Na nedávné debatě o mé knize Probouzení jsem v souvislosti s přirovnáním Čechů k hobitům, kteří se nezajímají o své okolí (před lety už tak učinil sociolog Jiří Kabele), dostal od cizince otázku: Co by se muselo stát, aby se česká společnost probrala k obraně? Co by považovala za opravdu existenční ohrožení, které by ji vybudilo ve stylu, který zřejmě naposledy zažili naši dědové při mobilizaci v roce 1938?
Nepamatuji si, že bych kdy dostal těžší otázku týkající se historie, současnosti a budoucnosti Česka. Zaimprovizoval jsem odpovědí, že možná masakr podobný tomu v ukrajinské Buči u našich slovenských sousedů, s nimiž cítíme jakousi výjimečnou blízkost, by mohl mít takto burcující vliv. Nebo by to byla spíš nějaká událost v informačním nebo kybernetickém světě jako masivní kybernetický útok, který by vyřadil z provozu třeba velkou část elektrické sítě?
Ale spíš jsem si vzpomněl na pokoření v prvních letech druhé světové války, které mi popisovali prarodiče. Český průmysl se tehdy stal jednou ze základen vyzbrojení wehrmachtu pro další agresi. Nebo normalizace po roce 1969, která poznamenala naše rodiče?
Co se dočtete dál
- Co je hlavní věc, kterou by měl člověk v dnešní době udělat.
- Kde hledat inspiraci.
- Jak se rodí odolnost.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
