Pět dnů, které změnily pravidla války. A taky pět důvodů, proč dál pozorně sledovat ukrajinskou ofenzivu

Dění na ukrajinsko-ruské hranici se dá zrekonstruovat z několika videí, která zveřejňují jednotlivé ukrajinské útvary, včetně výpovědí ruských zajatců. Na začátku byl 6. srpna přepad v oblasti bývalého hraničního přechodu, který bránil ruský 1428. pluk, zařazený do 144. motostřelecké brigády.

Ukrajinci zveřejnili i dvě dronová videa, ve kterých jsou velké skupiny zajatců. Jedna čítající zhruba 20 ruských vojáků, druhá přes 40 osob ležících na zemi s rukama za hlavou – může jít ale o ty samé vojáky.

Jinak ale provází ukrajinskou operaci nebývalé velká míra utajení. Oficiální místa, včetně prezidenta Volodymyra Zelenského, zatím o operaci mluví jen v náznacích – jako o „tlaku na to, aby se válka přesunula na území agresora“.

Víc zpráv o pohybu ukrajinských jednotek tentokrát přicházely hlavně od Rusů – ať už místních civilistů, udivených přítomností ukrajinských vojáků, nebo od takzvaných milblogerů – ruských publicistů aktivních hlavně na síti Telegram.

Z ukrajinských zdrojů přesto během víkendu začaly přicházet pár dnů staré fotky a videa z původně ruského území – zřejmě tak, jak se první vlna vojáků vrátila do týlu k rotaci a začali komunikovat s blízkými

Dá se z nich složit poměrně komplexní obrázek rychlého průlomu přes celkem slabé ruské obranné linie a pak jeden až dva dny bezproblémového postupu – hlavně vesnice za hranicí obsazovali bez odporu. Rusové se zřejmě nejvíc bránili v pětitisícovém městečku Sudža, asi osm kilometrů od hranic. Až do víkendu z něj Ukrajinci ukázali jen dvě fotky, pořízené na západním okraji obce. Zprávy ze soboty a neděle naznačovaly, že Ukrajinci zbytek města obklíčili a s ním i určité množství ruských vojáků.

Následky úderu na ruskou kolonu v obci Okťabrskoje, Kursk

Foto: Reuters

„Rusové tam v poslední době zřejmě dost oslabili svoje jednotky, které použili na podporu ofenzivy severně od Charkova. A to ten úder usnadnilo, za prvosledovými jednotkami u hranic toho zřejmě moc nezůstalo,“ odhaduje Jakub Janovský. Ten jako člen analytické skupiny Oryx získal mezinárodní věhlas díky asi nejpreciznější evidenci ztrát techniky obou válčících stran.

Ukrajinský projekt DeepStateMap při jediné aktualizaci ve čtvrtek večer vymezil území, které s jistotou ovládají ukrajinští vojáci, na 143 čtverečních kilometrů – a dalších 110 kilometrů čtverečních označil za šedou zónu, kterou zřejmě Rusko také zcela neovládá.

I satelitní data systému NASA FIRMS ukazují, že se větší požáry, které jsou projevem intenzivnějších bojů, omezují právě na tuto oblast.

Podle ruských válečných blogerů se ale přesunuté oddíly Ukrajinců dostaly ještě mnohem dál – na severu nové fronty asi dvacet kilometrů za hranici k podobně velkému městečku Korenevo. Bývalý mluvčí ruské armády a nyní válečný bloger Rybar dokonce zmínil průnik Ukrajinců v dalším směru až po vesnici Šagarovo, tedy asi do poloviny z osmdesátikilometrové cesty do Kursku.

V prvních dvou dnech se ukrajinské jednotky pravděpodobně pohybovaly po prolomení prvních linií ruské obrany do značné hloubky a až během pátku se začala fronta ustalovat, tak jak Rusové přisouvali posily. Mimochodem za značné pozornosti ruských státních televizí, zřejmě ve snaze uklidnit obyvatelstvo.

1. Změna charakteru války

Charakter války je každopádně najednou zcela jiný, než na jaký si v poslední době obě armády zvykly. Ve stručnosti: ruský vpád na sever Ukrajiny skončil v dubnu 2022 fiaskem a rychlým ústupem. Ukrajinci obnovili velkou část hranic zhruba až po Charkov. Během září pak u něj prorazili slabě bráněná místa a rychlým postupem posunuli frontu o 70 až 90 kilometrů dál na východ, kde od té doby s malými změnami zůstává. DeepStateMap odhaduje, že východně a severně od Charkova Ukrajinci osvobodili asi 11 900 kilometrů čtverečních. Rusové v tom roce ještě pod tlakem ustoupili z pravého břehu Dněpru u Chersonu.

