Současný svět čelí dvěma velmi vážným a úzce propojeným krizím zároveň: bezpečnostní a klimatické, míní analytici prestižního švédského institutu SIPRI v nové studii. Pro obě krize jsou přitom 20. léta 21. století zásadní. Za poslední dekádu se totiž celosvětově zdvojnásobil počet ozbrojených konfliktů. Přibylo mrtvých i lidí vyhnaných z domovů. Výdaje na zbrojení a armády se zvyšují. Nasazení jaderných zbraní se zdá být v posledních měsících méně nepředstavitelné. Přechod na obnovitelné zdroje energie je podle ředitele SIPRI podmínkou udržení míru.

„Ruská invaze na Ukrajinu znamená, že se bezpečnostní situace začala zhoršovat ještě mnohem rychleji, než jsme si původně mysleli,“ vysvětluje ředitel SIPRI Dan Smith. Stále nezvratnější jsou podle jeho institutu katastrofální projevy klimatické krize: přibývá případů extrémního počasí, sucha, bouří a povodní, stoupají hladiny moří, komplikuje se dostupnost pitné vody a ubývá savců i hmyzích opylovačů. Tyto procesy jsou přitom rovněž neoddělitelně spojené s lidskou činností: s vypouštěním emisí skleníkových plynů do ovzduší a devastací přírody, hlavně masivním odlesňováním.

Příkladem propojení obou problémů je třeba občanská válka v Sýrii, píší experti ze SIPRI. Území tohoto státu je jedním z míst, kde před tisíciletími vznikla lidská civilizace. Zdejší úrodný půlměsíc, jak se části Blízkého východu říká, poskytl našim předkům neobyčejně štědré podmínky k farmaření a životu obecně. Dnes je vše jinak. Klima se změnilo, deště je mnohem méně, teploty vzrostly. Od 80. let zasáhla Sýrii tři katastrofální období sucha. To zatím nejhorší připravilo o obživu stovky tisíc lidí, zabilo většinu dobytka a zdevastovalo úrodu. Diktátorský režim prezidenta Bašára Asada nedokázal lidem pomoct a okolo roku 2010 napětí ve společnosti přerostlo v ničivou občanskou válku. Ta dala celému světu poznat tyranii takzvaného Islámského státu. Její důsledky pocítila nejen v podobě migrační krize let 2015 a 2016 i Evropa.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

„Stejné počasí a sucho, stejné změny klimatu tehdy zažívaly i Libanon a Jordánsko. Válka tam ale tehdy nezačala. Pokud by tedy někdo tvrdil, že sucho bylo jediným důvodem války v Sýrii, pak to pochopil úplně špatně. Ale propuknutí syrské občanské války je možné správně vysvětlit, jenom pokud zahrnete i sucho,” říká Smith.

„Před patnácti lety, když jsem se otázkou propojení životního prostředí a bezpečnosti začal zabývat, jsme měli hypotézu, že když budou pokračovat klimatické změny, povede to k více násilným konfliktům. Tato hypotéza se teď potvrzuje,“ míní Smith. Podle Organizace spojených národů (OSN) byly v posledních 60 letech čtyři desítky občanských válek spojené s přírodními zdroji. Od roku 1990 bylo celkem 18 ozbrojených konfliktů poháněno soupeřením o cenné zdroje, jako jsou dřevo, diamanty, zlato, ropa nebo „jen“ úrodná půda a pitná voda.

Více než polovina mírových operací OSN nyní probíhá v zemích, které jsou extrémně vystavené dopadům klimatických změn. A polovina států, které se nachází na konci žebříčku globálního mírového indexu, je zároveň vůči klimatickým změnám nejzranitelnější. „Tyto souvislosti nejsou náhodné,“ varuje SIPRI.

