Dceři jsem koupil akcii Alphabetu, abych ji naučil investovat, říká finančník Drahotský

HN: Co považujete za svou první investici?

První finanční investice jsem podnikl během kuponové privatizace. V osmnácti jsem také dostal svou kuponovou knížku a doma jsme přemýšleli, do čeho investovat body. Mou první volbou byly banky, konkrétně Komerční banka, a také jsem investoval do společnosti PVT. Hned po začátku obchodování se mi podařilo dosáhnout zhodnocení šestnáctinásobku investice, ale prodával jsem až později. Nejlepší investor z rodiny byla naše babička. Půlku vkladní knížky dala do masokombinátu a druhou do Elektráren Opatovice. Získala dohromady necelý půlmilion korun.

HN: Tenkrát už jste tušil, jak funguje burza?

To přišlo až s dalšími investicemi. Zajímalo mě, jak funguje burza a RM systém. Bavilo mě také dělat arbitráže mezi nimi. Byly to tehdy jednoduché obchody a šlo z nich generovat sice malý, ale rychlý zisk. Větší peníze se ke mně dostaly ve chvíli, kdy jsem se začal zajímat o akcie tehdejších privatizačních fondů. Začaly se obchodovat s velkými diskonty a šlo na nich vydělat pěkné peníze.

HN: Co vaše nefinanční investice?

Za nejlepší nefinanční investici pokládám školu. V Česku probíhal program Rochester Institute of Technology, který tady měl založenou byznysovou školu. Studium mě stálo 70 tisíc korun. Byl jsem tehdy redaktorem a můj plat činil 3,5 tisíce měsíčně. Přesto musím říct, že tuhle investici dosud žádná jiná svým výnosem nepřekonala. Než jsem to přestal počítat, dostal jsem se na 31 tisíc procent.

HN: Z čeho jste studium platil?

Jsem docela spořivý člověk, něco jsem naspořil a v začátcích mi pomohli rodiče. Během studií se také můj plat zvyšoval a hrazení školného i běžný studentský život pak byly snazší.

HN: Jako velkou výhodu jste měl na začátku kariéry znalost jazyků, kde jste se je naučil?

Přišlo mi to tehdy až jako neférová výhoda. Začátkem devadesátých let všichni mluvili rusky a já uměl nejen rusky, ale i německy a anglicky. V Německu jsem trávil dětství a co se týče angličtiny, pomohlo mi gymnázium. Naše skvělá profesorka nás nutila psát eseje, vyučovala interaktivně. Hráli jsme si na turistické průvodce, hráli jsme divadlo – hlavně Shakespeara.

HN: Co vás motivovalo drát se kupředu a změnila se dnes nějak vaše motivace?

Mým motorem je vždy touha zjišťovat​, jak věci fungují a co by se dalo dělat, aby fungovaly jinak nebo lépe. Myslím, že právě díky zvědavosti jsem byl skoro deset let novinářem. Změna v mé kariéře nastala ve chvíli, kdy jsem jako novinář přišel na valnou hromadu Harvardského průmyslového holdingu a viděl v přímém přenosu, jak se krade osm miliard korun. Říkal jsem si, že o tom přece nemohu už jenom psát, protože takhle se to nedělá. Tak jsem se začal učit, jak se spravují peníze pro jiné lidi.

HN: Kde jste s tím začínal?

Můj křest proběhl v roce 1998 ve Wood & Company. Tehdy tu otevřela brokerská společnost Richarda Wooda správu aktiv a měla jeden peněžní fond. Úroky se pohybovaly kolem 15 procent, což bylo zajímavé. Následoval druhý fond, který byl zaměřený na akcie privatizačních fondů. A ten jsem později řídil.

HN: Jak na vás Richard Wood působil?

