Trh je na dně, počet transakcí je jako za nejhlubšího covidu, říká expert na fúze a akvizice Miroslav Linhart z Deloitte

Které faktory způsobily pokles trhu?

Důvody jsou jednoznačné: vysoké úrokové sazby, vysoká inflace a nejistota ohledně výsledků firem. Spousta odvětví je dnes pod tlakem kvůli rostoucím nákladům, které se ne vždy dokážou promítnout do příjmů ve stejné míře. To nepříznivě ovlivňuje zisk. Je proto rozdíl v cenovém očekávání, které mají prodávající a kupující. Prodávající by chtěli dostat cenu na základě výsledků, které byly před rokem. V mezičase ale hospodářské výsledky poklesly, což se projeví ve snížení ceny. Navíc cenu kromě horších výsledků ovlivňují také oceňovací násobky, které se výrazně snížily. Zatímco ještě před dvěma třemi roky byli investoři schopni nabídnout za firmu v některých oborech třeba sedmnáctinásobek EBITDA (zisk před úroky, zdaněním a odpisy – pozn. red.), tak dnes to kleslo klidně na dvanácti-, třináctinásobek.

Jaký může být další vývoj?

O moc víc ten trh už klesnout nemůže. Počet transakcí je totiž v podstatě na úrovni 2. kvartálu 2020, kdy byl nejhlubší covid. Tehdy se skoro všechny transakce zastavily a zdržely se o čtvrtletí, půl roku nebo se vůbec neuskutečnily.  

Jaká je tedy nálada na trhu fúzí a akvizic?

Vychází z nejistoty ohledně ceny. Jestli cena, kterou prodávající dostává, je správná. Kupující pak přešlapují na místě a nechtějí koupit za draho. Dnes se hledá hodnota firem. A vyhlídka na to, jak rychle se situace na trhu změní, bude mít hlavní vliv na další vývoj. Vlastník bude ochotnější k prodeji, pokud uvidí, že se situace rychle nezmění a do pár měsíců se nezlepší výsledky jeho podniku, nebo nepřijdou vyšší násobky ocenění.

Kdy se mohou cenová očekávání kupujících a prodávajících sblížit?

Postupně se sbližují. V oblasti M&A je to však i o psychologii prodávajícího, že se rozhodne skutečně firmu prodat a řekne si: je správný čas a čekat další dva roky pro mě nic neřeší. Spousta prodávajících ale může rozhodnutí odložit. Nejsou pod tlakem, takže transakcí bude obecně méně. Náš předpoklad je, že ve 4. čtvrtletí se situace o něco zlepší, ale jenom oproti špatnému 3. kvartálu. Celkově bude aktivita na trhu ještě několik čtvrtletí relativně nízká, než se sníží úrokové sazby a dojde k lepšímu módu v ekonomice obecně. Tím se začnou zlepšovat výsledky firem, a tím pádem i důvěra investorů, kteří si budou moci dovolit zaplatit vyšší cenu.

Jsou kromě drahého financování a nejistoty i další faktory, které ovlivňují trh?

Zcela zásadní jsou geopolitické faktory, které samy o sobě děsí investory, protože v dnešním globálním světě je všechno propojené. Konflikty na Ukrajině a na Blízkém východě znejišťují všechny, protože není jasné, kdo se do konfliktu zapojí, jak to bude eskalovat apod. Investoři se proto raději na chvíli zastaví, aby situaci správně vyhodnotili.

Pozorujete to?

V jedné transakci jsme měli investora z Izraele, který po teroristickém útoku okamžitě odstoupil. Může se to stát i u jiných investorů, kteří mohou mít jen kapitál, který je závislý na Blízkém východě.

Jaký bude výsledek za celý rok? Dojde k meziročnímu poklesu trhu?

