Trávení mohou škodit určité potraviny, na vině bývá i lepek

Trávení mohou škodit určité potraviny, na vině bývá i lepek

Pavla Skurovcová

Pacient, který má potíže se zažíváním, by se měl vždy obrátit na odborného lékaře - gastroenterologa. V první řadě je totiž nutné zjistit, zda netrpí vředovou poruchou žaludku nebo dvanácterníku. Případně, zda nejde o nějaké ještě závažnější onemocnění včetně obávaného nádorového. Než zazní diagnóza funkční porucha, bude se lékař ptát na životní styl a i na výskyt onemocnění v rodině. Pak je většinou třeba vyšetřit horní i dolní část trávicí trubice.
Podle Karla Mareše, gastroenterologa z pražské Nemocnice Na Homolce, se začíná vyšetřeními, která pacienta v zásadě nezatěžují, a postupně se podle potřeby přidávají další. Laboratorní vyšetření krve zjistí, zda v těle neprobíhá zánět, zda není nějaká patologie v ledvinných či jaterních funkcích a podobně. Břišní ultrazvuk zase vyloučí změny především na žlučníku, žlučových cestách, slinivce, slezině, játrech, ledvinách a žaludku. Tímto vyšetřením ale není možné zjistit stav střev, v nich totiž bývá obsaženo hodně vzduchu, kterým neprochází ultrazvukový signál.

Moderní vyšetření trávicího traktu je drahé

V závislosti na těchto vyšetřeních pak následují endoskopická vyšetření. Gastroskopie se používá v případě, že příznaky ukazují na potíže v jícnu, žaludku, dvanáctníku. Koloskopické vyšetření je na místě, signalizují-li potíže nemocný tračník (tlusté střevo). Toto vyšetření lze nahradit rentgenem. Takzvaný haemocult test je zase určen k vyšetření stolice na okultní (skryté) krvácení. V případě negativního výsledku pak lze s velkou jistotou říci, že v tlustém střevu neprobíhá nádorové bujení.
Tenké střevo se vyšetřuje entetroskopií - endoskopický přístroj je delší a pronikne do části tenkého střeva. Využít lze i rentgen, případně nejmodernější metodu - kapslovou endoskopii. Kapsle je asi dva centimetry dlouhá a centimetr široká. Je vybavena CD čipem na jedné straně a baterií s vysílačkou na druhé straně. Pacient ji spolkne a kapsle putuje trávicí trubicí. Přitom dělá dva snímky za vteřinu tak dlouho, dokud nedojde do tlustého střeva, kde se obvykle obalí stolicí a z těla spolu s ní vyjde. Při tomto osmi- až desetihodinovém vyšetření má na sobě pacient připevněn přístroj, který obrázky od putující kapsle přijímá. Ty jsou pak zpracovány a vyhodnoceny a mohou dát informace o případných problémech uvnitř zažívacího traktu. Vyšetření stojí ale 15 tisíc korun a zdravotní pojišťovny jej nehradí.
Pokud se zjistí, že potíže nejsou způsobeny žádnou organickou příčinou - tedy poškozením některé z částí trávicího ústrojí, je podle Karla Mareše třeba především uklidnit pacienta tím, že se nejedná o organické onemocnění a není tedy ohrožen na životě. Podle předpokládaných příčin potíží pak doporučí lékař pacientovi úpravu jeho diety a také životosprávy (viz box). "Většina pacientů potřebuje intenzívní léčbu několik měsíců. U řady z nich se trávicí proces navrací do normálu a léky užívají pak jen v přesně daných případech - například při návštěvě restaurace s neznámou kuchyní. Někteří lidé dostatečně nereagují na žádný lék, a pokud nezmění svůj životní styl, zvláště je-li příčinou potíží stres v práci, mohou být pacienty gastroenterologické ambulance celoživotně," vysvětluje Karel Mareš.