Richard Wood vzhledem ke své výšce budí respekt, hned jak vstoupí do místnosti, ale to není jeho hlavní devíza. Je to neskutečně otevřený, přímý člověk. Když jsem u něj začínal a potkal ho na chodbě, zdravil jsem jen kývnutím hlavy a tichým „good morning“. Richard vždy nahlas na celou chodbu vykřikl: „Hi Dan, are you making money?“ Vždy to bylo v legraci, ale ukazovalo to na jeho přímost. Dobře se mi s ním jednalo, byť nebyl můj přímý nadřízený. Brzy jsem zjistil, že správná odpověď na tuhle otázku zní: „More than yesterday.“

HN: A jaký je Patrik Tkáč? V J&T Bance jste s ním byl určitě v kontaktu…

Patrik Tkáč býval v budově J&T Banky denně do roku 2014. To bylo skvělé, protože jsme se Štěpánem Ašerem a s dalšími kolegy za jeho přítomnosti a dohledu​ ​spoustu věcí měnili. Patrik má svoje charisma. Na rozdíl od něj je Richard především obchodník, a vidí-li příležitost, neváhá si pro ni dojít. Do Polska, Rumunska, Turecka nebo na Kubu. Patrik Tkáč je víc stavitel. Skládá věci dohromady a hledá synergie. V tomhle je mi vnitřně blízký. Sám také vidím věci jako kostky lega, ale v hlavě se mi z nich staví hrad.

HN: Mají naopak něco společného?

Za prvé – oba dva rychle chápou. Když s nimi mluvíte, kecy si nechte za dveřmi. Oceňují efektivní komunikaci. Za druhé – oba dva hodně věří lidem. To je vlastnost, kterou u nich obdivuji, protože aspoň u zaměstnanců se nebáli, že by je někdo mohl podvést. Koncem devadesátých let jsme ve Wood & Company všichni viděli do všeho. Kdyby někomu přeskočilo, mohl změnit zůstatky na účtech a ani by se to rychle nepoznalo. Byla tam maximální důvěra. Důvěra v to, co říkáte i co děláte. Očekává se, že říkáte pravdu a za to i nazpět dostáváte přímou komunikaci. To v byznysu šetří čas. Oba dva se umí dělit. Když pro ně a jejich smečku vyděláte, nechají vám kousnout.

HN: Sám také působíte jako velmi analyticky založený člověk. Umíte jednat s lidmi, kteří více používají emoce?

Pořád se to učím. Podstatné je rozpoznat, s kým mluvíte. U emotivně založených lidí je důležité zjistit, jaká emoce koho ovládá. Emotivně založené lidi neubíjet čísly a logickými argumenty, které fungují třeba u mě. Na jednom kurzu říkali, že úspěšná komunikace znamená změnit chování toho druhého. Vzhledem k tomu, jak málo máme dnes času, je potřeba komunikovat efektivně. To se týká hlavně byznysu – ne rodiny.

HN: Co jste předal svým dětem, aby v životě uspěly?

Snažil jsem se dětem vštěpovat masarykovské heslo – Nebát se a nekrást. Nebát se znamená víc, například nebát se neuspět. U všeho, co děláte, je sice potřeba propočítat pár kroků dopředu, ale nikdy nenamodelujete všechny situace. Pokud spadnete na ústa, i to je třeba brát jako pohyb vpřed. Je důležité se zvednout, oklepat a jít dál. Znamená to taky nemít přehnaný ostych z autorit. Šéf nebo ředitel školy je taky jenom člověk, ne bůh. A nekrást má myslím širší přesah v tom, abyste nepoužívali metody, co byznys dovedou krátkodobě ulehčovat. Neuplácet, nenechat se uplatit, nekrást ničí práci, přiznat kredit druhým. Spolehlivost a férovost vám pomůže.

HN: Je podle vás snazší uspět dnes, nebo v devadesátých letech?

Nechci říkat, že za nás bylo líp, ale tehdy jsme to asi opravdu měli jednodušší. Tenkrát stačilo být chytrý a umět anglicky. To byl automaticky předpoklad k úspěchu. Dostali jste se tak do velkých zahraničních firem, které platily velké peníze. Nezaručilo vám to, že se udržíte, tam už byly nutné výsledky, ale dostali jste aspoň šanci to zkusit, rychle se doučit a dokázat velké věci.

