Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) přišla nedávno v rámci předvolební kampaně na svém facebookovém profilu s návrhem zvýšit minimální mzdu na 18 000 Kč. Podívejme se, jak takový nápad obstojí v realitě.

Minimální mzda je v Česku ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi dlouhodobě velmi nízká. V roce 2020 byla v přepočtu na eura pátá nejnižší mezi zeměmi, které zákonem upravují minimální výdělky. Jako podíl na průměrné mzdě byla mezi lety 2011 a 2019 úplně nejnižší v celé EU a po několikaleté stagnaci se u nás od roku 2015 pravidelně zvedá. Vliv minimální mzdy je u nás navíc umocněn komplikovaným a netransparentním systémem zaručených mezd, který upravuje výdělky zaměstnanců s vyššími mzdami a který je v mezinárodním kontextu poměrně ojedinělý.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Navyšování minimální mzdy je letos vládními představiteli prezentováno také jako opatření, které má skoncovat s levnou prací v Česku. Nízká mzdová hladina rozhodně je problém, o kterém by se mělo mluvit a který by se měl řešit. A je třeba uznat, že velmi nízká minimální mzda rozhodně nepředstavuje signál, že by se Česko chtělo vymanit z pozice ekonomiky založené na levné pracovní síle. Čistá minimální mzda se u nás navíc dlouhodobě pohybuje pod hranicí chudoby jednočlenné domácnosti. To také nelze interpretovat jako vzkaz, že se v Česku vyplatí pracovat i těm nejhůře placeným.

Vědecké studie naznačují, že minimální mzda může pomoci snížit podíl zaměstnanců pracujících za nízké mzdy a zvednout celkovou mzdovou úroveň země. Na cestě k vyšší mzdové hladině je ale jen pomocným nástrojem, který by měl být navíc aplikován s ohledem na ekonomický kontext. Razantní zvednutí minimální mzdy v době, kdy o práci přišla řada nejhůře placených zaměstnanců a kdy mnoho firem stále bojuje o přežití, není z ekonomického pohledu nijak šťastné.

Růst minimální mzdy může kromě zvednutí pracovních příjmů těch nízkovýdělečných zaměstnanců, kteří si svou práci udrží, vést také k propouštění těch, jejichž produktivita nedosahuje vyšší minimální mzdy a které si firmy nadále nebudou moci dovolit zaměstnávat. Data ukazují, že dosavadní zvyšování minimální mzdy v Česku s sebou nepřinášelo významnější propouštění nejméně placených zaměstnanců. To se ale může změnit s tím, jak se postupně minimální mzda zvedá a tím roste i jako podíl na průměrné mzdě, což představuje vyšší zatížení pro zaměstnavatele. Negativní dopady rostoucí minimální mzdy mohou také převážit v období nepříznivých ekonomických podmínek, jakými jsou současné dopady pandemie.

Minimální mzda ve spojení se systémem zaručených mezd má navíc v Česku reálnou šanci ovlivňovat i zaměstnance, jejichž mzdy nepatří mezi ty nejnižší. Existují i vysoce kvalifikovaná povolání, pro která může být dosažení zaručených mezd reálně problematické – například vysokoškolští pedagogové či advokátní koncipienti. Ani samotný stát dlouhodobě nedovede svůj systém odměňování nastavit tak, aby všem svým zaměstnancům garantoval základní plat podle úrovní zaručené mzdy. Bohužel však neexistuje možnost ekonomické a společenské dopady systému zaručených mezd reálně odhadnout, protože zařazování zaměstnanců do příslušných skupin je poměrně individuální a statisticky nesledovatelné.

Pokud je hlavním cílem přilepšení těm nejméně placeným pracovníkům, vedle samotného zvýšení minimální mzdy existují i jiné možnosti. Česko má dlouhodobě vysoké daňové a odvodové zatížení nízkých mezd. Přestože došlo v roce 2021 k určitému poklesu daňového zatížení, čistá minimální mzda tvoří 67 procent celkových mzdových nákladů zaměstnavatele, které letos při minimální mzdě 15 200 Kč dosahují 20 338 Kč. Z nich 33 procent odkrojí povinné odvody, hlavně platby zaměstnavatele na sociální pojištění.

Nabízí se tedy zkombinovat nižší růst minimální mzdy se snížením odvodů na sociální pojištění, což by pomohlo těm nejméně placeným zaměstnancům a zároveň tolik nezatížilo firmy. Na příkladu loňské daňové reformy, která nejvíce pomohla těm lépe placeným, se však nedá soudit, že snížení odvodů a přilepšení těm nejchudším je vládní prioritou.

A nakonec, v oblasti přibližování české mzdové hladiny k úrovni západoevropských zemí je spíše než růst minimální mzdy nutným krokem změna celkové ekonomické strategie země. Ta by měla spočívat v přeorientování ekonomiky na aktivity s vyšší přidanou hodnotou, stavějící na vyšší produktivitě, znalostech, kvalitním vzdělávacím systému, investicích do technologií, výzkumu a vývoje. Takže role vzdělávání, které bylo protiepidemickými omezeními tvrdě zasaženo, je v tomto směru naprosto klíčová.