahraničním investorům. Na trhu tehdy vedle Fia působili i větší obchodníci, jako Patria, nebo místní banky. Zatímco pro větší hráče byl RM-Systém malý a nedůležitý, pro Fio, jež mimoburzovní trh dobře znalo a orientovalo se na drobné investory, byl klíčový.

Vývojáři Fia se inspirovali americkými obchodními platformami E*Trade a Datek a jako první nabídli klientům možnost obchodovat elektronicky, i když internet byl tehdy ještě v plenkách a datové přenosy brzdily pomalé telefonní linky. A vyplatila se i investice do dobré lokality: v roce 1996 otevřelo Fio pobočku v pasáži budovy pražské burzy a pár kroků od přepážek Střediska cenných papírů. Lidé, kteří přicházeli z ulice prodat své akcie z kuponové privatizace, často končili u přepážky Fia, někdy i pod dojmem, že je to burza. "Otevřít poměrně drahou pobočku na takto dobrém místě byl tehdy vlastně první důležitý marketingový výdaj," vzpomíná Ján Franek − ředitel IT a vývoje, který je ve firmě od roku 1995. "To se tehdy hodně vyplatilo, jelikož část lidí jsme nabírali prostě z ulice."

Utéci konkurenci

Když v polovině 90. let v Česku vznikl zákon o družstevních záložnách, rozšířilo Fio byznys i o druhý pilíř podnikání − finanční služby − a založilo vlastní záložnu. Už v roce 1998 spustilo internetové bankovnictví − dokonce o pár měsíců dříve než Expandia, tehdejší průkopník elektronického bankovnictví mezi bankami (dnes eBank ze skupiny Raiffeisen). Příliš benevolentní pravidla pro fungování úvěrových družstev (lidově kampeliček) zprvu způsobila rychlý růst, ale přivodila i pád celého odvětví. Na konci tisíciletí se většina z více než stovky českých záložen dostala do problémů kvůli podvodům a chybám v hospodaření a jejich klienti vyšli do ulic a požadovali od státu kompenzace.

Záložna Fio se problémům vyhnula. Vyšší úroky z členských vkladů kryla výnosy z úvěrů vygenerovaných v původní části svého byznysu − obchodování s cennými papíry. Tam klientům umožňovala investovat takzvaně na páku, tedy s půjčenými penězi. U pákových obchodů se účtoval relativně vysoký úrok, a navíc byly peníze v bezpečí: kdyby se investice dostávala do ztráty, automatizovaný systém ji ukončil ještě dřív, než zasáhla vypůjčené prostředky. "Na rozdíl od jiných jsme si mohli dovolit nabídnout klientům kampeličky atraktivní úroky, aniž bychom museli podvádět," vysvětluje Franek.

Problémy ostatních ale dopadly na Fio nepřímo. V nejlepších letech mělo družstvo asi 120 milionů korun vkladů, ze kterých během tří měsíců, kdy krize kulminovala, asi třetina peněz odtekla, protože lidé dostali strach. "Nemělo smysl cokoli o kampeličkách inzerovat. Kampeličky prostě v té době neměly dobrou pověst," vzpomíná Franek.

Klíčový předěl v byznysu Fia přišel v roce 2006, kdy skupina koupila RM-Systém, na kterém jeho zakladatelé o více než dekádu dříve začínali s obchodováním. Mimoburzovní systém tehdy skomíral a vývojářské know-how přišlo opět vhod: RM-Systém dostal modernější IT, změnil řízení, snížil náklady a přeměnil se na alternativní burzu. Hlavní ale bylo, že s akvizicí se Fio dostalo asi k 60 pobočkám − prakticky v každém okresním městě. Ze dne na den mohlo poskytovat investiční a finanční služby po celé zemi.