HN: Co by měl umět člověk, který chce uspět v budoucnu?

Myslím, že to je hlavně všestrannost. Dnes nepotřebujete encyklopedické znalosti. Ti nejúspěšnější dokážou přenášet znalosti či principy z jednoho oboru do druhého. Multidisciplinarita je základem úspěchu, a pak samozřejmě píle. A pokud ještě umíte komunikovat s lidmi a umět je přesvědčit, máte k úspěchu ty nejlepší předpoklady.

HN: Přebíral jste vedení J&T Investiční společnosti před nejturbulentnějším obdobím na trzích, jaké to bylo vést ji během pandemie?

Společnost jsem zdědil v perfektním stavu a pokračoval jsem v nových projektech. Co se týče lockdownů, tak u nás už předtím fungovaly homeofficové pátky, takže jsme byli poměrně připravení. Když se mělo povinně zůstat doma, tak jsme jen klientskou linku přesměrovali na mobilní telefony. Klienti sice nemohli chodit osobně, ale všechno ostatní fungovalo. Fondy investovaly, oceňování probíhalo nadále, stejně tak komunikace s klienty.

HN: Jak reagovali klienti, když trhy padaly? Co jste jim říkali?

Všichni jsme se jako správci aktiv samozřejmě zapotili, protože když se sypou trhy, klienti vám vybírají peníze pod rukama a vy se je snažíte přesvědčit, že mají-li peníze na krátké období, tak teď je ta příležitost dokoupit, tak je to náročné na nervy. Nicméně jsme se snažili vše vysvětlovat a uspěli jsme v tom. Zároveň tato finanční krize byla v porovnání s lety 2008 a 2009 nesrovnatelně milosrdnější ve své rychlosti.

HN: V čem se podle vás pandemická krize lišila?

Centrální banky mnohem rychleji zasáhly a dodaly na trh likviditu. Úrokové sazby šly okamžitě dolů. Došlo k rozšíření seznamu kolaterálu, takže jste si mohli půjčit i proti dluhopisům horší kvality. Byly přistaveny intervenční fondy. Díky těmto zásahům byla cesta ze dna velmi rychlá. Kolegům jsem říkal už loni v dubnu, že krize, aspoň ta finanční, je u konce, nevěřícně kroutili hlavou. Firmy nikam nezmizely, a to, že jim teď vypadne na pár měsíců odbyt, nic moc neznamená, protože firmu, která není v likviditní krizi, oceňujete z dlouhodobého výhledu. Někteří nevěřili, jiní pochopili, že je to příležitost, která přichází jednou za deset let.

HN: Nyní jsou trhy velmi nervózní, mluví se o hlubokých korekcích. Co čekáte, že se stane?

Žijeme v mimořádném období. Ekonomiky jsou na steroidech, finanční podpory trvají dlouho. Kvůli na chvíli zavřeným fabrikám, hranicím a mocenským hrám chybějí suroviny a polotovary do navazující výroby. A když do takového světa spíše logistického nedostatku naházíte jen peníze, tak to někde vyhřezne. A to v rostoucích cenách. Přišla inflace. Je nejvyšší čas, aby začaly blikat kontrolky centrálním bankám a bankéři se sami sebe ptali, jestli to nepřehnali. Pokud inflace bude pokračovat tímto tempem, lidi přestanou věřit ve vlastní měnu. A to by byl průšvih. Doufám, že to stahování finanční podpory bude dobře řízené a znovu rozběhlé ekonomiky se podaří ukormidlovat.

Rozhovor

Devadesátky byly skvělé a z Ruska bych si nekoupil ani sirky, říká investor a „hrdý boomer“ Radovan Vávra

23. 12. 2021 ▪ 11 min. čtení

HN: Jedním ze způsobů, jak se bránit inflaci, je investování. Do čeho dnes investujete vy?

