Agrofert by mohl u hnojiv pokrýt skoro celou spotřebu Evropy. Podívejte se, co bude na západě vlastnit

Cena zemního plynu, která tvoří až 70 procent nákladů výroby hnojiv, šla prudce nahoru. Zemědělci omezovali nákupy na minimum a výrobci zase škrtili produkci. Vyrábět hnojiva při rekordních cenách prostě nedávalo smysl. Navíc suma za takzvanou nitro divizi Borealisu ve výši 810 milionů eur, tedy asi 19,2 miliardy korun, byla téměř dvojnásobná oproti dřívější nabídce švýcarského koncernu EuroChem. Tu se ale nepodařilo dotáhnout do konce.

Nyní, po více než roce, je hnojivový megadeal téměř hotový. „Získali jsme všechny potřebné souhlasy a uzavření transakce očekáváme v nejbližších dnech,“ potvrdil mluvčí Agrofertu Pavel Heřmanský. Agrofert po podpisu smlouvy, nejspíš během několika příštích dní, dotažení obchodu oficiálně oznámí společně s majoritním vlastníkem Borealisu, rafinérským koncernem OMV. Faktem však je, že situace na trhu s agrární chemií je od loňska dost odlišná.

Loňský rok pro výrobce nakonec nemusel dopadnout tak špatně. Agrofert sice ještě čísla nezveřejnil, udělal to ale samotný Borealis. A zmíněnému nitru, o které tady jde, se poměrně dařilo. Tržby divize vzrostly z 1,26 miliardy eur v roce 2021 na 2,35 miliardy. To vzhledem k růstu cen hnojiv není překvapivé. Borealisu se však podařilo v krizovém roce navýšit i zisk. „Provozní zisk velmi silně podpořila dusíkatá divize Borealisu,“ uvádí rakouský koncern ve výroční zprávě. Konkrétně u hnojiv zisk vzrostl z 126 na 339 milionů eur. Navzdory megadrahému plynu zůstaly prý totiž marže „zdravé“.

Jenom pro představu: tržby německé chemičky SKW Stickstoffwerke Piesteritz, která patří mezi nejvýdělečnější části Agrofertu, se v roce 2021 vyšplhaly na 856 milionů eur. Celý holding, ve kterém hnojiva vyrábí i tuzemská Lovochemie či slovenské Duslo, pak předloni utržil 184,8 miliardy korun. Hnojiva z toho tvořila necelých 16 procent. To znamená, že v eurech se na celkových tržbách Agrofertu podílela částkou zhruba 1,2 miliardy. Můžeme-li tedy vycházet z dostupných čísel za rok 2021, zvětší se díky nitru od Borealisu hnojivový byznys Agrofertu na dvojnásobek. Holding přitom uvádí, že už dnes je druhým největším výrobcem dusíkatých hnojiv v Evropě.

Agrofert podle údajů za rok 2021 vyrobil 4,3 milionu tun hnojiv, podle agentury APA by se spojením mohl dostat až na osm milionů tun. Evropská spotřeba dusíkatých hnojiv přitom dosáhla v předchozím roce 9,8 milionu tun, vyplývá z dat Eurostatu. Jiné zdroje uvádí vyšší čísla, například německý Průmyslový svaz Agrar (IVA) dospěl v sezoně 2019/20 až k 13 milionům tun. I tak to ale znamená, že by chemičky Agrofertu rozprostřené nově od Strážského na východním Slovensku až po město Grand-Quevilly v Normandii teoreticky pokryly značnou část spotřeby kontinentu.

Místopředseda představenstva Agrofertu Petr Cingr, který odpovídá za chemickou výrobu a také celou dohodu s Borealisem dojednával, na to vždy namítal, že ve skutečnosti skupina takto významné postavení nemá. Zvlášť během energetické krize se pro mnohé zemědělce stala dostupnější hnojiva mimoevropských výrobců, která nebyla tolik zatížena vysokou cenou zemního plynu. Jindy limitující přepravní náklady přestaly hrát roli a význam importů výrazně vzrostl.

„Dneska se množství hnojiv vozí z mimoevropských zemí, kde se vyrábí za výrazně menší peníze. I rakouští zemědělci proto kašlou na tamní hnojiva, včetně těch z Lince, a kupují je ze zahraničí, protože jsou levnější,“ prohlásil dříve Cingr. Odkazoval přitom na obavy některých rakouských politiků, že by strategické odvětví měla ovládnout zahraniční firma. Obdobně to nejspíš viděla Evropská komise, která v EU hraje také roli antimonopolního úřadu a vůči transakci neměla námitky. 

Na druhou stranu, cena plynu mezitím spadla a dnes se s ním obchoduje kolem 35 eur za megawatthodinu, přičemž při rekordu loni v srpnu to bylo více než 300 eur. O uklidnění přesto mluvit nelze. Podle odborného německého serveru Agrarheute se sice ceny dusíkatých hnojiv propadly a Evropa bude svou spotřebu brzy pokrývat výhradně z domácích závodů – poptávka však přesto zůstává nevalná, protože zemědělci doufají v ještě příznivější ceny.

Pro Agrofert má ovšem pohlcení nitra od Borealisu ještě jeden význam. Nákupem továren v rakouském Linci, německém Wittenbergu a francouzských městech Grand-Quevilly, Grandpuits a Ottmarsheim holding nově vstupuje na trh v Rakousku a Francii. K tomu získá distribuční síť a sklady podél Dunaje. Ty mají kapacitu 700 tisíc tun, což je trojnásobek tuzemské roční spotřeby. Cingr už dříve uvedl, že holding akvizici vnímá i jako šanci pro navázání nových obchodních příležitostí.

BASF škrtl kvůli cenám energií část chemické výroby v Německu. Nastavil cestu i pro Česko?

4. 3. 2023 ▪ 6 min. čtení

Příklady z minulosti přitom ukazují, že po vstupu do nové země se Agrofert obvykle nespokojil s jednou společností. Po nákupu pekáren v Maďarsku následovala akvizice distributora zemědělských komodit a výrobce olejů. V Německu si zase k výrobě hnojiv přibral  i velkopekárnu a aktuálně obdobně postupuje na Balkáně.

„Minulý rok jsme koupili distribuci v Chorvatsku, která funguje opravdu dobře a firma je velmi úspěšná. Uvažujeme proto, že bychom distribuci v zemědělském sektoru začali rozšiřovat primárně o hnojiva, sekundárně o komodity. A kdybychom už měli komodity, tak se vyplatí hledat potravinářskou vertikálu a cestu do výroby potravin,“ popsal Cingr plány skupiny v nedávném rozhovoru pro HN. V něm také Agrofert označil z evropského pohledu za středně velkou firmu. V Rakousku či ve Francii může tento podnik brzy poměrně vyrůst.