Neumíme mezi sebe přijmout extremisty a blázny. Naší demokracii to škodí

Vnímám to i osobně ve svém mikrosvětě alpského maloměsta. To, co by jeden mohl nazvat maloměšťáckou morálkou, v reálném efektu znamená toleranci, zdrženlivost, úctu a onu důvěru jednoho k druhým. I když někoho mají za blázna nebo idiota, ostych jim brání se o něm takto přímo vyjádřit – raději volí zástupné, opisné, decentní obraty nebo jen rozpačitý úsměv (na rozdíl od východoevropských dělníků, kteří si obvykle s ničím starosti nedělají a nemají problém říct o každém, „co je zač“). Jsou schopni s nimi snadněji komunikovat „jakoby nic“, protože koneckonců „jsou to Veneti jako my“. Mezi lidmi tu není moc přijímáno ostré nadávání a stěžování si. Když to zkusíte, odmlčí se, z jejich pohledu ucítíte odstup, a brzy z rozhovoru zdvořile vyklouznou. Jakýsi kodex nepsaného, ovšem jasně vnímaného ‚slušného chování‘.

Nejdřív mě to mátlo a viděl jsem v tom svým východním pohledem typicky maloměšťanské pokrytectví. Až po letech jsem začal vnímat ono jemné předivo nepsaného a zejména velký dosah pozitivních efektů, které takové chování reálně přináší.

I extremisté a blázni zde nevědomky dodržují tyto nepsané kodexy, což zmírňuje jejich extremismus a šílenství. A ostatním pak umožňuje je lépe přijímat mezi sebe. Přemosťující sociální kapitál zase umožňuje integrovat nově příchozí, ať jsou to lidé jako já, nebo lidé jiné barvy kůže, ať jsou to nové myšlenky a novoty, jako je nová technologie, zahraničněpolitický závazek či kulturní identita. Společnost to dělá flexibilnější a odolnější vůči měnícím se podmínkám.

Neviditelný kodex ‚slušného chovaní‘ vzbuzuje zmiňovanou důvěru ke všem, u nichž cítíte, že jsou s vámi na stejné vlně. Důvěra přináší automaticky respekt a toleranci. Je to mazivo společnosti, vše jde rychleji a lépe oproti situaci nedůvěry, kdy každý musí platit vícenáklady osobní i kolektivní obrany před úskoky, podvody a nejistotou, protože nikdo si nemůže být u druhého ničím jist. To je cena vysokého či nízkého sociálního kapitálu.

Glosa J. Kubity

Pro ty, kdo volí Babiše, je stát příliš složitý. A není to jejich vina

21. 1. 2024 ▪ 4 min. čtení

Ruské dezinformační kampaně, ať už primárně, či sekundárně, vždy mířily zejména na sociální kohezi, onen společenský tmel, který každou komunitu drží pohromadě. Mají obrovský polarizační efekt, tj. rozdělují společnost do frakcí, které staví nesmiřitelně proti sobě – „obyčejní lidé“ versus „elity“, „zdravý selský rozum“ versus „mainstreamová média“, „venkov“ versus „pražská kavárna“ atd. Tím, že míří na zdroje sociálního kapitálu, míří na zdroje demokracie a tím na demokracii jako takovou.

To proruský svět ostatně nikdy nijak nezastíral. Od Putina po Orbána lze slyšet teze o „prohnilém liberalismu“ a výzvy k návratu k autoritářství, pro které si jen vymysleli vlastní názvy jako „liberální demokracie“, „demokracie bez přívlastků“, „lidová demokracie“ či řízená „demokracie založená na národních principech“. Západní demokratický liberalismus ideově ohrožuje autoritativní systémy. Autoritáři, pokud musí bránit základy své moci před ideovou erozí, torpedují zdroje demokratického systému, to je logické.

Postkomunistický prostor i přes své nezpochybnitelné ekonomické pokroky potřebuje posílit svůj sociální kapitál, má-li zůstat demokratický. Má-li jeho demokracie přetrvat, je třeba její „provozní náklady“ snižovat zmenšováním třecích ploch. A přesně to ona klíčová důvěra, resp. sociální kapitál jako jakési společenské mazivo, dělá. Funguje pak lépe ekonomika, společenské aktivity, veřejná diskuse, demokracie, společnost jako celek.

Volby a předvolební prezentace jsou také krásnou ukázkou toho, jak jednotliví kandidáti tento fakt vnímají a jak k němu hodlají přispět. Jako ve výkladní skříni z jejich billboardů vidíme, zda respektování onoho neviditelného a sjednocujícího kodexu „slušného chování“ míní posilovat, či naopak rozbíjet. Zda je jejich vystupování polarizující, či naopak sjednocující. O tom, že vrcholný představitel země má velký symbolický vliv na společenské klima své země, a tím i ono neviditelné společenské mazivo jeho soukolí, není totiž pochyb.

Autor je publicista žijící v severní Itálii, mluvčí Českých elfů