Smlouva o úschově kožichu

právní poradna

Smlouva o úschově kožichu

Praha, 9. 1. 2002

Dostala jsem jako dárek k Vánocům kožich a kožešinové doplňky a zajímalo by mě, zda je možné v době, kdy není sezóna, svěřit tyto kožešinové výrobky do úschovy odborníkům a zda je nutno uzavírat písemně nějakou smlouvu.

Zuzana P., Kladno

Podle § 747 a následujících ustanovení občanského zákoníku není stanovena pro smlouvu o úschově písemná forma. Znamená to tedy, že smlouva může být uzavřena jak písemně, tak i konkludentně, tzn. převzetím oděvu do úschovy.
Smlouva o úschově je samostatný smluvní typ a vzhledem k tomu, že zákon podmiňuje vznik úschovy nejen uzavřením této smlouvy, ale i převzetím věci schovatelem, patří úschova, neboli smlouva o úschově, k reálným smlouvám, protože pokud nedojde k faktickému převzetí věci, nepůjde o smlouvu o úschově.
Podstatnými náležitostmi smlouvy o úschově je závazek složitele převzít movitou věc do úschovy a řádně ji opatrovat a konkrétní určení věci, která má být předmětem úschovy. Toto jsou hlavní znaky, které odlišují tento typ smlouvy od jiného typu smlouvy. Smlouva o úschově může obsahovat ujednání o výši odměny, kterou je složitel povinen zaplatit schovateli za úschovu, ale tato náležitost není podstatnou náležitostí smlouvy, a tudíž smlouva vznikne i v případě, že odměna dohodnuta není.
Podle § 748 je složitel povinen nahradit schovateli nezbytné náklady, které na věc při jejím opatrování vynaložil, a odměnu za úschovu je povinen zaplatit jen tehdy, odpovídá-li to předmětu podnikání schovatele nebo jeho zvyklostem. Výše nákladů je ovlivněna povahou a druhem věci. Zákon zásadně považuje smlouvu o úschově za bezúplatnou a odměna za úschovu by musela být sjednána samostatně. V tomto případě se musí dát pozor na rozlišení od smlouvy nájemní (například podnikatelský nájem movitých věcí) a smlouvy příkazní, kde by se tento typ smlouvy mohl plést s typem smlouvy příkazní, kdy příkazce může také příkazníkovi svěřit věc, ale opětovně bude vše odlišovat institut opatrování. Schovatel totiž musí věc řádně opatrovat, zdržet se jejího užívání a posléze ji vrátit složiteli.
V úvodním ustanovení písemné smlouvy o úschově je tedy dobré vymezit předmět smlouvy a úschovy a dobu úschovy, přičemž schovatel je povinen vrátit složiteli předmět úschovy na požádání i před uplynutím sjednané doby úschovy, ale sám není oprávněn vrátit jej dříve, ledaže nemůže uloženou věc pro nepředvídatelné okolnosti bezpečně opatrovat.
Dalšími skutečnostmi smlouvy o úschově jsou podmínky úschovy a obsah řádného opatrování. Dalšímu schovateli může být věc odevzdána jen tehdy, bylo-li to ve smlouvě výslovně sjednáno, souhlas složitele s dalším schovatelem může být dán i dodatečně. Složitel je dále povinen, není-li účastníky smlouvy dohodnuto jinak, nahradit schovateli škodu vzniklou mu úschovou, jakož i náklad, který schovatel na věc vynaložil pro splnění své povinnosti. Toto je povinnost, která je formulována šířeji než prostá náhrada účelně vynaložených nákladů. Konečně paragraf 753 občanského zákoníku stanoví, že vzájemných práv z úschovy (rozumějí se jak práva stanovená tímto zákonem, tak i práva stanovená touto smlouvou) se lze domáhat pouze do šesti měsíců po vrácení věci, jinak zaniknou. V tomto případě jde o prekluzivní (propadnou) lhůtu.
JUDr. Marie Moravcová