Dosud nezveřejněné dokumenty k Bečvě: V řece byly stejné jedy jako v rožnovské čističce. Obsluha tam nevěděla, co dělá

Stejně tak oba posudky zejména na základě porovnání rozborů vod jednoznačně odmítají, že by na vině mohla být valašskomeziříčská chemička Deza. Právě skutečnost, že úřady několik dní po nehodě okamžitě vyloučily z okruhu podezřelých blízkou chemičku Deza, aniž by z odpadních vod podniku včas odebraly vzorky, udělala z havárie velkou politickou kauzu, kterou se začal zabývat i parlament. Továrna totiž patří do holdingu Agrofert, jejž premiér Andrej Babiš (ANO) vložil do svěřenských fondů.

Z dokumentů vyplývá, že pro určení viníka a vyloučení Dezy byly pro policisty nejdůležitější analýzy z čističky odpadních vod v Rožnově a jejich porovnání s chemickým složením vody v Bečvě v době havárie. Posudky na jejich žádost zpracoval soudní znalec Jiří Klicpera a experti z Jihočeské univerzity. Oslovení odborníci nejenže na obou místech našli kyanidy, i když na výpusti z čističky převážně v malém množství, ale podle nich se vzorky z řeky podobaly těm z firmy Energoaqua i výskytem šestimocného chromu.

„Společná přítomnost kyanidů a šestimocného chromu ukazuje na původ kontaminace v čističce Energoaquy, protože v odpadní vodě z Dezy se šestimocný chrom dlouhodobě nevyskytuje a v Deze se také nenachází žádný jeho potenciální zdroj,“ píší vědci z Jihočeské univerzity a podotýkají, že šestimocný chrom není ani v žádných jiných možných zdrojích u řeky.

„Vzorec kontaminace kovy při havárii se shoduje se vzorcem zjištěným v odvaděči odpadních vod z Energoaquy a v samotné čističce podniku,“ podotýká i soudní znalec Klicpera. Naráží tak na skutečnost, že laboratoře odhalily v řadě vzorků z řeky i z čističky vysoký obsah celkového chromu, ale i mědi nebo niklu.

S kyanidy, které byly podle expertiz látkou, jež zabíjela, o čemž svědčí například třešňově červené žábry leklých ryb, je to složitější. Na čističce v Rožnově s kyanidovými vodami pocházejícími od různých firem sice prokazatelně pracují. Na výpusti z Rožnova do Bečvy však odebraly odpovědné úřady první vzorek až druhý den po havárii, tedy v pondělí 21. září v 11 hodin. A ten je jediný, u kterého množství celkových kyanidů mírně přesahovalo normu – naměřeno bylo 1,69 miligramu na litr, norma je 1.

V ostatních vzorcích, jednoho z téhož dne a dalších z 23. a 29. září, už množství kyanidů splňovalo limit pro odpadní vody. Vědci z jihu Čech však považují za významné, že v prvním vzorku z výusti rožnovské čističky do řeky bylo kyanidů více než v jakémkoliv jiném za poslední dva roky, zatímco poté jejich množství klesalo. Podobně jako Klicpera jsou tak i při absenci vzorků ze dne havárie přesvědčeni, že popsané okolnosti ukazují na Energoaquu jako na původce úniku jedů.

Pokus se solí rozporuje šíření jedu

Posudek z Jihočeské univerzity se zabývá i původně utajenou havárií v Deze v den otravy Bečvy, která mohla způsobit únik nebezpečných látek do dešťové kanalizace a potenciálně i do řeky. Policie podle expertů zajistila vzorek z reaktoru, ze kterého unikla nebezpečná směs ve stejném stavu jako v den úniku. „Analýza vzorku jednoznačně potvrzuje, že tato směs Bečvu nekontaminovala,“ píší vědci.

Policií oslovení odborníci také vysvětlují, jak mohly ryby začít umírat až 3,5 kilometru od místa, kde podle nich odpadní voda s jedy vytékala do řeky. Důkaz, že je to možné, přinesla podle nich barvící zkouška s fluoresceinem. Pokus podle expertů prokázal, že úplné promísení kyanidů do celého toku řeky nastalo až zhruba po třech kilometrech, do té doby se jedy držely spíše vpravo a ryby unikaly k levému břehu.

