Před deseti lety se světoví lídři sešli v Paříži, aby podepsali historickou klimatickou dohodu. Zavázali se, že společně udrží globální oteplování pod hranicí 1,5 stupně oproti předindustriálnímu období, tedy mezí, za níž podle vědců hrozí nejvážnější důsledky klimatické změny. Symbolickým začátkem této nové éry mělo být postupné rozloučení s uhlím, palivem, které nejvíce znečišťuje a které mělo být první obětí zelené transformace.
Optimismus tehdy nechyběl. Západní státy začaly jeden po druhém oznamovat konec uhelných časů. „Musíme urychlit přechod od starých, špinavých zdrojů energie,“ hlásal v roce 2016 tehdejší americký prezident Barack Obama. O pět let později oznámil britský premiér Boris Johnson plán na uzavření poslední uhelné elektrárny ve Spojeném království.
A nebyli to jen politici, kdo věštil konec uhlí. Také energetici a ekonomové věřili, že jeho dny jsou sečteny. Cena obnovitelných zdrojů klesala, tlak veřejnosti sílil. Mezinárodní energetická agentura v roce 2020 prohlásila, že poptávka po uhlí dosáhla vrcholu už v roce 2013. Z pohledu tehdejších prognóz bylo uhlí na odchodu.
Jenže dnes, o dekádu později, uhlí nikam neodchází. Naopak.
Co se dočtete dál
- Proč svět dál spoléhá na uhlí, i když slíbil jeho konec.
- Kdo dnes těží a pálí uhlí nejvíc – a proč.
- Jakou roli v návratu uhlí hrají válka, inflace a klimatické extrémy.
- Kdy skončí uhlí v Česku a co přijde místo něj?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
