Když přišel první lockdown, založil bezplatnou linku pomoci. Lidé volali kvůli strachu z nákazy, osamění, ale i problémům s rodinným soužitím. Teď je ale situace jiná, tvrdí psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl. Soudržnost a boj proti společnému nepříteli − viru − zmizely. Zůstala zlost a nejistota. "Lidé nevěří autoritám, že jednají správně a boj s pandemií zvládnou," míní. Situaci nepomáhá, že se názory na nebezpečnost nákazy ve společnosti různí. Pokud bude stav nouze trvat moc dlouho, mohou deprese a další problémy u lidí přetrvávat i poté, co se život vrátí do normálu.

HN: Na jaře jste společně s kolegy spustil linku psychopomoci. Kolika lidem jste pomohli a jaké problémy jste nejčastěji řešili?

Během měsíce a půl jsme uskutečnili několik set hovorů. Lidé byli ze začátku vyděšení, volali kvůli strachu z nákazy. Tohle téma postupně ubývalo a začalo přibývat téma partnerských konfliktů, strachu o práci. Lidé řešili, jak skloubit home office a péči o děti. Mohlo by se zdát, že se s tím časem naučí líp zacházet, ale čím déle ten stav trval, tím byli lidé vyčerpanější.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

HN: Co jste jim radili, aby jim to doma fungovalo lépe?

Krizová linka je založená hlavně na vyslechnutí. Říkali jsme jim, aby problémy řešili a nenechávali si je pro sebe. Šlo o obecně platná doporučení. Ale když je řeknete osobně, jinak to vyzní. A co pomáhá? Udržet jakýsi řád, když máte pravidelné činnosti, tak se život stává více předvídatelným. Jsou to drobnosti, jít si zacvičit, domluvit si nějaký čas pro sebe. Dát si sluchátka nebo si někam zalézt a číst si. To řešili hlavně lidé uvěznění v menších bytech. Přišli jsme na to, že partnerské konflikty byly hodně eskalované alkoholem. Tak jsme lidem říkali, aby si toho všímali a pokusili se to omezit.

Jan Kulhánek (47)

klinický psycholog, psychoterapeut, supervizor a lektor.

V roce 2011 založil psychologické centrum Psychoterapie Anděl. V období jarní vlny koronavirové pandemie spolu s kolegy založil krizovou linku dostupnou na Koronavirus-psychopomoc.cz. Terapeuti tam nabízeli pomoc lidem, kteří měli strach nebo řešili jiné problémy spojené s uzavřením ekonomiky a karanténou. Do dobrovolnické činnosti se zapojilo asi třicet lidí. V současnosti se někteří z nich chtěli k činnosti vrátit, ale k poskytování souvislé pomoci jich zatím není dost.

HN: Volalo hodně seniorů?

Izolace seniorů bylo velké téma. Hodně nás kontaktovali, protože svou osamělostí a obavami nechtěli zatěžovat své děti a další příbuzné. Doporučovali jsme jim, aby si domluvili nějaký pravidelný čas, kdy si budou volat, aby neměli pocit, že je budou rušit. To docela hezky fungovalo. A samozřejmě informační dietu − aby neseděli pořád u televize a nesledovali jen zprávy.

HN: Jsou teď lidé více naštvaní než na jaře?

Lidé jsou unavení, na někoho krize ke všemu už opravdu těžce existenčně dopadá. Spousta z nich si myslí, že k tak drastickým omezením a velkému šíření nákazy koronaviru nemuselo dojít, kdyby politici včas a správně zasáhli. Byť to není úplně spravedlivé, protože v červnu, když se opatření uvolnila, tak byla většina lidí pro. Všichni si chtěli odfrknout a obviňovat z toho jen vládu není úplně spravedlivé.

HN: Bude těžší zvládnout druhou vlnu z hlediska psychiky?

Na jaře za to nikdo nemohl. Byla to situace, do které jsme spadli. Ano, brblali jsme, že stát nezajistil roušky a museli jsme si je šít sami, ale to nás nakonec stmelilo. Měli jsme společného nepřítele, a to byla korona. Nikdo nikoho moc neobviňoval. Jenže to spojenectví je pryč. Zůstala část zlosti, která u některých lidí vyvolává potřebu popírat, že je vir nebezpečný a je potřeba proti jeho šíření nějak zakročit. Nosit roušky a podobně. Situaci nesmírně komplikuje to, že postoj takzvaných autorit ke koronaviru je velmi rozporuplný.

HN: Mluvíte o tom, že zatímco někteří lékaři vydávají výzvy, aby lidé zůstávali doma a ze všech sil se snažili nenakazit, jiní zpochybňují účinnost roušek a polemizují s nebezpečností koronaviru?

Ano, přesně. Lidé nevědí, co si mají vybrat. Je tu mnoho popíračů, kteří si problém nepřipouští. A i když další opatření dodržovat chtějí, štve je to, protože mají pocit, že se to nemuselo stát, kdyby vláda neselhala. Je tu nejen nová vlna korony, ale i nová vlna strachu. Lidé ztrácí důvěru v autority, které krizi řeší. Nejsou si jistí, že to dělají správně, a to je podle mě strašně důležité pro ten davový pocit jistoty nebo naopak nejistoty.

HN: Překvapilo mě, že podle nových dat výzkumu Život během pandemie byl výskyt depresí a úzkostí ve společnosti ještě na začátku minulého týdne stejný jako po skončení první vlny koronaviru na konci května, tedy deset procent. Zatímco na vrcholu jarní vlny koronaviru si na tyto problémy stěžovalo 19 procent respondentů. Čím si to vysvětlujete?

Deprese velmi často souvisí s úzkostí a u mužů i se vztekem. Na vrcholu první vlny byli lidé více vyděšení ze samotného viru, také z celkové atmosféry vyprázdněných ulic a izolace − byl lockdown. Také bylo více izolovaných seniorů od svých dětí. Teď je sice situace ohledně šíření viru horší, ovšem zvykli jsme si a zatím se život úplně nezastavil, takže jsme v menším stresu, tedy i depresi. Zřejmě nás to ještě čeká (rozhovor proběhl v úterý 20. října, den před vyhlášením zpřísněných opatření, pozn. red.), deprese je reakce na ztrátu či vyčerpání organismu. Já osobně očekávám nárůst deprese a úzkosti v populaci, pokud přijde druhý lockdown, a tento stav se bude protahovat přes Vánoce, a samozřejmě u té části populace, která přijde o práci či podnikání.

HN: Pozorujete vy osobně u klientů nástup depresivních stavů?

Postupně to jde od vysokoškoláků a středoškoláků. Jak jsou lidé nervózní, je patrné například v dopravních prostředcích. Stoupá agrese těch, kteří kontrolují správně nasazené roušky u spolucestujících, ale také těch, kteří je odmítají a někdo je na to upozorní. Rovněž se vyhrocuje situace na sociálních sítích, šíří se hoaxy o koronaviru. Podobným způsobem se štěpí třeba i youtuberská scéna, která oslovuje hlavně teenagery a mladé dospělé. To jsou témata, o kterých potřebují mluvit naši klienti.

Na druhou stranu, doba je zátěžová a bylo by divné, kdyby lidé tu zátěž nevnímali. Není to deprese ve smyslu neadekvátního prožívání něčeho, ale je to docela smysluplná reakce na nějaká omezení či nejistotu. Akorát to nesmí trvat moc dlouho, jinak budou tyto problémy u lidí přetrvávat i poté, co se život vrátí do normálu. Rozhodně neplatí, že jakmile se uvolní omezení, tak se nálada lidí automaticky hned zlepší.

HN: Roste nám generace mladých lidí, kteří přišli o ukončení středních škol, jak si ho pamatujeme, o maturitní ples, uvítání na vysoké škole, poznávání nových lidí. Nedopadá na ně krize znovu ještě více než na jaře?

Určitě patří k těm nejohroženějším skupinám. Už tu nebylo prvotní nadšení, že nemusí do školy. Naopak, většina z nich už zjistila, že distanční výuka je pěkná otrava. Vysokoškoláci s tím mají velký problém, přišli o brigády, nesoustředí se na učení a velmi je zasahuje, že se nemohou potkávat, poznat se s novými spolužáky. Zaznamenal jsem už několik depresivních stavů z izolace. Někteří si myslí, že takhle ani nemá cenu studovat, a obávají se, že letní semestr bude stejný. Lehké pesimistické až subdepresivní naladění pozoruji jak u vysokoškoláků, tak u středoškoláků.

HN: Může je izolace ovlivnit i do budoucna?

Pokud mladý člověk nemá vyloženě problém se seznamovat, tak věřím v pružnost a schopnost regenerace. Myslím, že se z toho vzpamatují a nebude to ztracená generace.

HN: Co pro ně můžeme udělat, jak by mohl pomoci stát?

Podpořit krizové linky. Naši Koronavirus-psychopomoc a mnoho dalších. Projekty Anténa, Dělám, co můžu provozovaly krizové linky bezplatně a dotovaly je ze svých peněz. Pomoct by mohly také zdravotní pojišťovny, doteď on-line terapii nehodnotí stejně jako klasickou návštěvu. Pokud ke mně přijde klient osobně, tak mi za něj zdravotní pojišťovna pošle platbu. Ale když bude někdo na Skypu, tak na tom budu tratit. Chtělo by to nějakou podporu on-line péče. A samozřejmě, pokud o to ještě teenageři stojí, měli by si na ně rodiče najít čas a věnovat se jim. Zároveň bych chtěl apelovat na vlídný a lidský přístup kantorů, aby si uvědomili, že pracují s lidmi, kteří ve své situaci nejsou šťastní, a brali na to ohled.

HN: Co prvňáčci? O nich se také mluví, jak je pro ně situace obtížná.

Je dobré vysvětlovat, co se děje. Rodiče by neměli čekat, až se dítě zeptá, ale nevtíravě promluvu nabízet. Některé děti se touto situací mohou trápit a mít v hlavě zmatek a nezeptají se. Další věc je, že malé děti nemají schopnost samy se učit on-line. Byl bych rád, aby učitelé na prvním stupni netlačili za každou cenu na to, aby se probralo co nejvíc látky. Aby si s dětmi víc povídali a častěji dělali také virtuální třídní schůzky pro rodiče, aby měli šanci zjistit, jak dálkovou výuku jednotlivé rodiny zvládají.

HN: Řada rodičů se bojí, že když děti přikováme k mobilům či tabletům i ve škole, stanou se ještě většími otroky digitálních technologií. Vy tento strach nemáte?

Myslím, že se to nepotvrdilo. Naopak děti zjistily, že počítač nebo tablet není jen na hraní, ale slouží také k práci. Výzva je to pořád spíš ve volném čase. Protože když mají být starší děti zavřené doma, stolní hry je přestanou bavit během prvních 14 dnů, číst si celý den nemohou, tak co mají dělat? Počítač je rychlá zábava bez vynaložení velké aktivity.

HN: Může koronavirová krize změnit lidstvo? Budeme třeba odolnější vůči jiným katastrofám?

Na populační změnu povahy nevěřím. Spíš čekám praktické důsledky. Daleko běžnější bude home office, budeme méně létat na pracovní schůzky a víc se budou dělat on-line. Myslím, že nějaká forma on-line výuky zakoření i ve školách. Je to šance pro děti, které jsou dlouhodobě nemocné nebo teď ze systému vypadávají z jiného důvodu.

HN: Zdá se mi, že oproti první vlně ubylo dobrovolníků a obecně pomoci, kterou lidé nabízejí. Cítíte také, že vůle pomáhat už není taková?

Lidé si víc hledí sami sebe, šetří vlastní síly. A velkou roli tam podle mě hraje naštvanost.