„Závěr vyšetřovacího pokusu jednoznačně prokázal, že případné znečištění v toku řeky pocházející z výustě Energoaquy se s vodami v řece nepromíchává okamžitě, dokonce ani při překonávání dvou vysokých splavů, ale až po několika kilometrech – tedy nedaleko od místa, kde byly nalezeny první uhynulé ryby,“ píše Klicpera.

Brabcovy sliby v kauze Bečva? Monitorovací stanice, návod, jak řešit havárie, i seznam výpustí stále chybí

10. 8. 2021 ▪ 7 min. čtení

Pokus s fluoresceinem se v polovině srpna pokusil zpochybnit vědec Jakub Hruška (TOP 09) z Akademie věd, který společně s rybáři provedl podobný experiment s kuchyňskou solí. Ta se rozptýlila v celé šíři toku už po 600 metrech.

Výsledky Klicperova pokusu podle jeho posudku podpořilo i měření vodivosti laboratoří ostravské pobočky Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM. Podle Jihočechů i Klicpery navíc kyanidy do řeky odcházely minimálně několik hodin. „Zjištění jednoznačně prokazují, že znečištění řeky nebylo způsobeno jednorázovým vnosem, ale dlouhodobým vypouštěním nedostatečně vyčištěných průmyslových odpadních vod,“ konstatují vyšetřovatelé. 

Pomalému promíchání jedů mezi břehy pomohlo podle Klicpery i dlouhodobé sucho, kdy v den havárie klesl významně průtok v řece a voda se tak vinula korytem velmi pozvolna. Normální množství vody v řece by podle něj kyanidy podstatně zředilo.

Vypustili laguny, které by otravě zabránily

Policejní vyšetřovatelé se kromě znaleckých posudků opírají i o vlastní zkoumání provozu rožnovské čističky. „Za zcela nepřijatelné lze považovat, že provozovatel čističky, přestože neměl a nemá žádné oprávnění k nakládání s nebezpečnými odpady, takovouto činnost prováděl. Daný stav trval od poloviny roku 2020, tedy od doby zrušení akreditace ze strany ministerstva životního prostředí,“ píší detektivové v textu obvinění.

Povolení odebralo ministerstvo firmě na její vlastní žádost. V ní Energoaqua uvedla, že ke zpracování nebezpečného odpadu nemá dostatečné podmínky. „Žádné změny nenastaly a nebezpečný odpad byl dále přijímán, skladován a dále s ním bylo nakládáno, přičemž se dostatečně nezpracovával a byl dále ředěn s dalšími odpadními vodami a vypouštěn do řeky Bečvy,“ pokračují policisté.

Nebezpečný odpad čistička dle znalců i ministerstva životního prostředí vydávala za odpadní vodu, což dle vyšetřovatelů vyhovovalo jak závodu, tak i firmám, které si rožnovskou čističku k likvidaci odpadu najímaly. Administrovat likvidaci nebezpečných odpadů je totiž dražší. 

Detektivové za významné pochybení rovněž považují odpojení dvou lagun, které slouží jako ochranné opatření před únikem nebezpečných látek. Energoaqua zařízení odpojila v polovině roku 2018. Dva měsíce po havárii, tedy na konci listopadu 2020, pracovníci opět zapojili jednu z nich.

„Provozovatel čističky neučinil žádná jiná opatření, která měla odpojení lagun nahradit a zabránit případným únikům nedostatečně vyčištěných vod. Provozování lagun by nade vší pochybnost zabránilo havárii na Bečvě, ale i jindy – tedy došlo ke zrušení poslední záchranné možnosti,“ popisují policisté. Zároveň uvádí, že Energoaqua naopak havarijní nádrže využívala komerčně k výrobě pitné vody – tedy k jiným účelům, než ke kterým byly zkolaudovány. To znamená v rozporu se zákonnými normami.

Manažer, který neví, co řídí

O tom, že vedení firmy odpojilo laguny, navíc zaměstnanci čističky ani nevěděli. „Je závažné, když osoba zodpovědná za vypouštění odpadních vod neví, že je vypouští přímo do řeky Bečvy. Obdobně pracovnice provozní laboratoře byly celou dobu přesvědčené o tom, že pokud změří nadlimitní hodnoty, jsou tyto vody přepuštěny zpět do čištění právě do lagun,“ poznamenali detektivové.

Podle Klicpery navíc v čističce často pracovali lidé bez odpovídajícího vzdělání. Například ve funkci strojníků vodohospodářských zařízení působí lidé bez chemického vzdělání, jeden z pracovníků je vyučený automechanik. Všem zaměstnancům čističky potom chybí potřebná školení. Problémový je i samotný provozní řád schválený firmou, podle nějž dle Klicpery nelze čističku bezpečně a spolehlivě provozovat. „Nedostatečně proškolený personál neprováděl dostatečné čištění odpadních vod, nevěděl, jak některé látky účinně likvidovat,“ dodali policisté.

Vadí jim i laboratorní rozbory, které společnost sama prováděla. „Provozní laboratoř Energoaquy nedostatečným způsobem prováděla měření vypouštěných odpadních vod, o čemž dále svědčí i skutečnost, že v případech, kdy provádí rozbory odpadních vod jiné akreditované laboratoře, které mezi sebou naměří podobné hodnoty, Energoaqua nic nenaměří,“ poznamenali detektivové.

Ti kritizují i tamního manažera vodního hospodářství. „Pozice je obsazena pracovníkem, který neví, co vlastně řídí a o čem rozhoduje, nedisponuje žádnou odbornou znalostí z problematiky čištění odpadních vod a provozu laboratoří, o čemž svědčí i jeho nedostatečná kontrola daných provozů a podřízených pracovníků. Nelze argumentovat jeho tvrzením, že se spoléhal na znalosti svých podřízených. O to více tristní je skutečnost, že uvedený pracovník je pověřen interním šetřením událostí předcházejících havárii na Bečvě,“ uvádějí detektivové.

Podle jejich šetření navíc vedoucí technolog čističky vydal pokyn, podle nějž pracovníci zařízení problémové vody vypouštěli od středy do neděle – tedy v době, kdy neprobíhalo vzorkování vypouštěných odpadních vod. Podle policistů tím cíleně ovlivnil proces tak, aby společnosti vycházely v testování příznivější výsledky.

Firma vinu odmítá

Systematické porušování a obcházení pravidel „zformovalo nekoordinovaný, nekontrolovatelný a nedostatečně řízený systém, který vytvářel nebezpečný provoz, kde pouhou shodou náhod nedošlo k ekologické havárii mnohem dříve,“ zhodnotili na základě důkazů detektivové. Dodali, že vedení firmy se soustředilo pouze na zvýšení zisku – a to cestou minimalizace investic.

Energoaqua a její jednatel Oldřich Havelka, kteří jsou z otravy Bečvy obviněni, od začátku kauzy vinu popírají. „S havárií nemáme nic společného a budeme se právně bránit,“ zopakoval nyní pro HN Havelka.

Policisté svými zjištěními rovněž nepřímo ukázali na úřady, které nedostatky na čističce dlouhodobě tolerovaly. Týká se to zejména vodoprávního úřadu v Rožnově pod Radhoštěm a zlínského krajského úřadu. Energoaqua například ve vodoprávním povolení nemá žádné obvykle udávané hmotnostní limity pro vypouštěné látky (například kilogramů za den, tun za rok).

Pro provoz vodního a odpadového hospodářství Energoaquy navíc úřady podle Klicpery nevydaly takzvané integrované povolení. To určuje, kolik škodlivin a za jakých podmínek může firma vypouštět. „Tohoto stavu Energoaqua využila k tomu, že neprováděla dostatečné čištění odpadních vod, ale jejich ředění, neboť si uvědomovala, že chybějícími bilančními hodnotami v povolení jsou její postupy stěží přezkoumatelné,“ zkonstatovali vyšetřovatelé.

Klicpera však příčinu havárie nevidí jen v samotném podniku, ale i v podobě zákona, který například pro podniky nakládající s látkami nebezpečnými vodám nestanovuje povinnost mít jmenovaného odborně vzdělaného vodohospodáře.