Mohutná kovová robotická ruka se bez přestávky pohybuje po stanovené dráze, z její trysky proudí speciální rychleschnoucí směs betonu. S milimetrovou přesností pokládá jednu vrstvu za druhou, až za pár hodin vznikne dvoumetrová zeď. Nepotřebuje ani bednění, ani partu dělníků. Jen počítač, který ji navádí. Hrubou stavbu domu zvládne 3D tiskárna betonu za pár dní, běžným způsobem by to trvalo několik týdnů či měsíců. Cena takto postavené budovy by měla být o třetinu až polovinu nižší.
Budoucnost bydlení vidí v 3D tisku společnost ICE Industrial Services ze skupiny MTX Group, patřící jednomu z nejbohatších Čechů Petru Otavovi. Firma ve Žďáru nad Sázavou nyní představila pravděpodobně největší tuzemskou farmu na 3D tisk různých prvků z betonu. Spolu s tím založila odborný institut EIMAC (European Institute for Materials, Automation and Construction). Institut spolupracuje s několika univerzitami či společností Siemens.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekTisk betonu se ve světě začal objevovat už na přelomu století, masivně se rozšířil zhruba před deseti lety. V Česku se této technologii věnují především na univerzitách, používá se také mezi sochaři. Loni představili umělci sdružení v projektu Scoolpt první český 3D tištěný dům nazvaný Prvok. Domy, ve kterých bude možné bydlet, ale v tuzemsku zatím nevznikají, což chce společnost ICE, zaměřená na automatizaci a robotizaci, změnit.
Firma měla loni obrat téměř čtvrt miliardy korun a zisk 4,3 milionu. Od svého založení v roce 2012 uskutečnila na 800 automatizačních projektů po celém světě v oblasti strojírenství a průmyslu, včetně automobilového. V souvislosti s nynější čipovou krizí, jež sužuje i výrobce aut, hledala jiné příležitosti na trhu. Zvažovala inovace pro výrobu vodíku nebo akvaponii (spojení chovu ryb a pěstování rostlin v uzavřeném okruhu). Nakonec zvítězila modernizace stavebnictví.
„Je to jeden z nejméně modernizovaných oborů průmyslu. Za posledních 70 let se technologie téměř nezměnily, navíc se odvětví potýká s dlouhodobým nedostatkem pracovníků. 3D tisk betonu umožňuje vytvořit hrubé stavby až pětkrát rychleji, roboti mohou pracovat 24 hodin v kuse, v podstatě bez obsluhy. Vzniká také příležitost pro nové, ekologičtější materiály. Další výhodou je, že přesná aplikace betonu přináší až sedmdesátiprocentní úsporu materiálu proti klasickému lití do bednění,“ přibližuje Tomáš Vránek, zakladatel a ředitel ICE.
Ve Žďáru nyní čtyři roboti od průmyslových koncernů ABB a Kuka tisknou první kusy městského mobiliáře či moduly domů. „Do počítače nahrajeme požadavek, jak mají vypadat. Speciální software jej převede do dat, kterým robot rozumí. Zatím tisk kontrolujeme, ale do budoucna směřujeme k tomu, aby jej lidé vůbec nemuseli obsluhovat,“ říká Dominik Stupka, jenž má ve firmě na starosti projekty.
Nejdražší je materiál
Vytištěné díly jsou duté a mají rozmanité tvary. Více než dvoumetrovou zaoblenou zeď vytiskne robot asi za tři hodiny. Společnost má zatím jen takové, kteří mohou tisknout do vzdáleností tří metrů okolo sebe a maximálně do třímetrové výšky. Do budoucna ale počítá se stroji, které zvládnou tisk pěti metrů do výšky, deseti do délky a dvaceti do šířky. Tedy pro rozměry běžného domu.
Hmota pro tisk je vlastnostmi podobná klasickému betonu, je však mnohem dražší a zatím tvoří vůbec nejnákladnější položku celé výroby. Speciální směs se prodává již připravená v pytlech a obsahuje chemické přísady, které napomáhají například k zaschnutí v řádu minut. Odborníci sdružení v institutu EIMAC nyní pracují na vývoji vlastního materiálu. Ten má být více podobný betonu a mělo by být možné připravit jej přímo na stavbě z lokálních zdrojů, jako je sláma nebo hlína.
Výroba na Vysočině je zatím ve fázi vývoje, a tak květináče nebo mobiliář dostanou darem samosprávy, kusy domů poslouží k destrukčním a jiným zkouškám. Vše vzniká v hale, kde jsou laboratorní podmínky a pracovníci mohou kontrolovat teplotu vzduchu a další faktory ovlivňující tisk. Snahou do budoucna je přesunout jej do venkovních podmínek, nejlépe tam, kde bude finální produkt nakonec stát.
Pomocí 3D tiskárny vznikne i škola
Vránek hodlá v příštích letech ve Žďáru vytisknout kavárnu a v roce 2023 tam uvést do provozu vytištěnou budovu školy. Nové zázemí podle návrhu architekta Michala Postráneckého by měla získat soukromá základní škola Na Radosti. Vránek říká, že to bude charitativní projekt, a bude jednat s partnery, jak mohou přispět. Spolu se Scoolptem se bude podílet také na výrobě domu v Kanadě.
Právě na spolupráci s umělci, soukromou sférou i odborníky z univerzit všechny plány stojí. Proto vznikl i v úvodu zmíněný institut EIMAC, jehož partnery jsou univerzita ETH v Curychu, ČVUT v Praze, Ústav technologie stavebních hmot a dílců nebo průmyslové skupiny Siemens, Mapei a Sika.
„Pro nás architekty se objevuje úplně nový svět. Naším cílem je změna některých zavedených paradigmat ve stavebnictví, spolupráce expertů napříč obory, implementace digitálních technologií a využití nově vyvinutých inovativních nástrojů a postupů,“ dodal Postránecký, jeden ze zakladatelů institutu.
Sdílené vědomosti mají napomoci i k vyvarování se možných neúspěchů, kterých, jak připouští Vránek, je celá řada. „Je to odvětví, kde je potřeba projít si chybami a vyzkoušet i i slepé cesty,“ připustil.
Podle Rudolfa Hely z Ústavu technologie stavebních hmot a dílců brněnského Vysokého učení technického nejsou dosud vyřešené třeba tepelné mosty nebo spojení jednotlivých dílů. „Není to neřešitelné, ale musíme nad tím přemýšlet. V Česku nic podobného neexistuje a jsem optimista, že tahle organizace do roka nebude mít ve střední Evropě konkurenci,“ poznamenal odborník, který je rovněž jedním ze zakladatelů institutu.
ICE
