Ekonomové bývají často kritizováni, že se málo zapojují do snahy o zmírnění klimatické změny, která zřejmě stojí i za současným extrémním suchem. A trochu právem: například nejcitovanější vědecký časopis v ekonomii, Quarterly Journal of Economics, nikdy nepublikoval článek na toto téma.

Nicméně za ekonomické modely klimatické změny už byla dokonce udělena Nobelova cena, a to v roce 2018 Williamu Nordhausovi. A právě nobelovská přednáška prof. Nordhause vystihuje klasické dilema ekonomů: na jednu stranu vnímají urgenci změn klimatu, na druhou stranu musí poměřovat výnosy a náklady, takže nehledají řešení "za každou cenu".

Existuje ale nástroj, kterému zatleská i ekonom, protože je účinný, levný a má řadu vedlejších pozitivních účinků: stromy.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Loňský článek v prestižním vědeckém časopise Science ukazuje, že když globálně zalesníme holiny, kde se stromy mohou uchytit, stáhneme z atmosféry 25 procent uhlíku. A můžeme udělat ještě víc. Na mnoha polích se dnes nepěstuje jídlo, ale dotované průmyslové plodiny. Zalesnění těchto biologických pouští ochladí klima i mikroklima, udrží vodu v krajině, omezí erozi půdy, zvýší druhovou rozmanitost a zlepší životní prostředí pro lidi v okolí.

V loňském roce zabrala jen samotná řepka 379 778 hektarů české půdy, z toho třetina byla určena pro výrobu bionafty. Kdybychom místo bionaftové řepky sázeli stromy, vzrostla by plocha našich lesů na maximum od třicetileté války. K tomu musíme připočítat statisíce hektarů dalších průmyslových plodin, včetně kukuřice na palivo pro bioplynky.

Vlastníkům polí nemůžeme nic nařizovat, ale stačilo by omezit dotace pro umělý zemědělský průmysl vytvořený dotacemi. Když se procházíte lesem v Nové Anglii, kde je dotací méně, vidíte zídky, jež kdysi oddělovaly jednotlivá pole a pastviny. Nyní ale na těchto pozemcích rostou stromy, protože les je v době vysoké produktivity zemědělství často přirozeně nejvýhodnějším vy­užitím půdy, tedy pokud nejde o černozem.

Navíc, kdo nemá rád stromy? Snad jen skřeti z Tolkienových knížek. Pro výsadbu nových lesů, a tím zmírnění oteplování, lze také najít širokou koalici: jeden se stará o klima, druhý se bojí sucha a chce udržet vodu v krajině, třetímu záleží na zvěři, pro kterou je les lepším domovem než řepka, čtvrtému vadí eroze půdy, no a pátý se prostě rád prochází s dětmi lesem, hlavně v létě po práci, kdy je tam oproti rozpálenému městu příjemně chladno.

Proto už za Rakouska-Uherska vznikaly z iniciativy obcí příměstské lesy, například les Černá hora v Litomyšli. Pro začátek se tedy můžeme podívat, jestli obecní pozemky poblíž našeho domova nejsou zbytečně holé, případně zda naše obec nepronajímá svá pole průmyslovému zemědělství. I velký les začíná prvním stromem.