Sláva! Už to bude možná trvat jen rok, pak se Česko posune z pravěku do středověku

Na jeho začátku je jedna jediná věta důležitého státního úředníka. Vládní zmocněnec pro digitalizaci Vladimír Dzurilla dostal letos v lednu od Hospodářských novin otázku: Kdy už si nebudeme muset brát půl dne dovolené, abychom si vyměnili řidičský průkaz nebo pas? Kdy si to zařídíme on-line?

A odpověď: "Tohle je jen otázka zákonů. Dnes v nich je napsáno, že musíte přijít osobně na úřad vyzvednout si průkaz. To musíme změnit. Stačí do zákona dopsat, že máte možnost, aby vám byl zaslán, a je to." Výborně! To, co každý den trýzní stovky lidí, lze vlastně vyřešit raz dva. Člověk, jehož si vláda najala na to, aby takovéhle věci vyřešil, říká, že je to záležitost několika slov v zákoně a nemůže být přece složité ho změnit.

Takže, jak na tom skoro po roce jsme?

Nijak. Nezměnilo se nic a ještě asi rok ani nezmění. Po tuto dobu bude muset každý, komu prošla platnost řidičského průkazu, zase osobně dojít na úřad (například v celé Praze je to jedno místo), samozřejmě v čase, kdy chodí do práce. Na úřadě bude muset desítky minut čekat, až na něj přijde řada, pak bude muset podat žádost, pak čekat týdny, než úřad nechá vyrobit plastovou kartičku, a pak se na úřad bude muset vypravit znova, aby si nový průkaz vyzvedl. Protože Česko je země, kde "stačí do zákona dopsat a je to" trvá roky.

Počkejte si ještě pět let

V české státní správě vládne digitální středověk. Pro žádnou dosavadní vládu to nebylo dostatečně nosné téma. Přitom je logické a správné využívat při správě země internet a všechny možné digitální technologie. Dělá ji to čitelnější, usnadňuje to všem život a zlevňuje to provoz státu. Ve vzorovém Estonsku takto za rok ušetřili až dvě procenta svého HDP. V Česku by to bylo až 100 miliard. Prostě samé výhody.

Bankovní kartu dnes banka dokáže vyměnit bez vás. Jen vám pošle e-mail, že ji máte na pobočce připravenou. Nová finanční služba Revolut vás fyzicky vůbec nepotřebuje, aby vám založila účet, a kartu pošle z Velké Británie za pár dní. Jediné, čím musíte projít, je přibližně desetiminutová operace s počítačem a telefonem. A to přitom jde o peníze. Ne o kus plastu, který chce vidět snad jen dopravní policista, aby z něj zjistil to, co už je dávno zapsáno někde v obecně přístupné databázi. Proč to v Česku umí banky, ale stát ne? Zeptejme se tedy digitálního zmocněnce vlády Vladimíra Dzurilly. Stačí mu napsat nebo zavolat.

Jenže to je problém. Na hlavního člověka státní správy přes digitalizaci není nikde uveden ani e-mail. Není na stránkách Úřadu vlády, kde lze najít pouze nepříliš užitečnou informaci, že jeho činnost zabezpečuje ministerstvo vnitra. Na vnitru na něj také kontakt nemají. Prý je třeba se obrátit na Úřad vlády, vzkazuje tiskové oddělení. Na Úřadu vlády tedy zkoušejí hledat nějaký kontakt, ale po pěti dnech marné snahy se jako snazší jeví prosté googlování a spoleh na to, že soukromý e-mail, který jste našli, skutečně patří tomu správnému Vladimíru Dzurillovi. Nevypovídá už tohle samotné celkem dost o digitální úrovni Česka?

Související

Ekonom.cz18. 10. 2019

Do pěti let budou úřady on-line. Portál občana vyplní i daňové přiznání, říká vládní zmocněnec pro IT Dzurilla

Ekonom.cz18. 10. 2019

Je to už více než deset let, co vláda Mirka Topolánka zavedla datové schránky nebo Czech Pointy. Na tyto první kroky v digitalizaci úřadů a...