Meziročně spadne zcela určitě. Od roku 2021, který byl velice povedený, protože kvůli covidu se do něj odsunula řada prodejů, počty transakcí stále klesají. V letošním roce bude výrazný meziroční pokles. V roce 2024 by už mohlo dojít k obratu. Jak moc významný ten obrat bude, nikdo neví. Na předcovidové úrovně se však nedostaneme a aktivita bude stále nižší. Už jsme však dosáhli přibližně dna. Aktivita bude nastartovaná tím, že private equity skupiny a spousty dalších investičních subjektů mají peníze. A nyní čekají na zajímavé příležitosti. Všechno je však dnes velice křehké.

Nerozpohybuje trh i to, že některé firmy budou nuceny k prodeji nebo k restrukturalizacím?

Nemusí to být vyloženě restrukturalizace, to je až ten poslední krok. Budou však probíhat prodeje, kdy podniky vědí, že samy v delším horizontu budou strádat. Je proto mnohem strategičtější firmu prodat velkému hráči. To bych řekl, že je největší motor v této části ekonomického cyklu. Když jste střední firma, které klesají zisky, a vidíte prognózu, že se situace moc nezmění a budete naopak na trhu pod stále větším tlakem, tak se většinou rozhodnete pro prodej byznysu a spojení se silnějším hráčem v oboru.

Někteří investoři uvádějí, že na výhodné nákupy například nemovitostí stále čekají…

Týká se to všech trhů. Je to o cenovém hledání, je to o vztahu poptávka–nabídka. Poptávka klesla a nabídka nyní přešlapuje na místě a rozhoduje se, zda se nové situaci přizpůsobí, nebo počká. U nemovitostí je to mnohem jednodušší a viditelnější, protože cena se určuje mnohem rychleji.

Přijde pokles cen u nemovitostí?

Za mě bude u nemovitostí korekce. Investoři si totiž do modelů dosadí dražší financování, což má okamžitý dopad na cenu. Když si tam dají horší prognózy ekonomických výsledků firem, tedy nájemníků, tak to má dopad na cenu ještě větší.

Společnosti obchodované na burze nechtějí kupovat jiné firmy, které mají vyšší ocenění než ony samy. Právě kvůli možné kritice od akcionářů…

Dobrým příkladem jsou nemovitosti, kde došlo k tomu, že hodnota velkých realitních společností, například německé Vonovie, spadla, protože byla nejistota ohledně jejich výsledků, výše nájmů a podobně. Když jim hodnota spadne, ale mají přesto stále spoustu hotovosti a mohly by investovat, tak investoři těmto společnostem dají jasně najevo, že mají dál kumulovat peníze, aby mohly splatit třeba dluhopisy a ukázaly, že jsou finančně zdravé. V současnosti navíc přesně nevíme, kdo všechno má na globální úrovni peníze v čínských nemovitostech. Jak se bude tamní trh čistit, tak část fondů na celém světě asi odepíše spoustu peněz. I to se může promítnout do důvěry v trhy. Obrovské fondy a celosvětové investiční skupiny mají diverzifikovaná portfolia. Problémy real estate se proto promítnou i do ostatních investic.

Co by to znamenalo?

Je těžké predikovat, co se stane, ale čeká se na změnu cen. V jeden okamžik se pak může někdo utrhnout a významně přecení své portfolio, což ovlivní celý trh. Ceny se pak sesunou o nějaké procento dolů a trh se vyčistí, což se děje v každé recesi. A následně se začne znovu. Stejný princip platí i na trhu firem.

Evropský trh s firmami se dostal na rekordní minimum. Počet transakcí byl nižší než během koronaviru

13. 11. 2023 ▪ 4 min. čtení

Problémy má rovněž e-commerce, která zažila boom během koronaviru. Mohou mít problém firmy z tohoto sektoru?

Celé odvětví sice neroste, jak se předpokládalo, ale jde o určité korekce. Nemyslím si, že by měl nastat nějaký armagedon v e-commerce. Rozvoj odvětví bude dál pokračovat, jenom ne tak překotně. Na trhu dojde ke konsolidaci, což znamená, že velcí hráči pohltí menší, a růst bude pozvolnější. Podobný vývoj zažila distribuce a další obory, které jsou navázané na e-commerce.

Mohou české e-shopy krachovat?

