Pozemská civilizace je na možnosti galaxie mladá

První počítačový model "zóny obyvatelnosti" Mléčné dráhy sestavili už v roce 2001 američtí astronomové Guillermo Gonzales a Donald Brownlee spolu s geologem Peterem Wardem (tehdy všichni pracovali na Washingtonské univerzitě v Seattlu).
Podle nich musí planeta vhodná ke vzniku života ležet tam, kde je dostatek prvků těžších než vodík a helium. Dále brali v úvahu "vesmírnou bezpečnost". V blízkosti nesmí dojít k výbuchu supernov, které by planetu ohrozily smrtonosným zářením. Rovněž těsné přechody jiných hvězd kolem mateřské hvězdy přitahují komety, z nichž by nejedna dopadla na povrchy planet a zpustošila je.

Gonzalesovi a jeho kolegům vyšel jako ideální místo pro život prstenec v plochém disku Mléčné dráhy. Zajisté není náhoda, že uvnitř tohoto prstence leží i naše Slunce se Zemí.

25 000 světelných let od středu galaxie

Nyní pojem zóny obyvatelnosti galaxie rozvinula díky počítačové analýze trojice australských astrofyziků - Charles Lineweaver z Univerzity v Novém Jižním Walesu v Sydney a Yeshe Fenner s Bradem Gibsonem ze Swinburneovy univerzity v Hawthorne.
Jak informovali ve vědeckém časopise Science, vyšli ze zdokonaleného modelu Mléčné dráhy a údajů o rozložení prvků v ní. Přihlédli také k pravděpodobnému výskytu masívních planet (připomínajících náš Jupiter), které by svým gravitačním vlivem mohly zničit planety zemského typu v okolí.

Superpočítačový model Lineweavera a jeho kolegů ukazuje, jak se v průběhu vývoje Mléčné dráhy její obyvatelná zóna, vyznačená zelenou barvou, utvořila a měnila (odzdola nahoru).

Z jejich modelu vyšlo, že střed obyvatelného prstence leží 25 000 světelných let (1 světelný rok = 9,46 biliónu km) od středu Mléčné dráhy. To je zhruba dnešní vzdálenost Slunce od tohoto středu. Prstenec v Mléčné dráze vznikl před přibližně osmi miliardami let. Od té doby se v jejím plochém disku pozvolna rozšiřuje.

Bez vody není života

Samozřejmě, i v takto vymezené zóně může život, jak si jej představujeme, vzniknout jen na některých planetách, na nichž existuje kapalná voda. Ta se nesmí z povrchu vypařit, uniknout z atmosféry do kosmu, ani být pouze v podobě ledu.

Za celou historii Mléčné dráhy se v "zóně života" ocitla necelá desetina hvězd. Z nich jsou tři čtvrtiny starší než Slunce - v průměru asi o miliardu let. Obdobně by měly být starší i jakékoli jejich planety a život na nich.

Pokud však existuje většina hvězd v galaktické zóně života déle než Slunce, také případné inteligentní civilizace na planetách zemského typu v jejich blízkosti by tedy měly být podstatně rozvinutější než ta naše.

Pokud tam tedy inteligentní civilizace skutečně existují, jsou nám zřejmě v převážné míře natolik evolučně vzdálené, že to neumožňuje smysluplný kontakt (pokud o něj samozřejmě tamní bytosti vůbec stojí). Anebo - navzdory všem výpočtům - je inteligentní život ve vesmíru opravdu nebývalá vzácnost, které bychom si měli považovat.

Umělecká vize znázorňuje, jak si galaktickou zónu života (zeleně tónovaný prstenec) představoval Guillermo Gonzales s kolegy. V popředí je pro srovnání taktéž zeleně vyznačená obyvatelná zóna ve sluneční soustavě.

Autor je spolupracovníkem redakce