Dzurilla je energický muž plný optimismu. Po obdržení otázek sám volá do redakce, je velmi otevřený a ochotný vše vysvětlit. A předem je třeba přiznat, že má tak trochu pravdu, když říká, že právě teď se věci obracejí k lepšímu. "Hlavně by bylo dobré, abychom nebyli pořád tak negativní. Právě se schvaluje zastřešující legislativa, pod kterou se pak vše rozběhne (rozhovor proběhl krátce před schválením tzv. digitální ústavy, která dává občanům právo komunikovat s úřady digitálně. Poslanci ji přijali začátkem listopadu − pozn. aut.). Tato legislativa zaručuje, že do pěti let bude veškerá komunikace digitální. Do roka bude katalog všeho, co bude možné digitalizovat, a pak budou čtyři roky na to, abychom to celé implementovali," vysvětluje horečně Dzurilla.

Faktem je, že nejde o snadnou změnu a že ona "zastřešující" legislativa tu chyběla.

Dnes už je na světě i díky Dzurillovi a ve sněmovně třeba pirátům a mnohým jednotlivcům z ostatních stran a nakonec vlastně i díky premiérovi Andreji Babišovi, bez něhož by nebyla většina hlasů pro její schválení.

Poté co stát během příštích pěti let vytvoří katalog všeho, co bude moci a muset být digitální, by měl mít občan možnost komunikovat se státem už jen elektronicky. Zčásti lze takto komunikovat už dnes přes datové schránky nebo Portál občana, ale zatím jen velmi omezeně. I proto dnes datové schránky používá jen 1,4 milionu lidí.

Mělo by odpadnout veškeré chození na úřady. Jen s výjimkou specifických úředních úkonů, jako jsou třeba svatba, rozvod nebo volby. Úřady by po nás také neměly chtít údaje, které už někde mají. Když bude úřad požadovat vyplnění nějakého formuláře, pak údaje, které o vás už vede, by měly být předvyplněné. Elektronický dokument by již také neměl být odmítnut jako důkaz v soudním nebo správním řízení jen proto, že je elektronický. Finální podoba je zatím daleko a může být ještě všelijaká, protože se jistě objeví celá řada prováděcích vyhlášek a nařízení. Ale aspoň se už začalo. V roce 2019.

Zřídíme úřad, jenž byl zrušen

V květnu 2004 pronášel ve své kanceláři na pražském Žižkově tehdejší ministr informatiky Vladimír Mlynář slova o tom, že "do pár let" skončí to strašidelné papírování na úřadech a zmizí třeba ten obvyklý obrázek ministra, který jde na jednání se stohem dokumentů. Bylo to nedlouho poté, co spolu s Ivanem Langerem z ODS a Stanislavem Grossem a Karlem Březinou z ČSSD objížděli zemi s edukativní roadshow "Internet mění svět". Chtěli tím mimo jiné přiblížit státní správě možnosti a výhody internetu v její práci.

Víme, jak to dopadlo. Gross a Březina začali mít záhy starosti spíše se svými ambicemi či majetkem a Mlynářovo ministerstvo zaniklo v červnu roku 2007 na popud tehdejšího ministra vnitra, kterým nebyl nikdo jiný než Langer. Podle něj bylo ministerstvo slabé a víc bude možné prosadit, když bude jeho agenda spadat pod něj.

Je to dávná minulost, ale zdá se, že ani dnes to není s nadšením politiků pro využití technologií ve státní správě valné. HN oslovily členy sněmovního podvýboru pro ICT, telekomunikace a digitální ekonomiku a podvýboru pro e-Government s otázkou, co oni sami udělali pro to, abychom si mohli prostou výměnu dokladu zařídit přes internet.

Martin Jiránek od pirátů neodpověděl.

Lukáš Černohorský od pirátů neodpověděl.

Pavel Staněk z ANO neodpověděl.

Věra Kovářová ze STAN neodpověděla.

Komunista Leo Luzar nadiktoval odpověď do telefonu (překvapivá technologická zdatnost). Uznal, že "problematika urychlení vydávání dokladů je dlouhodobý problém české legislativy" (dobrý postřeh). Průkazy jsou podle něj vůbec přežitkem (zajímavá poznámka vzhledem k tomu, že to není tak dávno, co komunisté na průkazkách docela lpěli). Vláda podle něj zaspala. Možná by stálo za úvahu oprášit ministerstvo informatiky. Dobře, a nějaké činy? Nic. Ale různými úvahami se v KSČM zabývají.