Rozvoji Fia paradoxně pomohla i finanční krize v roce 2008. Světové i domácí akcie se sice propadly, ale podle Franeka se na trhu objevilo asi 50 tisíc nových drobných investorů: "Lidé se v novinách dočetli, že akcie jsou levné, chtěli do nich investovat a zjistili, že nejbližší místo, kam mohou jít, je pobočka RM-Systému, který byl už náš."

Fio umělo novým klientům rychle založit účet a spustit obchodování. Podle Franeka tak dokázalo "výrazně utéci konkurenci", třeba BrokerJetu České spořitelny nebo Patrii. O sedm let později pak i BrokerJet skončil a z odhadovaných asi 10 tisíc jeho aktivních uživatelů přešla možná až polovina k Fiu.

Máme vše, co lidé potřebují

Potřeba zjednodušit fungování a překonat stigma spojené s kampeličkami přivedla Fio v roce 2010 k transformaci na banku. Protože v té době zrovna vrcholila veřejná kritika bank za vysoké poplatky, nahrálo to novým hráčům, kteří postavili svůj byznys na jednoduchosti, základních službách zdarma a ovládání účtu přes internet. Nízkonákladovým bankám jako mBank, Air Bank a Equa se podařilo sebrat klienty klasickým bankám a oslovit mladé. Jednoznačně největší přírůstky klientů zaznamenalo právě Fio a trend nepolevuje ani dnes. V uplynulých pěti letech stále ročně získává kolem 100 tisíc nových zákazníků. Banka, jež tehdy začínala s 30 tisíci klienty, jich má dnes 850 tisíc a z tohoto pohledu je pátou největší na trhu po Monetě.

"Nejsme banka pro velké korporace a pro privátní klientelu − a zatím ani tuto ambici nemáme. Ale pokud jde o retailové klienty a malé podniky, tak nám toho mezi produkty už moc nechybí. Účet, karta, hypotéka, kreditka či kontokorent − máme všechny bankovní produkty, které normální člověk potřebuje," říká ke strategii Franek.

I když bilanční suma Fio banky je asi desetinová v porovnání se třemi největšími tuzemskými domy, má podle analytiků extrémně malý podíl úvěrů na celkových vkladech (asi 80 procent aktiv zhodnocuje ukládáním u centrální banky). To je pro Fio slabinou a prodej úvěrů bude muset navýšit. "Jak Fio rostlo v posledních letech velmi rychle, má přebytek likvidity větší než ostatní banky. Čili cesta, kterou se musíme rozvíjet dál, je v postupném větším a větším úvěrování," uvádí ředitel Sochor. Banka loni začala nabízet kreditní karty, letos zjednodušila zřizování kontokorentů a příští rok chystá i splátkové úvěry, které dosud v nabídce chybí. Tento týden také poprvé nabídla klientům investice do vlastních podílových fondů.

Fio má pro své dva současné vlastníky, jimiž jsou zakladatelé Kopún a Marsa, i dobrou ziskovost. Měřeno ukazatelem návratnosti investovaného kapitálu se Fio dostává nad 40 procent, zatímco velké české banky dosahují návratnosti maximálně kolem 12 procent. Podle vedení jsou hlavním tahounem ziskovosti nízké transakční náklady, které zajišťuje digitalizace vnitřních systémů a digitální obsluha zákazníků. S tím souhlasí i John Winkler, výkonný ředitel pro oblast finančních služeb v české pobočce poradenské firmy Accenture. "Zaměření na jednoduché a transparentní služby, které jsou dodány za pomoci digitálních kanálů, bude pro menší banky správná volba i v nejbližší době. Otázkou zůstává, do jakých technologických inovací investovat, protože nemají tak velký prostor na investice jako ty velké. Musí si být jisté, že se jejich investice vyplatí," popisuje Winkler.

Franek připomíná, že rychlý růst klientů, který teď byznysu pomáhá, nepotrvá věčně: "Snažíme se na té vlně udržet, ale je jasné, že jednou musí skončit, protože klienti zkrátka dojdou. A my pak budeme muset vymýšlet, co dál."

Tento článek máteje zdarma.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení.
Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace