Šulím, šulíš, šulíme. A mrtví přibývají

Kdo by chtěl definitivní důkaz, že se v Česku nakonec všechno ošulí, má ho. Tento týden vyšlo najevo, že Agrofert ze svěřenských fondů premiéra Andreje Babiše dodává, vzdor zákonu o střetu zájmů, státnímu podniku Čepro biosložku do pohonných hmot za miliardy korun. Schéma je geniální. Firmy politiků se sice nesmí účastnit veřejných zakázek, ale to neznamená, že by nemohly dodávat státním podnikům pod rukou. Nákupy se tak přesunuly do běžných obchodních jednání. Takže se prostě v případě Agrofertu, ze kterého profituje premiér, veřejná zakázka nevypíše a jede se v rámci "běžných obchodních jednání". A je to! Celé je to nejen ukázka pokročilé privatizace státu, ale hlavně symbol zdejšího fungování, které stojí na šulení všeho a všech všemi. A které má zhoubné důsledky pro fungování země. Což vidíme v plné nahotě dnes, kdy se Česko potácí v covidové krizi mnohem klopotněji než většina zemí. Jak jsme se do téhle situace dostali? Jak se na nás podepisuje? A existuje cesta ven?