Jak mozek ovlivňuje délku i vážnost nemocí a proč některé choroby vyvolá pouhá vzpomínka

Takzvaná psychosomatická onemocnění vyvolaná vzpomínkami a emocemi bývají často zlehčována, přitom dokážou způsobit velmi reálné potíže: hypertenzi, chronickou bolest nebo třeba impotenci. V posledních desítkách let se vědci snažili zjistit, jak tato onemocnění vznikají, a čím dál tím víc docházejí k názoru, že za to mohou naše vzpomínky na prodělané choroby. Kromě toho, že si dokážeme vybavit, jak moc nás při chřipce bolely klouby či jak úmorné byly dny strávené s horečkou v posteli, existuje evidentně i spousta vzpomínek uložených v podvědomí. Mezi nimi vyniká jedna – to, jak na naši nemoc reagoval imunitní systém. Jak se ukazuje, když se nám podaří tyto vzpomínky zablokovat, můžeme nejen zmírnit psychosomatické obtíže, ale dokonce i projevy skutečných onemocnění.

Že imunitním systémem lze vcelku snadno manipulovat, zjistili před takřka půl stoletím vědci Robert Ader a Nicholas Cohen, když se snažili ovlivnit, co bude a nebude chutnat laboratorním myším. Dali jim nejprve slazenou vodu, načež jim aplikovali lék způsobující nevolnost. Není divu, že myši se za pár týdnů začaly slazené vodě vyhýbat, zvracení není ani pro ně nijak příjemná záležitost. Pak se ale stalo něco nečekaného: myši, které vědci nutili i přes jejich odpor dál pít slazenou vodu, začaly alarmujícím tempem umírat na infekce. Badatelé věděli, že lék používaný k vyvolání nevolnosti rovněž dočasně potlačoval imunitní systém. Jenže oni jej už myškám dávno přestali podávat, přesto byl po pití slazené vody imunitní systém myší stále potlačován, a tak se nemohly bránit jednoduchým infekcím. Ader a Cohen dospěli k závěru, že mozek si ukládá vzpomínky imunitní reakce těla na podněty. A při opětovném setkání s těmito podněty (v tomto případě slazenou vodou) se snaží sám zopakovat předchozí imunitní reakci.

Be Positive

Laskaví a empatičtí šéfové zvyšují produktivitu i ziskovost firem

15. 2. 2023 ▪ 5 min. čtení

Výzkumná skupina z Lékařské fakulty technologického institutu Technion v Izraeli nedávno přišla s hypotézou, že vzpomínky na imunitní reakce se ukládají a vyvolávají v takzvaném insulárním kortexu. Tedy části mozkové kůry, která je mimo jiné zodpovědná za vnímání fyziologického stavu těla (například hladiny živin) a jeho následnou interpretaci do tělesných vjemů (třeba hladu). Aby svou hypotézu ověřili, vyvolali vědci u myší střevní zánět a zároveň sledovali mozkovou aktivitu, přičemž se jim povedlo identifikovat mimořádně aktivní skupinu neuronů v insulárním kortexu. Vědci dali poté myším měsíc na zotavenou a následně jim pomocí sofistikovaného chemogenetického triku tyto neurony reaktivovali. Aniž by došlo k jakémukoliv jinému vnějšímu podnětu, zánět se myším vrátil, a to přesně na stejném místě jako původně. Jinak řečeno, pouhé vzpomínky na zánět způsobily, že jej mozek znovu aktivoval.

S tím se ale vědci nespokojili. Pokusili se zjistit, zda insulární kortex nemůže náhodou hrát nějakou roli i během původního prožitku zánětu. Tedy jestli od samého počátku nemůže mít fyzické onemocnění určitou psychosomatickou složku. Opět proto vyvolali u myší zánět střev. Tentokrát ale použili myši, které neměly s nemocí žádnou předchozí zkušenost. Zatímco v předchozím pokusu vědci aktivitu neuronů insulárního kortexu stimulovali, nyní ji naopak potlačili. Jak zjistili, nemoc se díky tomu výrazně zmírnila, a to jak z hlediska klinických příznaků, tak i imunitní odpovědi. Zdá se tedy, že i nemoci, které byly dříve považované za nepsychosomatické, mohou mít psychosomatický prvek, který zhoršuje jejich účinky.

Zároveň se opět ukazuje, že vážnost nemoci i rychlost uzdravování do značné míry kontroluje mozek. Někdy v něm kýchnutí vyvolá vzpomínku na nemoc a nás začne škrábat v krku, někdy ale zase vyvolání pozitivních emocí může uzdravování z choroby urychlit. Nově to dokládá výzkum dalšího vědeckého týmu na technologickém institutu Technion. Tentokrát se badatelé rozhodli zjistit, zda stimulace oblasti mozku, která se podílí na pozitivních emocích a motivaci, může ovlivnit hojení srdce po infarktu.

Badatelský tým vedený neuroimunoložkou Asyou Rollsovou a kardiologem Liorem Gepsteinem stimuloval laboratorním myším, jež prodělaly infarkt, část mozku, která se nazývá ventrální tegmentální oblast (VTA). Jde vlastně o jakési mozkové centrum odměny, které hraje důležitou roli v řadě procesů, jako je motivace nebo třeba orgasmus či intenzivní emoce týkající se lásky. Ukázalo se, že aktivace tohoto centra odměny vyvolává imunitní změny, které přispívají k redukci jizev, jež na srdci vznikají po infarktu.

Rollsová a Fahed Hakim, pediatr a ředitel v nemocnici Nazareth v Izraeli, se poté rozhodli, že podobný postup vyzkouší i u myší s nádory plic a kůže. Inspirovala je k tomu studie z roku 1989, která uvádí, že mezi ženami s rakovinou prsu přežily déle ty, které kromě běžné onkologické péče podstoupily podpůrnou skupinovou terapii a autohypnózu.

Při experimentech Rollsové a Hakima se pak opět ukázalo, že aktivace neuronů ve VTA pomáhá při léčbě. Rakovina se znatelně zmenšila, protože aktivace VTA utlumila buňky v kostní dřeni, které obvykle potlačují imunitní aktivitu, a uvolnila tak imunitnímu systému ruce pro boj s rakovinou.

Jak se zdá, nemoci jsou do značné míry stavem naší mysli a při jejich léčbě bychom se měli daleko víc zaměřit na orgán, kterému jsme dosud nevěnovali takovou pozornost – na náš vlastní mozek.