Kajínkův útěk pomohl věznicím

Zaplatil lidem, kteří mu měli pomoci na svobodu. Oni však neudělali to, co měli, a útěk nebylo možné dotáhnout. Tak vysvětluje doživotně odsouzený dvojnásobný nájemný vrah Jiří Kajínek otázku, proč právě před třemi lety, po čtyřiceti dnech na útěku, skončil znovu v rukou policie.
S jeho útěkem padl mýtus Mírova jako vězení, ze kterého se neutíká. Na druhou stranu ale do této severomoravské pevnosti přinesl peníze na zlepšení bezpečnostních opatření, na které bývalé vedení věznice léta marně čekalo.
Prověrky, které ihned po Kajínkově útěku nařídilo vedení Vězeňské služby, totiž odhalily nedostatky v zabezpečení věznice i v práci jejích zaměstnanců. To také potvrdil Krajský soud v Olomouci. "Ve věznici panoval stereotyp, který se přebíral. Zaběhlé zvyklosti nesvědčily o tom, že by se striktně dodržovaly předpisy," konstatoval tehdy krajský soudce Anton Bucheň.
Mírovská věznice hned na to dostala téměř dva milióny korun. Vyměnila oplocení, pro lepší viditelnost v noci i veškeré osvětlení kolem věznice. Výsledky prověrek odstartovaly také změny v práci dozorců. Vedení Mírova kromě jiného zamezilo, aby se zvláště nebezpeční vězni navštěvovali na celách. Právě dlouhodobý a nekontrolovaný pobyt spoluvězňů na Kajínkově cele umožnil, aby se útěk pečlivě připravil.
"Úkolem číslo jedna bylo posílit bezpečnost věznic, zlepšit kontrolu, aby se dovnitř nedostávaly nedovolené předměty," uvedla Jana Jodlová, mluvčí Vězeňské služby. Poslanci na tento účel z rezervy státního rozpočtu v roce 2002 uvolnili více než 150 miliónů korun. Tyto peníze například jdou na stavbu pěti nových oddělení pro nebezpečné osoby z prostředí organizovaného zločinu. První již bylo otevřeno letos v květnu ve Stráži pod Ralskem. Další oddělení se speciálním zabezpečením pak budou podle Jodlové stát v Ostravě, Brně, Horním Slavkově a Rýnovicích.
Kajínkův útěk urychlil i vybudování nového oddělení pro doživotně odsouzené trestance v největší české věznici ve Valdicích na Jičínsku. Otevřen byl vloni v lednu.
Kromě Kajínka ve Valdicích sedí dalších dvanáct vězňů odsouzených na doživotí. Všichni bydlí jednotlivě, setkávají se ve střežené společenské místnosti. V devět metrů čtverečních velké cele mají vždy WC, lůžko, stolek, židli a poličku - vše upevněné. Možnost mít zde osobní věci je zredukovaná na minimum. Kdykoli vězeň vychází z cely, je podroben přísné osobní prohlídce, při níž zaměstnance věznice jistí další člen personálu. Než se dostane do cely povolený nákup, ze všech věcí se odstraní kovové a skleněné obaly.
"Pan Kajínek je absolutně bez problémů," tvrdí mluvčí věznice Josef Witschel. "Nabídli jsme mu práci - lepení obálek - ale to odmítl. Je vytížený korespondencí a psaním žádostí na různé instituce." Podle Witschela se ale Kajínek sám nabídl, že bude uklízet sportovní místnost, kde tráví volný čas.