Pokud se přístup Evropy nezmění, přesuneme chemickou výrobu do USA, říká Cingr z Agrofertu

Holding Agrofert ze svěřenských fondů expremiéra Andreje Babiše chtěl být vždy hlavně evropskou firmou. Aktuálně vrcholící převzetí výroby hnojiv od koncernu Borealis s továrnami v Rakousku, Německu a Francii toto postavení ještě posílí. Oproti tomu doposud jediný pokus o mimoevropskou expanzi do Číny nedopadl úplně dobře. Agrofert v tamním závodě na výrobu titanové běloby prodělal asi miliardu korun a už před lety se z Asie stáhl. I to Babiše přivedlo k názoru, že usilovat o globální pozice nemá smysl. 

Nyní však v holdingu začínají vytvářet plány na přesun výroby čpavku ze Slovenska či Německa do USA. Tamní, evropskými zeměmi silně kritizovaný protiinflační zákon prezidenta Joea Bidena vytváří pro průmysl výrazně výhodnější podmínky, než nabízí starý kontinent. Zda holding nejednoduchý přesun výroby za oceán zrealizuje, se teprve uvidí. Slova člena nejužšího vedení holdingu Petra Cingra lze však vnímat i jako další z řady varování před hrozící deindustrializací Evropy, která v poslední době přicházejí stále častěji a zdaleka nejen z Agrofertu.     

Expremiér Mirek Topolánek nedávno v rozhovoru pro HN řekl, že chemický průmysl z Česka odchází. Je to pravda?

Odchází a neodchází. Jsou firmy, které hledají alternativu v jiných regionech, a to hlavně v Americe. Má to prostý důvod. Evropa jde zeleným směrem snižování emisí, což je samo o sobě v pořádku. Akorát to dělá jinak než Američané. Ti mají protiinflační zákon Inflation Reduction Act (IRA), který se sekundárně zabývá i snížením emisí. Jdou přitom metodou subvencí, nikoliv metodou sankcí jako Evropa. Emisní povolenky dnes stojí 80 až 90 eur, v USA přitom průmysl za ukládání CO₂ pod zem 85 dolarů dostává. Další věc je cena plynu. Ta byla v Evropě historicky dvakrát vyšší než v Americe, dneska je čtyřikrát vyšší. Pokud si to sečtete, tak vám vyjde, že je lepší investovat v Americe, a spousta firem o tom uvažuje. My také.