Život spojený s aerodynamikou a turbínami

Ještě letos v létě profesor Jan Jerie pomáhal studentům doktorandského studia odboru letadel Strojní fakulty ČVUT Praha řešit neobvyklý pohon ultralehkého letadla inspirovaný letounem L-39 (viz foto). Projekt už ovšem nemohl sledovat do konce (viz rámeček).
Cvičný L-39 se před časem vyráběl v AERO Vodochody jako předchůdce známého bitevníku L-159. Pohon studentského letounu je v projektu proudový, ale spadá do zcela rozdílné hmotnostní kategorie s požadavkem na podstatně nižší tah motoru.
V návrhu se proto objevil pístový motor Kawasaki o výkonu 110 kW, který přes dlouhou hřídel pohání ventilátor. Pohon pak zajišťuje tah získaný expanzí stlačeného vzduchu z ventilátoru. Tah, vyvozený expanzí stlačeného vzduchu, je součástí celkového tahu dvouproudových motorů, které pohánějí převážnou většinu dopravních letadel od malých až po největší airbusy.
Studenti pod vedením profesora Jerie metodou proudových trubic připravovali výpočet lopatkování dmychadla a vstupního a výstupního systému jeho vlastní metodou. Byl podle ní například upraven výstupní systém leteckého turbovrtulového motoru M 601 vyvinutého v jinonické společnosti Walter. Vyzkoušením upraveného výstupu se podařilo zvýšit výkon motoru přibližně o 20 kW, což při maximálním výkonu 540 kW představovalo výrazné zlepšení.
Stejnou metodou byl později navržen výstupní systém turbovrtulového motoru M 602 vyvíjený také ve společnosti Walter. Na řadě soustrojí s nynějšími spalovacími turbínami by se zavedením úpravy vstupních nebo výstupních systémů podle metody profesora Jerie dalo ještě hodně ušetřit. Ztráty se totiž v provozu projevují zvýšenou spotřebou paliva.
Bohužel, konzultace pro studentský projekt musí už nyní zajišťovat jiní pracovníci odboru letadel.
Autor je publicista v oboru letectví

Doménou profesora Ing. Dr. Jana Jerie, DrSc., který nečekaně zemřel 23. září 2002 v 89 letech, byla aerodynamika tepelných turbín, zejména leteckých turbínových motorů.
V roce 1937 vystudoval Vysokou školu strojní a elektrotechnickou ČVUT v Praze a v poválečném období řídil budování výzkumné a experimentální laboratoře lopatkových strojů v Ústavu tepelné techniky v Praze Vokovicích. Toto pracoviště bylo později přestěhováno do Běchovic, ústav změnil název na Výzkumný ústav pro stavbu strojů. Profesor Jerie spolupracoval s ústavem i nadále zejména na vývoji lopatkování turbin. Výsledkem byla řada průmyslových aplikací lopatkových profilů. Současně J. Jerie působil jako člen korespondent Akademie věd a také na Strojní fakultě ČVUT Praha, kde byl v roce 1968 jmenován řádným profesorem. V té době se výuka leteckých inženýrů soustřeďovala na brněnskou Vojenskou akademii. Všichni zájemci o tento obor ovšem na vojenské škole studovat nemohli.
Profesoru Jerie se podařilo obnovit výuku strojních inženýrů na nově zřízené katedře letadel na Strojní fakultě ČVUT v Praze v roce 1976. Stal se jejím vedoucím. Mimo jiných napsal několik vynikajících učebních textů, naposledy Teorii motorů vydanou v roce 1997. K jeho uplatněným původním postupům patří originální metoda použití proudových trubic pro návrhy a výpočet vstupních a výstupních systémů lopatkových strojů.
Profesor Jerie se také na výzvu ministra průmyslu a obchodu v roce 2001 účastnil analýzy příčin kmitání potrubí v Jaderné elektrárně Temelín a svými návrhy přispěl k řešení tohoto problému.