Spor o nejlepšího tenistu světa Novaka Djokoviče se zvrhl v hádku odpůrců a zastánců očkování. Přitom v něm jde o něco úplně jiného – o pravidla. A ta vyhrála. Fakt, že Djoković nakonec musel Austrálii opustit a nemůže proto nastoupit na grandslamovém Australian Open, je vítězstvím pravidel. Důkazem toho, že ani globální celebrita a multimilionář, tedy Djoković, v Austrálii nestojí výše než pravidla, která musí platit pro všechny stejně. Jinou věcí ale je, jestli bychom tato pravidla – tedy australský imigrační systém – měli převzít i u nás, jak mnozí pravicoví politici doporučovali v době migrační krize v Evropě. Neměli.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekNovak Djoković ve své žádosti o australské vízum lhal. To je fakt, který sám přiznal, byť se hájil tím, že šlo o nevědomou lež, o nezáměrné uvedení nesprávných informací. Djoković zamlčel, že v poslední době cestoval do zahraničí, konkrétně do Španělska. Podle australských pravidel je to vážný přečin, který může vést nejen k vyhoštění ze země, ale i k policejnímu vyšetřování.
Jestliže budeme věřit Djokovičově vysvětlení, že šlo o lež zcela nevědomou, je na druhou stranu faktem, že srbský tenista zcela vědomě porušil pravidla izolace – v Bělehradě se setkal s francouzskými novináři, i když už v té době věděl, že má pozitivní test na covid. Srbská premiérka, která ještě před pár dny Djokoviče v jeho sporu s Austrálií bránila jako národního hrdinu, na to reagovala prohlášením, že tenista závažně porušil protipandemická pravidla. V Srbsku mu za to hrozí vyšetřování a vězení.
Djokovičova cesta na kurty Australian Open se opět zavírá. Ministr pro imigraci mu zrušil víza
Je tedy Novak Djoković druhý Ježíš, kterého chtějí nepřátelé ukřižovat, jak to dramaticky vyjádřil jeho otec Srdjan? Ale houby. Zachoval se jako floutek, který chtěl udělat cokoliv, aby mohl obejít platná pravidla a na tenisovém Australian Open nastoupit. A aby se zároveň vyhnul povinnosti nechat se očkovat.
Djoković je zásadním odpůrcem očkování z důvodů, které jsou směšné – ale má na ně samozřejmě právo. Nicméně, jak zcela správně prohlásil další famózní tenista Rafael Nadal, Djoković udělal rozhodnutí a očkovat se nenechal. A rozhodnutí mají důsledky.
Je přitom faktem, že Djoković mohl v Austrálii hrát i bez očkování – stačilo by, kdyby vyplnil všechny formuláře správně, nelhal, ať vědomě či nevědomě, a dodržoval ve svém rodném Srbsku protipandemická pravidla. Opravdu to jsou příliš tvrdé požadavky?
Djoković se odvolal proti rozhodnutí australského ministra pro imigraci, který mu zrušil vízum. Jenže neuspěl, soud jednomyslně rozhodl v jeho neprospěch. Soudci neposuzovali, jestli je dpbře nebo správně, že Djoković nemůže vstoupit do země – rozhodovali o tom, jestli měl ministr pro imigraci právo tenistovo vízum zrušit. A podle australských zákonů je odpověď jednoznačná – měl. Pro Djokoviče, který Australian Open vyhrál devětkrát a je na něm prakticky neporazitelný, je to samozřejmě velmi tvrdý verdikt. Ale, jak řečeno, taková pravidla v Austrálii prostě platí. Jsou stejná pro toho nejchudšího žadatele o azyl i pro dost možná nejlepšího tenistu historie.
A teď proč pro nás tato pravidla rozhodně nejsou vzorem. Djoković je multimilionář, který si může soudní spor dovolit. Prostý člověk třeba prchající odněkud z Afriky je samozřejmě v mnohem horší pozici. Ostatně, v hotelu v Melbourne, v němž musel Djoković po příletu do Austrálie několik dní nuceně pobývat, jsou někteří lidé ve faktickém vězení celé roky. Jestli to někomu připadá jako humánní a dobře fungující imigrační systém jednadvacátého století, pak má asi poněkud zvláštní měřítka jak pro to, co nazvat lidskostí, tak pro to, co je efektivní.
Nejkomičtější pak jsou postavy jako britský populista Nigel Farage nebo jeho čeští souputníci Václav Klaus starší a mladší, kteří se staví za Djokoviče jako za bojovníka za lidskou svobodu proti australské očkovací diktatuře. A přitom to jsou titíž lidé, kteří australský imigrační systém dlouho vydávali za vzor pro Evropu – samozřejmě kvůli jeho tvrdosti vůči komukoliv. Teď, když můžou sledovat fungování tohoto systému i vůči někomu jinému, než jsou obyčejní migranti, tak se jim najednou už tolik nelíbí.