Od té doby se válka změnila hlavně na zákopovou. A tady pomalu získávalo převahu Rusko, které spoléhalo na prvky velmi podobné první světové válce: masivní dělostřelecká příprava a následné útoky pěchoty. U ní Rusové počítají s vysokými ztrátami, ale spoléhají na to, že aspoň někteří vojáci projdou a dokážou posunout linii o pár desítek metrů dál.

Fronty se začaly rychleji hýbat až letos. Ukrajinci už několik týdnů ustupují u Doněcka – ale s rychlostí, jakou teď přicházelo o vlastní území Rusko, se to nedá porovnat.

„To, co se tam poslední dny dělo, byl regulérní blitzkrieg na současný způsob. A řekl bych, že povedený,“ řekl HN plukovník české armády Ivo Zelinka.

Jako velitel 91. skupiny informačního boje se vyhodnocováním zpráv z ruské války zabývá – a hledá v nich i inspiraci. Snaha Ukrajinců přejít k manévrovému boji je podle něj logická.

„Ano, to je asi ten hlavní důvod, proč se vydali touhle cestou. Mluvilo se o tom, že tam zprvu nasadili dvě brigády, teď už až o pěti až sedmi brigádách. Kdyby je místo toho nasadili na Donbase, bylo by tam určitě znát a asi by frontu zase stabilizovali. Ale oni se rozhodli vyvázat z té opotřebovávací války, ve které má ruský stát dlouhodobě navrch,“ soudí Zelinka.

Manévrový boj je obecně daleko náročnější na velení a schopnosti vojáků, ale může snáz setřít rozdíl v jejich kvantitě. A ukrajinská armáda se od rigidního sovětského stylu velení v posledních letech vzdálila přece jen víc.

„Manévrový boj vševojskového charakteru je strašně těžký na sladění všech složek. A to i pro nás při cvičení v mírových podmínkách. Ukrajinská struktura velení i filozofie je lepší, dává víc autonomie. A to se tady spíš projeví,“ soudí Zelinka. 

rozhovor

Rusko uvažuje podle dvou logik. Přední ukrajinský filozof popisuje, co Evropané nechápou a co jim chybí

9. 8. 2024 ▪ 12 min. čtení

2. Odkud Rusové vezmou vojáky?

V prvních třech dnech ofenzivy Ukrajinci zjevně získali na bojišti převahu, kterou přetavili v rychlý postup. Navíc díky jejich operacím už několik ruských jednotek vypadlo z boje úplně – od útvarů u hranic po zmíněnou rozstřílenou kolonu, která zřejmě přepravovala na bojiště útvar minimálně o síle roty.

Obrázky z ruských silnic jižně od Kurska ale nezachycují mnoho těžké techniky – viděna byla třeba kolona jedné z bývalých separatistických jednotek: tři kanony tažené kamazy, dva staré raketomety grad a desítky archaických dodávek UAZ Buchanka.

Rusové zjevně zastavují frontu vším, co je po ruce. I v rozstříleném konvoji u Rylsku byla v podstatě jen nákladní auta s vojáky na korbách.

„Mluví se o tom, že tam Ukrajinci mají hned několik brigád, ale spíš jde jen o jejich části poskládané dohromady. Přesto je to zjevně funkční a Rusy tím stavějí před jasné dilema: buď přijdou o část území, nebo budou muset oslabit na jiných bojištích. Bez toho v rozumném čase to území zpátky nezískají,“ odhaduje Janovský.

Zatím se podle něj ví jen o dílčích reakcích, třeba o jedné ruské jednotce na severu Ukrajiny u Kupjansku, které ke Kursku odveleli minometnou baterii. Ruští milblogeři ale naznačují přesuny celých praporů a pluků – právě z fronty na Donbase.

„Kdybych si měl tipnout, budou volit mezi zastavením jedné z probíhajících ofenziv: u Avdijivky, nebo u Časiv Jaru,“ dodává Janovský

„Při plánování takové operace se samozřejmě modeluje i její vliv na další oblasti. Pokud tam budou muset Rusové odklonit zdroje z Donbasu, tak už to znamená pro Ukrajince úspěch celé té operace. A to i kdyby teď ustoupili – přitom si nemyslím, že to území opustí jen tak,“ potvrzuje plukovník Zelinka.

3. Je Ukrajina silnější, než se mohlo v poslední době zdát? 

Že ukrajinské velení přešlo do útoku v době, kdy části fronty na Donbase kolabují, to kritizovali hned v začátku operace i někteří ukrajinští blogeři – třeba bývalý voják, vystupující pod přezdívkou Tatarigami, který má na sociální síti X 178 tisíc sledujících. Pak začali názor měnit. „Jsem poněkud otevřenější možnosti, že tahle operace může změnit víc, než jsem si myslel,“ napsal do diskuse v noci ze čtvrtka na pátek.