Dvě pětiny mám v akciích, třicet procent v nemovitostech a pětina jsou různé projekty a alternativní investice, kam patří start-upy nebo věci spojené s blockchainem. Deset procent držím v hotovosti pro případ nouze i příležitostí. Akcií mám nejvíce proto, že vám nabízí solidní dlouhodobý výnos a jsou velmi likvidní, když potřebujete hotovost.

HN: Četl jsem, že máte rád dividendy a cokoliv, co je rentiérské…

Když máte své portfolio, nemůžete mít nejmilejší akcie. Vnímáte to jako celek. Je ale pravda, že mám rád silný dividendový příběh a vůbec firmy, které jsou finančně silné. Čím má firma silnější cashflow (tok hotovosti), tím klesá můj ostych upozornit na takové akcie a fondy na ně zaměřené i neznalého investora, který se mě ptá, kam má dát peníze na důchod.

HN: Co radíte svým dětem? Naučil jste je investovat?

V tom mám trochu dluh. Dceři, zapálené youtuberce, jsem dal k osmnáctinám jednu akcii mateřské společnosti YouTube, tedy Alphabetu (dříve Google). Tehdy ta jedna akcie stála 800 dolarů, dneska stojí 2750 dolarů. Bavíme se o tom, co ta firma dělá a jak i ona jako youtuberka vydělávala peníze Alphabetu. Syn začal při studiích brigádničit v McDonaldu, tak jsme koupili nějaké akcie tohoto fastfoodu. Začali jsme si ukazovat, jak firma funguje, na čem vydělává. Kupovali jsme akcii za 160 dolarů, dneska stojí 240 dolarů. Zatím si užívám pozici správce, který se jim o portfolio stará, než do něj bude potřeba sáhnout. Jejich největší investice bude určitě škola, stejně jako byla nejlepší investicí v jejich věku pro mě.

HN: Jaká jsou vaše kritéria pro výběr akcií?

Portfolia cenných papírů mám tři. Jednomu říkám klidný spánek. Jsou v něm fondy a individuální investice, kde mám parametrů několik. Vždy se ptám, jestli tu ta firma bude za pět let, jak moc je důležitá k chodu společnosti. Řeším, jestli je její produkt potřeba. Zajímá mě také, jak velké má firma bariéry vstupu pro konkurenci. Můžeme si říkat, co chceme, ale např. Google s Facebookem vysávají veškerou novou on-line reklamu, a dokud se na ně administrativně nesáhne, tak to budou dělat věčně. E-commerce tu bude už navždy. Energetika, farmacie a IT asi taky. Pak mě zajímá finanční situace firmy, zda má silné cashflow. Ptám se, jestli dokáže taková firma přežít krizi. A pokud si na tyto otázky odpovím ano, tak se pro mě akcie dostává do kategorie klidný spánek. Když je to akcie nebo fond v sektoru, u kterých si můžete dovolit, že burza na pět let zavře, můžete při jejím vlastnictví v klidu spát.

HN: A ta dvě zbývající portfolia?

Mám jedno spekulativní, čistě na hraní, kde občas akcie v přehnané reakci na jednokvartální výsledky silně propadnou, nebo naopak mají i z jiných důvodů potenciál vystřelit. Jsou to spíš takové sázky. Třetí je postavené tak, aby bylo stabilnější a likvidní – obsahuje dluhopisy a hotovost, která je nutná pro balancování portfolia nebo rychlé nákupy. U dluhopisů mě zajímá silné cashflow a jak daleko jste ke zdroji toho cashflow. Jestli náhodou nepůjčujete do struktury, která je postavená tak, že se k penězům v případě průšvihu dostanete jen těžko nebo vůbec.

Pokud se chcete naučit investovat nebo spravovat své finance, přidejte se k více než 4000 čtenářům, kteří již odebírají newsletter Peníze HN.