Přemýšlet o míru jinak

Degradace půdy připravuje lidi o možnost obživy, sucho vysává vodu, a vše se stává vzácnějším. Soupeření o vzácné zdroje přitom není nic nového. Války o vzácné kovy nebo minerály a později o plyn nebo ropu vedlo lidstvo odjakživa. Americká občanská válka se zapsala do historie 19. století jako konflikt o práva otroků. Jejich vykořisťování na americkém Jihu bylo ale poháněno poptávkou po nedostatkové bavlně. Když Německo napadlo za druhé světové války Sovětský svaz, bylo to i proto, že Adolf Hitler chtěl získat přístup k úrodným obilným lánům. Nacistický koncept Lebensraumu je fakticky do ideologie zabalený násilný nárok na úrodnou půdu. Když se teď Putinův režim snaží průběh války na Ukrajině ovlivnit výhrůžkami nebo skutečným odstřižením dodávek plynu, jako to udělal v případě Polska nebo Finska, sází na závislost Evropy na fosilních surovinách jako na jeden z prostředků války.

Jenže podobná logika nám už dnes pro pochopení vztahu mezi životním prostředím a mírem nebo válkou nestačí, argumentují analytici SIPRI. Zůstaňme ještě chvíli u Ukrajiny. Jak do zdejší války zapadá klimatická krize? Z Kyjeva do indického Dillí je to vzdušnou čarou přes 4,5 tisíce kilometrů daleko. Indie ruskou agresi neodsoudila, válku ale přesto sleduje s velkou obavou. Indii totiž už od března sužují spalující vedra, podle Národní meteorologické služby Spojeného království jeden z důsledku postupujících změn klimatu. Znamená to, že indická úroda pšenice bude letos silně zasažená.

Indie původně chtěla zásoby doplnit na Ukrajině, ve světové „obilnici“. Kvůli válce to nebude možné: ukrajinští farmáři odhadují, že sklidí jen asi polovinu úrody z posledních let. Rusko navíc její vývoz všemožně blokuje. Kromě Indie to zkomplikuje život lidem ve všech zemích závislých na dovozu potravin. Cena pšenice od začátku letošního roku vzrostla o více než 50 procent. O dalších šest procent za jediný jeden den je zvedlo oznámení indické vlády, že kvůli vedrům zakazuje vývoz této obiloviny.

„Klimatická krize nerespektuje národní hranice. Její dopady v jedné zemi se snadno mohou stát součástí procesu, který dotlačí jinou zemi k povstání a násilí. Drahé obilí v Egyptě například vydláždilo cestu k arabskému jaru,“ připomíná Dan Smith vlnu revolucí a konfliktů let 2010 až 2012, které se nakonec prohnaly celým severem Afriky a Blízkým východem. Původní příčinou nedostatku obilí byly přitom požáry a sucho v Rusku a úbytek půdy vyčleněné na pěstování potravin ve Spojených státech. Kdysi úrodné povodí Nilu totiž dnes vyprodukuje jen třetinu pšenice, kterou Egypt potřebuje. Přibližně 80 procent jejího dovozu pochází z Ukrajiny a také z Ruska.

Změny klimatu také posilují rizika konfliktu v místech, kde už dnes panuje napětí. Nejsilněji se to projevuje v chudších oblastech, které navíc nikdo pořádně nespravuje. V Somálsku kombinace sucha zapříčiněného klimatickou změnou, slabé vlády a chudoby žene obyvatelstvo do rukou militantních islamistů organizace al-Šabab. A zatímco v deltě řeky Niger se daří zmírňovat násilné střety propukající v okolí ropných nalezišť, na severu země vyhání obyvatele z domovů sucho a postupující poušť. „Pro mnoho mladých mužů se pak stává zajímavým uplatnění v islamistickém hnutí Boko Haram,“ vysvětluje ředitel SIPRI Smith.

Problém je i s vodou, přesněji řečeno se stoupající hladinou světových oceánů a moří, do kterých se rozlévají tající ledovce. „Asi miliarda lidí žije v pobřežních oblastech, do pěti výškových metrů nad mořskou hladinou. Ta bude v některých oblastech prudce a nepředvídatelně stoupat. Velká města jako nigerijský Lagos, možná i Šanghaj, klíčové finanční centrum, budou výrazně zasažena. Musíme zajistit, aby byla na podobné události lépe připravena, jinak to připraví o domov obrovské množství lidí,“ míní Smith. Na útěku se mohou dostávat do střetů s dalšími skupinami. „Možná budou říkat, že válčí o národní hrdost, svobodu projevu. Ale původní příčinou střetů bude klimatická krize, změny životního prostředí a soupeření o zdroje,“ doplňuje.