Patrik Nacher z ANO napsal: "Zdravím, klidně Vám odpovím, ale u nás tuto problematiku řeší Barbora Kořanová, prosím obraťte se na ni. Také bych nebyl rád, kdyby někdo z klubu odpovídal v mých oblastech." (Neměli by v podvýborech sněmovny zasedat politici, kteří se věnují oblasti, pro které je podvýbor určen? Nebo je to alespoň zajímá?)

Barbora Kořanová z ANO ví, že "probíhala diskuse s ministerstvem dopravy" na téma vydávání řidičských průkazů elektronickou cestou. Je to podle ní "zajímavá myšlenka". Byla by ráda, kdyby nám v budoucnu stačil jen jeden doklad totožnosti. Sama patřila za ANO k předkladatelům již zmíněné digitální ústavy a připravuje také "legislativu spojenou s přístupem do Portálu občana skrze internetové bankovnictví".

Martin Kupka z ODS, který byl také celkem aktivní při projednávání digitální ústavy ve sněmovně, odepsal i zavolal s celou řadou nápadů. Hotové průkazy by mohla doručovat pošta a mohla by se také více využívat "bankovní identita".

Celkový dojem? Modernizace státní správy a konkrétně její digitalizace je stále tématem jen pro jednotlivce mezi zákonodárci. Prosazení onoho základního dokumentu, digitální ústavy, je výsledkem i jejich snažení, ale je to slabé. Navzdory optimismu vládního zmocněnce.

Kdo tomu tady rozumí?

"Hlavně je potřeba najet teď na ten pozitivní étos. Není to zase tak špatné. Věci se daří posouvat směrem kupředu," snaží se Dzurilla. Od vládního zmocněnce to vlastně působí sympaticky, ale je otázkou, jestli je to namístě. Ačkoliv k tomuhle tématu najdete v programu každé parlamentní strany spoustu slibů a nápadů, není ani dnes pro politiky prioritou.

Důvody najdeme dva. Tím prvním může být latentní nechuť politiků nechávat do státní správy občany příliš nakukovat. A to by občané díky snazší distribuci dat a jejich lepší struktuře mohli. Druhým důvodem je fakt, že tomu mezi politiky vlastně jen málokdo rozumí. Průměrnému poslanci současné sněmovny je zhruba padesát let a jeho znalosti digitálního světa končí u elektronické pošty v jeho telefonu. Státní správa je nesmírně košatá a složitá, samotné technologie jsou složité, je to zkrátka příliš složitých věcí na jednom místě a volič má i srozumitelnější problémy, na které lze slíbit nalezení nějakých řešení.

A na vině jsou i uživatelé státní správy, občané. Málo tlačí na své politiky. Sami se o toto téma málo zajímají. Zčásti kvůli chybějící osvětě, která by jim vysvětlovala výhody moderní komunikace se státem. Když nevíme, co bychom mohli žádat, tak to nežádáme.

To všechno vede k tomu, že pokud jde o digitalizaci státní správy, je Česko rozvojovou zemí. Podle letošního Indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI), který každoročně zveřejňuje Evropská unie, je Česko v unii na osmnáctém místě. V čele žebříčku jsou skandinávské země s Nizozemskem. Před námi jsou Lotyšsko, Slovinsko, Španělsko nebo Litva. Takhle dole jsme kvůli neschopnosti státu používat digitální technologie. Elektronické služby veřejné správy jsou tu na takové úrovni, že je podle oficiálních údajů využívá asi jen 52 procent uživatelů internetu v Česku. V celé Evropě je to zhruba o dvanáct procentních bodů více.

Ale buďme pozitivní (jak si přeje vládní zmocněnec pro digitalizaci Vladimír Dzurilla). Zatímco třeba v Estonsku lze prostřednictvím internetu podat daňové přiznání za tři minuty a založit firmu za 20 minut, v Česku to budou sice pořád ještě týdny nebo měsíce, ale zase tu budeme moci zažádat o výměnu řidičáku elektronicky. Už za rok. Možná. Buďme prostě pozitivní.