Česko vs. rasismus 0:2. Zase jsme s ním prohráli, tentokrát na Spartě

A ano, jde tomu jen obtížně porozumět. Monačtí hráči si prošli něčím, na co nejsou ze svého prostředí už dávno zvyklí. Několik příznivců Sparty Praha na ně křičelo rasistické pokřiky. Opičí skřeky třeba. Stáli za domácí brankou v kotli, před sebou plachty s názvem svého klubu, jeho dresy, zkrátka fanoušci, které pořadatel vpustil s ostatními na stadion. Aby tam pak dělali něco, co naprosto přehlušilo fotbal, o který mělo původně jít.

Sparta by se ráda považovala za klub světové úrovně. Její sportovní výsledky tomu občas odpovídají. Ale součástí fotbalu jsou i tribuny a ty její se v úterý ukázaly jako velmi nesvětové. Opět.

Je nepodstatné, že šlo „jen o pár bezmozků“, jak se to nyní snaží zlehčovat stovky obranářů Sparty a českého fotbalu na sociálních sítích. Argumentovat „několika jedinci“ znamená přiznávat se k neschopnosti pochopit situaci. Hlavním důvodem, proč se na pozápasové tiskovce neprobíral fotbal, ale rasismus, je, že je v civilizovaném světě považován za ohromný problém. Mnohem více než v Česku. Tady je ve zvyku rasismus bagatelizovat. Bez ohledu na to, že se tu tím jen udržuje při životě.

Proto po zápase trenér Kovač tak dlouho mluvil o chování sparťanských fanoušků a o tom, že to vlastně nedokáže pochopit. Vedle něho sedící trenér Sparty Praha Pavel Vrba k tomu neřekl nic. Mohl, ale mlčel. Promarnil unikátní příležitost být alespoň v této chvíli trenérem klubu světové úrovně.

Česko se během zápasu Sparty s Monakem stalo pro fotbalové fanoušky ostrovem primitivismu kdesi na kulturním Dálném východě. A na vině je vedení Sparty, její majitel Daniel Křetínský, majitelé a manažeři ostatních klubů a lidé z fotbalového svazu. Protože to ani zdaleka není problém pouze Sparty Praha. Peněz nebo marketingových nástrojů k potlačování rasismu mají kluby i svaz dost. Ale nechtějí jít proti ultras svých klubů, bojí se naštvat širší publikum, které by třeba na hráče černé pleti přímo nehučelo, ale maličký rasismus v nich taky trochu je. Mnohem víc energie než na boj s rasismem tu přední tváře českého a moravského fotbalu vynakládají na boj proti poklekávání před mezinárodními utkáními na podporu hnutí Black Lives Matter. Což je sice zjevně už vyčpělé gesto a mělo by se od něj upustit, ale ne bez náhrady. Ne tak, aby to mnohého fanouška fotbalu jen utužilo v jeho nízkých pudech.

Jistě, lze říct, že třeba oproti 90. letům panuje dnes na fotbalových stadionech v Česku idylka. A ano, ten civilizační posun je patrný. Jenže rozhodně nelze říct, že rasismus z českého fotbalu zmizel. To ani náhodou.

Letos, 29. července, disciplinární komise Ligové fotbalové asociace zahájila řízení se Spartou Praha kvůli rasistickému chování části fanoušků vůči olomouckému hráči Florentu Poulolovi.

Loni, 1. října, fotbalová Sparta dostala pokutu 70 tisíc korun za rasistické projevy fanoušků při domácím utkání proti Zlínu. Další postih čekal Letenské za obdobná provinění diváků v následujícím kole proti Příbrami.

Loni, 25. června, fotbalová Sparta Praha musí zaplatit pokutu 160 tisíc korun za rasistické chování fanoušků při semifinále domácího poháru s Plzní.

Předloni, 25. července, disciplinární komise Ligové fotbalové asociace udělila Spartě trest pokuty 30 tisíc korun za nevhodné pokřiky fanoušků v domácím zápase prvního kola se Slováckem.

Rasismus nikam nezmizel. Sparta za něj platí pokuty už celé roky. Malé, a možná proto jen slabě motivující k razantnímu zakročení proti rasistům, které pravidelně pouští na své zápasy. V reakci na jednu ze zmíněných pokut Sparta uvedla, že už vyhodnocuje kamerové záznamy a proti viníkům hodlá podniknout konkrétní kroky. Takže, jaké podnikla? Nevíme. Neinformovala o nich. A nevědí o nich především oni „bezmozci“ mezi fanoušky. Nebojí se tedy znovu přijít na zápas a tam v dresu svého klubu nadávat lidem jiné barvy kůže do opic. Kdyby alespoň věděli, že jim hrozí trest třeba 20 let zákazu vstupu na utkání…

A to je přesně to řešení. Vedle pozitivní komunikace důsledné vyhledávání „bezmozků“, přísné tresty a jejich zveřejňování. Rasismus zcela vyzmizíkovat nelze. Je však možné zařídit, abychom konečně přestali být fotbalovým buranovem.

Komentář Jana Kubity

Vypněte facebooky, je poslední čas. Jinak se z těch voleb zblázníte

3. 8. 2021 ▪ 6 min. čtení