Musíme jíst méně masa a vystoupit z aut. Lidé to pochopí, protesty v ulicích neočekávám, říká ekonomka

Úkolem politiků podle Demertzisové je, aby lidem vysvětlili, proč je něco takového nutné. Podobně se pro HN vyjádřil i švédský státní tajemník pro evropské záležitosti Hans Dahlgren. „Politici musí lidem jasně říct, jaké nám hrozí důsledky – pokud nepřijmeme fakt, že se prostě musíme změnit, budou následky hrozivé. Jako politici bychom měli víc vysvětlovat, proč je to doslova existenciální otázka,“ řekl Dahlgren během své zářijové návštěvy Prahy.

Demertzisová odmítá námitky, že občané se proti změnám, jako je zdražení masa nebo třeba tlak na růst cen benzinu a nafty, vzbouří. K tomu částečně došlo ve Francii, kde koncem roku 2018 začaly tisíce lidí nazývaných žluté vesty demonstrovat proti plánovanému vyššímu zdanění pohonných hmot. „Žluté vesty jsou čítankovým příkladem toho, jak se ta změna dělat nemá,“ namítá Demertzisová, která letos vystoupila na konferenci Prague European Summit na českém ministerstvu zahraničí.

Podle ekonomky, která dříve pracovala také v nizozemské centrální bance, je klíčové, aby lidé nutné změny vnímali jako spravedlivé. „Pokud je politici nenastaví férově, vyvolají sociální nepokoje,“ varuje. Za nutné považuje, aby náklady spojené s výrazným omezením emisí skleníkových plynů nenesly chudší vrstvy společnosti.

Úkolem politiků tak podle ní je lidem vysvětlit, že pokud by svůj životní styl nezměnili, podstoupí riziko katastrofálních změn klimatu. Tisíce vědců sdružených v rámci OSN v řadě detailních analýz varují, že pokud lidstvo výrazně neomezí oteplování Země, nastanou nevratné změny klimatu, které na rozsáhlých částech planety znemožní lidem žít.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Demertzisová proto věří, že lidé přechod k čisté mobilitě či třeba k větší konzumaci rostlinné stravy přijmou. „A to proto, že si musíme uvědomit, jaká je alternativa – například obrovská migrace do Evropy z míst, která kvůli změně klimatu přestanou být obyvatelná.“

O tom, jak výrazně snížit emise, nyní jedná na konferenci COP26 v Glasgow téměř 200 států světa. Země Evropské unie a Velká Británie představily plány na snížení emisí téměř na nulu do roku 2050. Stejný nebo podobný cíl má i řada dalších států včetně největších znečišťovatelů, jako jsou Čína či Spojené státy. Z jejich strany ale zatím jde jen o obecný slib bez konkrétního plánu dalšího postupu.

Pozornost ale na konferenci COP26 vzbudil fakt, že se USA a Čína dokázaly dohodnout na společném prohlášení ohledně nutnosti bojovat se změnami klimatu. A to navzdory tomu, že v posledních letech se americko-čínské vztahy dramaticky zhoršily natolik, že řada politiků i expertů mluví o vypuknutí nové studené války – v narážce na soupeření mezi Američany a Sověty po druhé světové válce.

„Shodujeme se, že klimatická změna je existenciální a závažná výzva,“ prohlásil hlavní čínský vyjednávač v oblasti klimatu Sin Čen-chua. Peking podle něj zpřísní své cíle na snižování emisí.

Sražení emisí prakticky na nulu ale bude velmi drahé. Evropská komise odhaduje, že celkové investice v zemích EU budou muset během této dekády stoupnout ze současných asi 680 miliard eur ročně o dalších 360 miliard eur, aby unie mohla dosáhnout svých klimatických cílů. Většinu peněz investuje soukromý sektor, jako například automobilky na rozvoj elektroaut, nemalá část prostředků by ale měla jít i ze státních rozpočtů. Země unie včetně Česka se shodly, že by do roku 2030 měly své emise snížit alespoň o 55 procent oproti roku 1990.

Podle Demertzisové je jen otázkou času, kdy budou k dispozici technologie, které boj se změnami klimatu usnadní například tím, že dokážou zachytávat uhlík a stahovat ho z ovzduší. „Půjde o obrovskou technologickou transformaci, která přinese spoustu zásadních inovací. To bude pro ekonomiku samozřejmě velmi prospěšné. Ale aby se to stalo, je nejdříve potřeba do toho masivně investovat.“

Řada politiků i odborníků tvrdí, že se lidstvu tyto investice vyplatí – tedy že nakonec, pokud svých cílů dosáhne, nejen zabrání katastrofálním změnám klimatu, ale díky inovacím ještě zbohatne. Podle Demertzisové to takto s jistotou říct nelze, i když pohled do historie ukazuje, že technologický pokrok byl vždy prospěšný. Každopádně podle ní platí, že pokud by lidstvo nedělalo nic, dopady změn klimatu včetně těch ekonomických by byly mnohonásobně dražší.