Putin už zase haraší jadernými zbraněmi. Skutečné jaderné nebezpečí je ale jinde

Moskva začne o jaderných zbraních podle Putina uvažovat už tehdy, když bude čelit velkému útoku zbraněmi konvenčními, na němž se bude podílet nějaká jaderná velmoc. Dosavadní doktrína, platná od roku 2020, předpokládala použití jaderných zbraní pouze v případě odpovědi na jaderný útok nepřítele nebo v případě, kdy by byla kriticky ohrožena existence státu.

Ani Ukrajina, ani Spojené státy, ani Velká Británie ve čtyřminutovém středečním Putinově televizním vystoupení nezazněly – ale vzkaz byl jasný. Když povolíte Kyjevu útočit vašimi zbraněmi na Rusko, budete s námi ve válce.

Vypadá to, jako by Putin namaloval novou „nepřekročitelnou“ červenou linii. Jenže západní politici už jich ve své podpoře Kyjevu překročili tolik a nic se nestalo, že je to linie tenká, až neviditelná – ale poměrně účinná jako nástroj politického vydírání.

Jaderné zbraně jsou zpět ve hře. Nejde jen o Írán, ale třeba i o Japonsko nebo Německo

28. 8. 2024 ▪ 4 min. čtení

Zároveň je slabá technologicky: satelity jasně ukázaly, že poslední test nové ruské rakety Sarmat, klíčové součásti modernizace ruského jaderného arzenálu, nedopadl úplně slavně. Po odpalovacím silu zbyla po výbuchu rakety při startu jen díra v zemi.

Poněkud vážnější je jiné jaderné varování. To vyslala také tento týden další jaderná velmoc: Čína. Ve středu provedla výjimečně veřejný test mezikontinentální jaderné rakety, která dopadla do Tichého oceánu jižně od Tchaj-wanu. Raketa měla jen cvičnou hlavici, ale Peking tak vyslal jasný signál Spojeným státům a jejich spojencům. Ti se obávají růstu napětí kolem Tchaj-wanu a čínských pokusů ovládnout Jihočínské moře a další oblasti, na které si pomocí budování umělých ostrovů vytváří komunistická velmoc nárok.

Číňané, kteří ze tří největších jaderných velmocí mají nejméně jaderných hlavic, si nejspíš chtěli potvrdit, že jejich odstrašení pořád funguje a že na něj budou globálně partneři slyšet. Peking – na rozdíl od Moskvy a Washingtonu – není součástí žádné mezinárodní dohody o omezení počtu jaderných zbraní a příliš se netají cílem zvýšit počet svých jaderných hlavic ze stovek na tisíce a tím efekt odstrašení posílit. I tentokrát museli čínští představitelé ujišťovat, že pořád platí základ čínské jaderné doktríny: nepoužít jadernou zbraň jako první.

Za rok a půl ovšem vyprší poslední platná dohoda o omezení jaderných zbraní mezi USA a Ruskem, které dohromady mají zhruba 88 procent všech jaderných hlavic na světě. Mnozí západní analytici se obávají, že se slábnoucím systémem mezinárodních dohod – a to nejen těch týkajících se jaderných zbraní – poroste touha jaderných mocností navýšit počty a nejaderných silných států si nějaké takové zbraně pořídit.

Jihokorejští experti například tento týden ve čtvrtek varovali, že Severní Korea připravuje další, svůj už sedmý jaderný test, který by se mohl odehrát někdy po amerických prezidentských volbách. Severokorejský vůdce Kim Čong-un se nedávno nechal vyfotit oficiálním fotografem uprostřed továrny s centrifugami na obohacený uran. Podle letní zprávy amerických expertů má Severní Korea materiál k výrobě až 90 jaderných bomb, z čehož padesát má zřejmě hotových. A test zkoumal, která raketa doletí až do USA.

A v případě Íránu, další země, která se snaží vyrobit jadernou bombu, se zase spekuluje o tom, že Rusko výměnou za dodávky dronů, raket a munice předalo Teheránu nějakou část technologie k výrobě jaderných zbraní.

Z toho všeho vyplývá, že více než hrozeb Vladimira Putina bychom se měli bát toho, že jadernou bombu použije diktátor typu Kim Čong-una nebo režim íránských ajatolláhů nebo někdo ještě horší. Ve srovnání s nimi je Vladimir Putin vlastně ještě celkem racionální geopolitický hráč.