Být připraven

Podmínka být na rostoucí hladinu vody a jiné projevy měnícího se klimatu připraven je podle analytiků ze SIPRI naprosto klíčovou součástí úvah o současném světě, pokud na něj pohlížíme optikou dvojité krize. Vzhledem k tomu, že zhoršování životního prostředí oslabuje naši bezpečnost, musí být součástí jakéhokoliv „bezpečnostního“ řešení i obnova životního prostředí.

Válka na Ukrajině přinesla do Evropy úzkostné obavy z nedostatku fosilních paliv, jako je zemní plyn, ropa a také uhlí. Ty jsou stále klíčovým zdrojem elektřiny a tepla pro domácnosti i firmy ve většině zemí Evropské unie. A zároveň zdrojem financí pro agresivní režim prezidenta Vladimira Putina v Rusku. Jak z energetické krize ven? „Z krátkodobého pohledu by měly být ruský plyn a ropa nahrazeny těmito surovinami z jiných míst. (Válka) je ale příležitostí urychlit odklon od závislosti na fosilních palivech vůbec. Technologicky je to možné, ekonomicky je to možné. A k argumentům životního prostředí teď přibyl i významný argument bezpečnosti a míru,“ míní Smith.

Fosilní paliva jsou totiž významným dílem celé skládačky. Jejich spalováním vzniká globálně zdaleka nejvíc emisí skleníkových plynů, které jsou hlavním motorem klimatické krize. Emise zadržují teplo v atmosféře a Zemi oteplují, globálně už o více než jeden stupeň oproti 19. století. Pokud se nepodaří oteplování udržet pod 1,5 stupně, čeká lidstvo nevratná proměna životních podmínek, jak je známe dnes. A jak vyplývá z analýzy SIPRI, také masivní společenská a politická nestabilita, která se může přelít v další a další ozbrojené konflikty. Řetězec událostí přitom vede oběma směry: záběry zdevastované Ukrajiny jasně ilustrují, že kromě nesmírného utrpení obyvatel válka nemilosrdně ničí i přírodu a krajinu.

Válečné konflikty navíc komplikují mezinárodní spolupráci, bez které není možné klimatickou apokalypsu odvrátit. „Když vezmeme země severní Afriky, tak pokud nejde, aby si tu lidé (kvůli suchu a horku) pěstovali víc obilí sami, musí vzniknout globální shoda na tom, že je potřeba stabilizovat ceny potravin. To by nejspíš znamenalo držet jich velké zásoby, což se musí dít nejméně na regionální, spíš na globální úrovni,“ popisuje Smith.

Nová analýza SIPRI představuje celkem pět doporučení zákonodárcům po celém světě (viz box níže). Smith zdůrazňuje několik klíčových aspektů: zaprvé, musíme pochopit, že usilovat o mír na planetě bez přechodu k obnovitelným zdrojům prostě nejde. Zadruhé, je potřeba analyzovat, co už se dosud podařilo a co naopak selhalo. A jak se z toho můžeme poučit. Zásadní je podle ředitele SIPRI brát vždy ohled na zájmy a vědomosti místních lidí. „Aby se nestalo, jako už v minulosti, že si třeba Evropa řekne, že kvůli klimatické krizi potřebuje biopaliva, a bez dalšího přemýšlení způsobí, že o půdu, na které se začnou pěstovat, přijdou lidé, kteří tam žili po generace,“ vysvětluje. 

Jak dosáhnout míru v časech klimatické krize?

1. Jednejte rychle. Rozhodnutí musí být založená na uvědomění si spojitostí mezi životním prostředím, lidskými právy a mírem.

2. Spolupracujte, abyste přežili. Žádná vláda nemůže na pozadí globálních rizik sama zajistit blahobyt svých občanů. Spolupráce a sobecký zájem jsou dnes to samé.