Na českém trhu jsou jich desetitisíce. Jsou zde veliké společnosti, které jsou zajeté a celkem silné. Je zde však také obrovské množství středních a malých firem, které mohou narážet na to, že byly stavěné, aby vydělávaly při určité cenové úrovni a objemu. Když to poklesne, tak najednou zjišťují, že generují ztráty z každého jednotlivého obchodu. Potom můžete mít objem, jaký chcete, ale stejně je to jen horší a horší.

Co to může vyvolat?

V určitých segmentech e-commerce bude potřeba konsolidace kvůli vysokým nákladům – ať už variabilním nebo fixním, které bude nutné řešit. Jde o standardní problém, který se objevuje při každém ekonomickém cyklu. Týká se to zejména těch rychle rostoucích byznysů, které v době růstu tolik neřeší svou nákladovou stránku, ale jsou zaměřené na obrat. A najednou musí řešit ziskovost.

Jaké jsou způsoby řešení?

Ta se řeší restrukturalizací. A to ani ne v tom špatném smyslu, kdy se musí odepsat dluhy a podobně, ale spíš změnit trochu model fungování. Cestou mohou být i akvizice a posílení nebo naopak odštěpení některých činností, které dál nedávají smysl. Zatímco v dobrých časech se firmy nafukují, tak v krizi se soustřeďují na to, co jim jde. A prodávají aktivity, které neumí dělat tak dobře a kde jsou ztrátové. Budou se dít stejné věci jako vždy během ekonomického poklesu. Byť v našem podání nejde vyloženě technicky o recesi, ale o jakýsi „nerůst“.

Dojde ve firmách k propouštění?

Společnosti se budou racionalizovat. V Česku ovšem trpíme ve firmách chronickým nedostatkem dobrých pracovníků, které vysává například státní správa. Firmy proto musí zaměstnávat lidi z ciziny. Budou tak hledat nástroje, jak zefektivnit různé pozice. Průlomovou změnou je dnes umělá inteligence (AI), která bude postupně schopna nahradit do značné míry skoro jakoukoliv nemanuální práci, což je bohužel fakt. Nejsnáze nahraditelní jsou lidé, kteří pracují s počítačem. Půjde o osoby pracující v administrativě, financích nebo například IT. Neříkám, že umělá inteligence nahradí zcela účtárnu, ale část těch pracovních pozic ano. Zjednoduší a zrychlí procesy. Firmy do toho budou investovat a vývoj v této oblasti běží strašně rychle.

Dotkne se umělá inteligence i oblasti poradenství při prodejích firem?

Už mnoho let procesy digitalizujeme a už je zde spousta nástrojů, které se využívají. Jsou na hranici automatizace a prvků umělé inteligence. Ať už jde o hledání vhodné firmy pro akvizici nebo naopak kupce. Investory a cílové firmy dáváme dohromady přes skutečně velké databáze. Máme nástroje, které nám to pomáhají prosít. Potřebujete pro to velkou spoustu dat. Ostatně posledních deset let bylo o hromadění dat. A z toho bude těžit umělá inteligence, která je jen tak chytrá, kolik má dat k učení.

Při kterých transakcích to nejvíce využijete?

Zejména u dealů, kdy nehledáte nikoho lokálně. U místních transakcí je to někdy relativně jednodušší, protože možných kupců je pár. Když hledáte kupce globálně, tak potřebujete zpracovávat nejen finanční data, ale potřebujete vědět, kdo má jakou strategii, jaké akvizice udělal v poslední době. A také jestli má vůbec na to, aby se o další investici v regionu ucházel. Jsou to střípky informací, které dáváte dohromady. Díky tomu, že věci jsou už propojené, tak vám umělá inteligence dá odpověď celkem rychle a efektivně.

Zrychlí se prodeje díky umělé inteligenci?

Skoro každý proces během prodeje firmy se zkrátí, čímž se zkrátí celková doba prodeje. I když ale budou kvalitní informace rychle k dispozici, tak obchodní část, kdy se vyjednává, přetahují se prodávající a kupující, může být stejně dlouhá, protože je tam lidský faktor. Umělá inteligence to totiž určitě neudělá. Obslužné věci okolo prodeje se však určitě zkrátí a zrychlí.

