Předvolební vysílání českých politických stran připomíná splašený turistický oddíl, který putuje odnikud nikam. Na rozdíl od pěších turistů se ale tihle výletníci vydávají do krajiny v autech a oblecích, aby s kolemjdoucími rozebírali důchody, koronavirovou krizi a moravskou identitu. Pro mnoho z nich představovalo problém zaplnit už třicet sekund vyhrazeného času v České televizi, natož aby vymysleli témata pro čtyři další roky. O dlouhodobém výhledu pro další generace ani nemluvě.
Lídři kandidátek jako by si mnohdy pletli volby do sněmovny s vlastní terapií, při které chtějí vykřičet do světa všechny svoje problémy. A bohužel u toho většinou působí tak, že to poslední, co by chtěli, je řešit ještě problémy jiných.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekVděčným úletem jsou při každých volbách spoty menších stran. Kandidáti anarchokapitalistické úderky Urza.cz patří mezi ty, kteří před chůzí dali přednost pohodlným křeslům. Tak pohodlným, že se muž v levé části obrazu rozvalil s roztaženýma nohama. Mimo jiné drmolí, že chce dát lidem na výběr, jestli skrze koncesionářské poplatky mají dotovat tento volební klip. V lepším případě netuší, že Česká televize nemá s výrobou klipu nic společného, v horším případě to ví a cíleně manipuluje. Kavčí hory ze zákona bezplatně vyhradily každému kandidujícímu subjektu rovnocennou plochu ve vysílání, ale pořady si vyráběly a dodávaly subjekty samy. Ale co chtít od anarchistů, kteří chtějí „přestat řešit problémy legislativní cestou“?
Neustálé žvanění je společným prvkem prakticky všech spotů. Jako by si ve volebních štábech přečetli technické podmínky pro vysílání a zděsili se: „Ježišmarjá, my máme jenom půl minuty? Ale my toho chceme říct TOLIK!“ Takže Petr Fiala slibuje s brněnským přízvukem, že dá zemi do pořádku (a ještě mnoho a mnoho dalších věcí). Robert Šlachta taky vypráví, tentokrát o tom, že „zme založili občanzké hnutí Přisaha“. Zrovna tento klip posledního spravedlivého z policejní ubytovny je mimochodem sestříhaný tak, že jsem u něj váhal, jestli je to náhodné seskupení technických chyb, anebo tvůrčí záměr. Třeba chtěla Přísaha zpochybnit hlasy, že na partu naštvaných policajtů má podezřele profesionální kampaň.
Suverénně nejvíc toho ale ve vymezeném čase stíhá Petr Cibulka. V domácích podmínkách vyrobil sérii obrázků, jež nemáte šanci přečíst bez pozastavení obrazu. Jeho nejdelší poselství má 22 řádků vysázených drobným písmem. Tradičně v nich semlel všechno od Ruska po demokracii švýcarského typu. Sám Cibulka je za celou dobu vidět jen na jedné staré fotce v úvodu klipu, jinak slyšíme jen jeho charakteristicky konspirační hlas.
Díky tomu se vyhnul potížím, které provázejí jiné kandidáty. Ti zápasili s kamerou, oblečením, nonverbální komunikací i výběrem vhodného prostředí. Například Soňa Peková, která mluví za hnutí Švýcarská demokracie, si z neznámého důvodu sedla ke klavíru. S vystrčenou bradou se mimoděk zaklání od kamery a působí kvůli tomu tak trochu jako pedagožka umělecké školy, která je vážně naštvaná, že jste necvičili klavírní koncert.
Letos to kvůli počtu stran, hnutí a koalic vyšlo tak, že má blok předvolebních klipů zhruba čtvrt hodiny. Většinu vzápětí zapomenete. Televize má sice značný okamžitý zásah, jenže vysílací časy nejsou moc atraktivní a konkurence jiných obsahů je velká. Podstatnější část kampaně se stejně odehraje na internetu. Tomu nejspíš odpovídalo snažení autorů jednotlivých televizních spotů. Kdo neměl agenturu, ten něco dal dohromady na koleně, aby úplně nepromarnil příležitost na reklamní čas zdarma.
Ze série klipů se výrazněji vymykají dva. Hnutí ANO vsadilo na hrozby a na Andreje Babiše, který před nimi své voliče zachrání. To je jednoduchá, přímočará a přehledná strategie. Jeho marketéři mají dobře zmapované, co chce elektorát slyšet. Ano, jsou to hrozby do značné míry virtuální, překroucené a neférové vůči jiným kandidujícím subjektům. Ale je to kampaň a ta promlouvá k srdcím, ne k mozkům.
A pak jsou tu Babišovi vyzyvatelé, koalice Pirátů a STAN. Půlku jejich spotu tvoří černobílé portréty lidí, kteří místo úderných hesel dlouze mluví. Čistá deprese, pak prolínačka, detaily tváří Víta Rakušana a Ivana Bartoše a slib lepší budoucnosti. Klip je natočený profesionálně, má ale jednu podstatnou vadu. Oslovuje přesvědčené. „Neprodává“ myšlenky váhajícím. Dva týdny před volbami to není horká fáze sdělení, ale spíš vlažná.