3. Buďte připraveni se přizpůsobit. Krize se stále mění, je potřeba situaci trvale analyzovat a reagovat.

4. Chraňte zdroje obživy lidí, kterých se transformace ekonomik na nízkoemisní dotkne. Jen spravedlivá změna má šanci na úspěch.

5. Zapojte do rozhodování místní komunity. Výsledek bude dávat mnohem větší smysl, šance na selhání a vyvolání konfliktu a násilí je menší.

Zdroj: SIPRI

Specifickým zdrojem rizika je pak nestabilita v zemích, které oplývají zásobami mědi, hliníku, kobaltu, lithia nebo stříbra a dalších vzácných surovin, které jsou nezbytné pro výrobu fotovoltaických panelů, baterií, elektroaut, ale i obyčejných „drátů“ a čipů, bez kterých není odklon od fosilní ekonomiky a energetiky vůbec možný. Tyto vzácné kovy, zeminy a jiné látky jsou ale po planetě roztroušeny přinejmenším stejně nerovnoměrně jako ropa a plyn. 46 procent světových zásob kobaltu se nachází v Kongu. Čína nebo Severní Korea má obří zásoby hliníku, mědi, lithia i vzácných zemin se zvláštními názvy jako je skandium nebo yttrium. Indonésii patří zásoby niklu, v Peru se těží stříbro. „Pojí se to se dvěma obavami. Že se staneme závislými podobně, jako jsme byli na ruských energetických zdrojích. A zadruhé, že tam, kde chybí silná státní struktura, jaká je třeba v Rusku nebo v Číně, povede získávání těchto surovin k vykořisťování zdejších lidí západními těžebními společnostmi,“ míní Smith.

Přechod k obnovitelné a nízkouhlíkové ekonomice proto musí proběhnout spravedlivě. „Nechá za sebou vítěze i poražené. Lidé budou přicházet o práci. A než se člověk naděje, je tu povstání. I proto klademe takový důraz na to, aby právě tito lidé byli do celého procesu změny zahrnuti,“ dodává Smith.

Česko nezůstane stranou

Dvojitá krize se zdaleka netýká jen chudých, z pohledu Evropy odlehlých nebo klimatickou krizí nejvíc zasažených částí světa. Připomeňme debaty o budoucnosti zaměstnanců uhelných dolů a elektráren na Ústecku, Sokolovsku, Karvinsku, v polském Slezsku nebo bývalém východním Německu. I zde musí transformace regionů závislých na uhlí proběhnout férově a s ohledem na zájmy místních lidí, nejen velkých ekonomických hráčů.

A na Česko dopadnou i nestabilita a přírodní katastrofy, i když nepřímo. Extrémní horka hrozí například i zemím západního Balkánu. „Ani tady nejsou státy zcela silné a stabilní. Dopady budou Česku velmi blízké,“ popisuje ředitel SIPRI Dan Smith. Migrace je přitom jen tím nejvíc zjevným důsledkem.

„Může dojít k nárůstu terorismu. Pokud bych měl zmínit hororový scénář, tak Česko a Evropa jsou prostě součástí bohatého světa, který bude terčem útoků,“ vyjmenovává Smith.

V Indii mezitím horko kromě lidí a úrody pšenice ničí také zdroj vody v řece Indus. O její využívání se v posledních dekádách s vypětím diplomatických snah dělily Pákistán a Indie, tradiční geopolitičtí rivalové v regionu. Nyní se o vodu z Indu se stále větší naléhavostí hlásí i Čína a Afghánistán. A napětí roste. Tři ze zmíněných čtyř zemí mají přitom k dispozici arzenál jaderných zbraní. „Je vždycky omyl myslet si, že se nás nějaký problém nedotkne,“ uzavírá Dan Smith.

Analytici SIPRI ale zdůrazňují, že lidstvo má stále ještě naději. Nechybí mu znalosti ani schopnosti uniknout komplexní pavučině klimaticko-bezpečnostních problémů, do které se samo zamotalo. Řada věcí se už povedla, a jak ujišťují experti: čím zodpovědněji budou lidé k životnímu prostředí přistupovat, tím méně násilí a válek na světě bude.

Autorka je spolupracovnicí redakce. Článek vznikl ve spolupráci s platformou Co bude dál