Nezájem okolí skutečně bolí

Nezájem okolí skutečně bolí

nyní prokázal americko-
-australský vědecký tým,
nejde o pouhou metaforu. Mozek na to totiž reaguje ve velké míře stejně jako při fyzické úhoně.

Co se děje v mozku člověka, kterého ostatní vyloučili ze společné aktivity? Na to hledali odpověď američtí psychologové Naomi Eisenbergerová a Matthew Lieberman z Kalifornské univerzity v Los Angeles společně s australským kolegou Kiplingem Williamsem z Macquarieovy univerzity v Sydney. Pomocí zobrazovací techniky zvané funkční magnetická rezonance sledovali mozkovou aktivitu dobrovolníků. O výsledcích napsali v časopise Science.

Nebudeme s tebou hrát

Výzkumníci nechali skupinu třinácti studentů hrát počítačovou hru CyberBall. Spočívá v tom, že danému hráči ostatní přihrávají míče, jež jim je zase vrací. V experimentu nicméně další lidské hráče nahradil počítač, takže dobrovolníci byli testováni jednotlivě - domnívali se ovšem, že vždy hrají s dvojicí jiných členů skupiny.
V první etapě pokusné osoby pouze pozorovaly hru druhých. Bylo jim řečeno, že kvůli technickým problémům se zatím nemohou zapojit také oni. Výzkumníci přitom sledovali aktivitu mozku v situaci, kdy dobrovolníci nemohli hrát, ale "nikdo za to nemohl".
Ve druhé etapě experimentu se pokusné osoby přímo účastnily hry. Ve třetí etapě jim však brzy po začátku hry ostatní dva hráči (tedy ve skutečnosti počítač) bez zjevné příčiny míč přestali posílat. Zde již šlo o zřetelné společenské vyloučení, kdy dotyčnému v účasti na hře přímo zabránili ostatní.
Dobrovolníci pak vyplnili dotazníky, v nichž vyjádřili, nakolik společensky vyloučeni se cítili a jak silná byla jejich psychická bolest ve třetí etapě.

Mozku to vychází nastejno

Monitorování mozku dobrovolníků potvrdilo, že ve třetí etapě se zvýšila aktivita v části mozku zvané anteriorní cingulátní kortex (ACC). O ní odborníci už vědí, že signalizuje psychickou bolest. Vzápětí se jim aktivovaly i dvě oblasti takzvaného pravého ventrálního prefrontálního kortexu (RVPFC), což je část mozkové kůry, která reguluje nebo potlačuje pocity bolesti. Pocit psychické bolesti poté ustoupil.
Již v minulosti vědci prokázali, že RVPFC svou činností snižuje projevy fyzické bolesti u lidí. Eisenbergová s kolegy tudíž mohla konstatovat, že vzorce mozkové aktivity zaznamenané u dobrovolníků prožívajících ve třetí etapě experimentu pocity společenského vyloučení jsou téměř totožné se vzorci u lidí, kteří pociťují fyzickou bolest. Nejvyšší aktivita ACC časově odpovídala nejbolestnějším pocitům vyloučení udaným dobrovolníky v dotaznících. To představuje důkaz, že prožívání a regulace společenské i fyzické bolesti má tentýž základ. A že psychické i fyzické strádání "bolí" člověka obdobně.
[*]

Autor je spolupracovníkem redakce