Na vině může být lepek

Jak uvádí průzkum zveřejněný v odborném časopise British Medical Journal, příčinou "nevysvětlitelných" potíží s trávením může být skutečnost, že mnoho lidí nesnáší lepek. Vzhledem k tomu, že není tato porucha včas odhalena, lidé trpí mnohdy zbytečně.
Nesnášenlivost lepku je označována jako celiakie a podle britských lékařů jí trpí mnohem více lidí, než uvádějí statistiky. Onemocnění začíná zpravidla v dětství nebo v dospělosti a uplatňují se u něj dědičné vlivy.
Během výzkumu sledovali britští lékaři tisíc pacientů. Celiakie byla objevena u třiceti z nich. Průměrný věk takto nemocných byl 44 let. Většina z nich trpěla zažívacími potížemi několik měsíců či dokonce let. Celiakie však nebyla při dřívějších vyšetřeních žádným lékařem odhalena.
Lepek je bílkovina obsažená v pšenici, žitě, ječmenu a dalších obilovinách. Přeneseno na výrobky se pak lepek nachází v pečivu, jako jsou například bagety, toastový chléb, ale také třeba v sušenkách. Po požití potravin obsahující lepek se u lidí objevují průjmy, hubnou a nemají dostatek živin kvůli porušenému vstřebávání. Pokud je lepek vyloučen ze stravy, potíže mizí. Základem léčby je tedy bezlepková dieta (zákaz potravin z pšeničné a žitné mouky). Potraviny s obsahem lepku je možné nahradit kukuřičnou moukou, sójou, rýží či bramborami.
Celiakie může probíhat v různě těžkých formách. U části pacientů se objevují i kožní změny a některé další poruchy imunitního systému. Onemocnění může způsobovat i další komplikace - například osteoporózu - nebo zvyšovat riziko neplodnosti či rakoviny.
Celiakie není nemocí neznámou, přesto se stává, že ji lékaři u pacienta, který si stěžuje na poruchy zažívání, neodhalí. Problémy spíše, podle článku v British Medical Journal, připisují únavovému syndromu či nemoci zvané dráždivý tračník (časté nucení ke stolici). Nevědí-li lidé o své nemoci a lepek stále konzumují, potíže neustupují a mohou způsobit i chudokrevnost. Britští odborníci zdůrazňují, že pokud má praktický lékař pacienta, který si stěžuje na únavu, či má příznaky anémie, měl by ho otestovat na celiakii. Odhaduje se, že celiakií trpí jeden člověk z tisíce. "Celiakie postihuje skutečně mnoho lidí, není však jednoduché nemoc diagnostikovat," říká gastroenterolog Paul Ciclitira ze St. Thomas' Hospital v Londýně.
[*]
info

Jak potíže léčit
Předčasná sytost:
Pomáhají léky, které upravují pohyblivost trávicího traktu a zajišťují tedy, aby se v něm trávenina správně posouvala. Někdy se přidávají i enzymy slinivky břišní.
Plynatost:
Užívají se léky na úpravu střevní mikroflóry. Léky, jež plyny navážou, se mohou použít v akutních potížích, neřeší však příčinu vzniku plynatosti, ale důsledek.
Průjem:
Nejčastěji jsou předepisovány léky, které buď zahušťují stolici, nebo upravují hybnost tračníku, absorbují na sebe toxické látky ve střevu, mění střevní mikroflóru, případně se sahá až k lékům, jež trávení upravují působením na centrální nervovou soustavu.
Říhání:
Léky se nepředepisují. Opakované říhání v krátkých intervalech je obvykle způsobeno spolykaným vzduchem. Pacient se musí naučit nehltat jídlo a nenadechovat se zhluboka ihned po odříhnutí, kdy je cesta pro vzduch do žaludku uvolněna. Vzduch se tak brzy po hlubokém nádechu opět začne tlačit ven a nutí k říhnutí.
Zácpa:
Doporučuje se dostatečný příjem tekutin (2,5 litru za den), potraviny s vyšším obsahem vlákniny, nácvik defekačního reflexu (pocit nucení na stolici vznikající při naplnění konečníku) a nakonec pro střevo šetrná projímadla.

Čím mohou být některé potíže způsobeny
Předčasná sytost a říhání:
Je třeba myslet na nedomykavost uzávěru přechodu jícnu do žaludku, vředy, kameny ve žlučových cestách, zánět slinivky, problémy při uvolňování žluči ze žlučových cest do střeva, srůsty v břiše, při krátkodobých potížích i nádor.
Zvýšená plynatost:
Může ukazovat na nedostatečné trávení stravy a s tím související množení bakterií. Organický problém může být někdy už v žaludku, nebo mohou být porušeny žlučová či slinivková sekrece, sliznice dvanáctníku a tenkého střeva, patologické výchlipky střeva a podobně.
Křeče v břiše:
Je třeba určit, zda se bolestivými stahy trávicí trubice brání špatnému průběhu trávení ve střevech, nebo zda mají na vznik křečí vliv zvýšená plynatost, případně srůsty v břiše či další patologie.
Průjem nebo zácpa:
Poruchy ve vylučování stolice může způsobit řada organických onemocnění, včetně různých infekcí. Při diagnostice je také třeba vyloučit onemocnění endokrinního systému, závažná onemocnění slinivky, alergie na různá jídla, parazitární onemocnění, záněty či nádory střeva a podobně.