Jsou s umělou inteligencí spojené hrozby?

Umělá inteligence si samozřejmě vymýšlí, má někdy halucinace. To je však jen otázka kvality dat a času, kdy bude lepší a lepší. Může se také stát zaujatou, protože se učí z dat, která dostává. A ta už mohou sama o sobě obsahovat určitou předpojatost. Lidé proto musí zavádět umělou inteligenci a pracovat s ní velmi obezřetně, aby to byl pomocník. Velkou otázkou je ochrana citlivých a osobních údajů. Rizikem je rovněž to, že se mohou do budoucna ještě více rozevřít nůžky mezi bohatými a chudými. Podnikatel totiž nyní potřebuje určitý počet lidí, ale najednou s pomocí umělé inteligence dokáže dosáhnout stejného objemu a většího zisku s menším počtem pracovníků. To může vést k větším sociálním nerovnostem. Nicméně i při rozvoji internetu panovaly podobné obavy, ale nenaplnily se. Lidé si našli práci v jiných odvětvích. I s rozvojem AI se sice lidé někde uvolní, ale najdou si jiné uplatnění.

Jak se v současnosti mění transakční poradenství?

Poradenství nejvíce mění technologie. V několika posledních letech směřuje poradenství k tomu, aby transakce byly rychlejší, aby klient měl rychlejší a kvalitnější odezvu. Pořád je to však byznys založený na lidech a možná sofistikovanějších analýzách.

Je časté, že prodejci si na poslední chvíli obchod rozmyslí? Děje se to nyní častěji?

Stává se to. V dealu se hledá moment, kdy si prodávající a kupující plácnou. Dojdou do okamžiku, kdy prodávající ví, že víc už nedostanou, a investoři naopak už nedokážou vyjednat lepší podmínky.

Uzavření transakce je důležité i pro poradenské firmy, kde se hlavní poplatek odvíjí od úspěšného prodeje…

Minimálně na straně prodávajících je zásadní odměna za úspěšnou transakci. Nikoho však nepřinutíte, aby nakonec firmu prodal. Transakce ale občas nedopadne, a proto je success fee relativně vysoké. Náš byznys počítá s tím, že určitý podíl obchodů nakonec nedopadne.

Jsou nějaké rozdíly mezi prodávajícími?

Když prodávajícím je private equity fond, který prodat musí nebo chce, je to zcela jiné než v případě rodiny nebo individuálního majitele. V rodině se lidé vzájemně ovlivňují a uvnitř firmy do toho zasahuje motivace vedoucích pracovníků a podobně. A na to my nemáme vliv. Jediné, co dokážeme ovlivnit, je, že v rámci dealu najdeme argumenty tak, aby se strany vyladily. To je náš hlavní cíl. Když si plácnou, tak už většinou máme pocit, že se transakce uskuteční, protože víme, že obě strany ji chtějí udělat. Někdy ale víte, že se podepsala předběžná dohoda, ale ani jedna strana v tom není komfortní. V takových případech čekáte až do podpisu kupní smlouvy, jestli si to někdo nerozmyslí. A zažil jsem pár dealů, kdy na signing nakonec druhá strana nepřišla.

Jak velký podíl transakcí nyní nedopadne?

Je to spíš tak, že máte transakce, na které není uspokojivá tržní odezva. V určité době nejsou investoři, kteří by podobnou firmu poptávali, protože ten trh zrovna klesá. Už to vidíte v odezvě investorů na první kolo, kdy komunikujete první informace. Když očekáváte deset zájemců a ozvou se tři, tak víte, že se na trhu něco děje. Můžete mít kolikrát tisíc analýz, ale až reálným průzkumem zjistíte, že trh je už v trošku jiném stavu, než ukazují data. To se také stává. Svou roli navíc hraje lidský faktor a emoce ovlivňující rozhodování.