Návrh podmínek pro výrobu obnovitelného vodíku, resp. obnovitelných paliv nebiologického původu, představený Evropskou komisí minulý týden velmi přivítali zejména zástupci Francie. Ta totiž jednoznačně dominuje ve výrobě elektřiny z jádra. A právě výrazné zastoupení jádra v elektrickém mixu je něco, co nás s Francií může spojovat. Jenže navrhovaná pravidla jsou pro nás paradoxně nevyhovující. Proč?
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekOproti očekávání řady členských zemí nový návrh komise neumožní výrobu obnovitelného vodíku také pomocí elektřiny z bezemisních jaderných zdrojů. Umožňuje ovšem zemím, jejichž elektrický mix dosahuje velmi nízké úrovně emisivity (64,8 g vypuštěného CO2 na kWh vyrobené elektřiny), vyrábět obnovitelný vodík také pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů starších než tři roky. Na tuto výjimku by v aktuálním rozložení mohlo dosáhnout pouze Švédsko a případně také Francie, pokud se jí podaří uvést do provozu své dočasně odstavené jaderné elektrárny.
Všechny ostatní země by musely k výrobě obnovitelného vodíku využívat pouze elektřinu z nově postavených zdrojů obnovitelné energie, do nichž navíc nepatří zdroje využívající biomasu. Reálně se takto nabízí instalovaný výkon pouze fotovoltaických a větrných elektráren, které byly uvedeny do provozu v čase nikoli delším než 36 měsíců před zprovozněním výrobny vodíku (elektrolyzéru). Další zdroje, jako např. geotermální elektrárny, nabízejí pouze omezený výkon nebo se s jejich další výstavbou z řady environmentálních důvodů nepočítá. To jsou zejména vodní zdroje, jejichž potenciál by pro výrobu obnovitelného vodíku mohl být obrovský.
Tento potenciál však budou moci využít právě země s nízkou celkovou emisivitou elektrického mixu, tedy Švédsko a Francie. Výhodou vodních elektráren oproti fotovoltaickým a větrným je možnost v podstatě nepřetržité dodávky elektřiny do investičně nákladných výroben vodíku. Fotovoltaiky v Česku vyrábějí přibližně tisíc hodin ročně, tedy na úrovni asi 11 procent svého instalovaného výkonu. Větrné elektrárny jsou na tom lépe, jejich výroba dosahuje přibližně dva tisíce hodin. V případě mořských větrných farem jde až o 3500 hodin ročně.
Pro snížení nákladů výroby vodíku je důležitá jak cena vstupní elektřiny, tak zejména počet hodin provozu elektrolyzérů. Rozdíl v provozu jeden, dva či třeba šest tisíc hodin může způsobit rozdíl v ceně vyrobeného vodíku dosahující i více než sto procent. Čím nižší je cena vstupní elektřiny, tím větší rozdíly vznikají při vyšším využití.
Proto je stávající návrh tak vřele přijímán francouzskou stranou. Dává jí totiž výraznou konkurenční výhodu oproti okolním zemím. Francie v současnosti disponuje soustavou vodních elektráren o celkovém výkonu přes 20 GW. Byť byla výroba z těchto zdrojů v loňském roce silně postižena nízkým stavem vody, pořád tyto zdroje dokázaly dodat přes 43 TWh elektřiny. V předchozích letech to bylo spíše 55 až 60 TWh.
Jakmile Francie dotáhne údržbu své jaderné flotily do normálního stavu, může si uvolnit část kapacity svých vodních elektráren pro výrobu vodíku. Bez nutnosti instalovat nové zdroje a s možností instalovat méně výkonu v elektrolyzérech, protože budou smět jet na plný výkon. S vodíkem za poloviční ceny může získat francouzský průmysl obrovskou konkurenční výhodu.
Německý hospodářský zázrak se rozbil. Jak problémy klíčového souseda dopadnou na Česko?
Jak je na tom v tomto směru Česká republika? Aktuálně se průměrné emise v rámci našeho elektrického mixu pohybují na úrovni asi osmkrát přesahující navržený limit. Pokud bychom zahrnuli plány ČEZ na výstavbu nových jaderných bloků a odstavování uhelných bloků do modelu výpočtu provozu elektrizační soustavy, dostaneme se pod hodnotu 64,8 g CO2/kWh nejdříve v roce 2041. V té době by u nás fungovaly tři nové jaderné bloky (dva v Temelíně a jeden v Dukovanech) a emisní zátěž by způsobovaly pouze zbývající plynové zdroje.
Stávající návrh Evropské komise tak žádným způsobem nepomáhá rozvíjet výrobu vodíku v zemích s méně příznivými klimatickými a povětrnostními podmínkami, jako je Česká republika. Pro ni zůstává jediná cesta, jak vykázat požadovanou výrobu obnovitelného vodíku, ve spojení s nově instalovanými intermitentními obnovitelnými zdroji instalovanými buď u nás, nebo v sousedních zemích. Abychom splnili aktuálně navrhované cíle pro rok 2030 např. v dopravě a průmyslu, museli bychom jen pro výrobu vodíku vyrobit přibližně 7,2 TWh elektřiny, tedy asi 2,5násobek veškeré výroby solárních a větrných elektráren v ČR v roce 2022. To znamená instalovat například nových 7 GW fotovoltaiky nad rámec již postavených 2,5 GW, a to pouze pro výrobu vodíku.
Není pravděpodobné, že bychom se v následujících čtyřech měsících, kdy bude probíhat připomínkování návrhu na úrovni členských států, měli dočkat uvolnění striktních pravidel pro výrobu vodíku také pro další státy. Přesto by země jako Česká republika měly jednoznačně vyjadřovat nesouhlas s tímto návrhem a výměnou za jeho přijetí získat příslib pro nám vyhovující podmínky při výrobě a užití již nikoli obnovitelného, ale nízkouhlíkového vodíku. Takového, k jehož výrobě by již mohla být využita i energie z jaderných či odpadních zdrojů. Tato pravidla chce komise přednést do konce roku 2024.