Poslední měsíce postupně narůstající ruské převahy v zákopové válce, podpořené stále efektivnějším využitím klouzavých bomb, dost zhoršily rozpoložení ukrajinských vojáků i bezpečnostní komunity. Jako kdyby se začala projevovat čísla: Rusko má oproti neokupované části Ukrajiny skoro 5x víc obyvatel a historicky i mnohem víc vojenské techniky, hlavně dělostřelectva.

„Ta čísla ale taky neříkají celý obraz,“ namítá plukovník Zelinka. „Rusové mají převahu od začátku, ale taky už mají obrovské problémy třeba s náborem. Od 1. srpna museli zvednout rekrutační příspěvky a celkově je ten provoz armády i její ztráty stojí obrovské peníze. Je otázka, jak dlouho to ještě vydrží,“ dodává.

Současné odhady analytiků mluví o tom, že Rusko má na Ukrajině přes 600 tisíc mužů. Z toho denně podle odhadů ukrajinské armády ztrácí zhruba tisícovku – mrtvých, zraněných a zajatých. Populační ročníky v ideálním vojenském věku kolem 20 až 30 let mají přitom v Rusku jen kolem 1,3 milionu lidí. Na nahrazení ztrát by proto musel z každého ročníku postupně narukovat v podstatě každý druhý muž – a to se dělo spíš jen za světových válek. A zatímco Ukrajinci do válečného módu přepnuli a mobilizovali, Rusko se snaží i z ekonomických důvodů udržovat zdání normálnosti daleko víc.

„Rusové ty ztráty zatím zvládají pokrývat jen tím, že novým rekrutům dávají stále více peněz. Pro nic jiného tam většina z těch vojáků není. A přesto už jsou v situaci, kdy se jim ztráty také nahrazují těžko. Rusko je zkrátka zranitelnější a ta válka vyrovnanější, než se může zdát,“ odhaduje Zelinka.

O skutečné síle obou stran proto kurská ofenziva může ukázat víc, než se původně zdálo.

4. Co to udělá s náladou na obou stranách?

Rusové zřejmě při snaze zastavit nekontrolovaný ukrajinský postup vrhali do cesty všechno, co mohli. Včetně vojáků základní služby, u Kursku je totiž cvičiště. Jenže bojové nasazení mladých branců je pro ruskou armádu jedním z posledních tabu. Příčiny je potřeba hledat hlavně ve válce v Afghánistánu v 80. letech – naštvané matky padlých jsou dnes považovány za jeden z faktorů pádu Sovětského svazu.

Teď už se v Rusku za stažení branců z boje podepisují petice, byť řádově jen s tisícovkami podpisů.

Celkově Rusové reagují udiveně a spíš rezignovaně. Partyzánský boj místních proti cizí armádě, tak jako po ruském vpádu na Ukrajinu? Žádné zprávy tomu zatím nenasvědčují.

„Nic k tomu dost dobře nejde říct. Vidíte sami, co se děje, ne? Hrozné, prostě hrozné,“ popisoval zpoza volantu muž na videu, které se podařilo lokalizovat do jihozápadní části Sudži. Jeho auto v tu chvíli míjí vyhořelý dům a dva opuštěné ruské tanky typu T-80BVM.

V médiích se ale maximálně občas ozve kritika nižších ruských velitelů nebo ministerských úředníků. Navenek zůstává režim pevný.

A nálada na ukrajinské straně, hlavně mezi vojáky?

„Odpovídají, že je to pořád lepší, než aby ty jednotky byly tady, kde v podstatě několik let nedochází k žádnému jasnému výsledku. A samozřejmě je to pro místní vojáky velká morální posila,“ popsal situaci mezi ukrajinskými vojáky reportér CNN Prima News Matyáš Zrno, tou dobou v první linii zákopů na Donbase.

5. Co udělá překročení „červené linie“ s Ruskem?

Vpád ukrajinské regulérní armády na předválečné ruské území je ale především historický milník. Tohle se zřejmě od druhé světové války nestalo – i kvůli tomu, že ruská doktrína od toho potenciálního nepřítele odstrašuje a hrozí jadernou válkou.

K ničemu z toho ale zatím nedošlo. Jadernými zbraněmi Kreml hrozil několikrát (respektive k tomu použil bývalého premiéra Dmitrije Medveděva), ale nikdy to zatím nesplnil – přestože vytyčená červená linie byla překročena.

„Tenhle rubikon byl překročený už dvakrát. Nejdřív to byli ruští legionáři, teď tohle – těžká technika, dvě ukrajinské brigády. A nestalo se nic. Ukazuje se, že největším spojencem Ruska je strach ostatních. Ta válka se vede samozřejmě na bojišti, ale taky v hlavách. A v tomhle směru ta ofenziva má obrovský význam. Pro Ukrajince, kteří už potřebovali nějaký podobně velký úspěch, i pro Západ. V tomhle směru je to opravdu gamechanger,“ uzavírá Zelinka.