Již na podzim letošního roku by evropský letecký průmysl mohl zažít po aeroliniích Swiss a Sabena třetí krach v oboru od roku 2001. S nedostatkem kapitálu totiž momentálně bojuje italský koncern Alitalia. Management zatím horlivě jedná s odbory o možné restrukturalizaci, přesný plán ale zatím nepředložil.
Situace společnosti, v níž 65 procent drží stát, je podle pozorovatelů vážná. V pokladně má jen 72 miliónů eur a tyto prostředky podle oficiálních údajů stačí pouze na vyplacení zářijových mezd a proplacení účtů dodavatelům. Bez nových finančních prostředků je tudíž platební neschopnost nevyhnutelná.
Vedení chce získat odbory na svoji stranu
I navzdory tomu je ale podle expertů nepravděpodobné, že by krach přišel tak rychle. Aerolinie totiž ještě mohou využít překlenovacího úvěru vlády ve výši 400 miliónů eur, který již povolila i Evropská komise. Management musí o peníze jen zažádat.
K tomu se ale zatím šéf koncernu Giancarlo Cimoli nemá. Skutečnost, že tak ještě neučinil, souvisí s jeho vyjednávací taktikou. Pod pohrůžkou brzkého krachu si chce získat odbory, které se doposud sanaci firmy brání. Cimoli proto tvrdě požaduje: buď přistoupíte na důslednou restrukturalizaci firmy, což znamená i odbourávání pracovních míst a ztrátu starých výhod, nebo společnost padne. Zatím ale není jasné, jestli s touto strategií bude mít úspěch.
Zaměstnanci Alitalia jsou sdruženi hned v devíti odborových spolcích, což jednání komplikuje. Jednotlivé svazy se navíc nedokáží shodnout. Některé jsou ochotny ustoupit, jiné chtějí stávkovat, stejně jako na přelomu letošního dubna a května. Přitom na tom podle odborníků nejsou zaměstnanci firmy špatně. Piloti dostávají vysoké bonusy za přesčasy a létají méně než jejich kolegové u konkurence.
Situace ale začíná být opravdu vážná. Páté největší evropské aerolinie neustále dosahují ztráty. Za posledních deset let, se jim podařilo jen jednou - v roce 1998, dosáhnout zisku. Současný nedostatek peněžních prostředků je podle expertů ale jen špičkou ledovce. Problémem jsou například i dluhy ve výši 1,7 miliardy eur, které dvojnásobně přesahují majetek firmy.
Čeká Alitalii další navýšení kapitálu?
Na to, aby bylo možné cizí kapitál refinancovat a dále investovat do společnosti, by tak management potřeboval navýšit kapitál odhadem o dvě miliardy eur. Nebylo by to přitom poprvé - kapitál se navyšoval již dvakrát - v letech 1997 a 2002, celkem o 3,4 miliardy eur.
Jenže firma má i další potíže. Její podíl na domácím trhu během tří let klesl ze 66 na 45 procent. Za první pololetí navíc vykázala ztrátu 330 miliónů eur, za celý rok bude podle odhadů odborníků stejně jako vloni činit 520 miliónů eur.
Důvody ztráty jsou jasné: sílící konkurence levných leteckých společností, rostoucí ceny pohonných hmot, ale především neefektivita a nadbytečné kapacity. Letecký personál létá příliš málo, piloti například o čtvrtinu času méně než kolegové z Lufthansy. Příliš mnoho zaměstnanců je podle expertů také v pozemní správě a údržbě letadel.
Na to, aby byla firma opět konkurence schopná, by podle italských médií muselo odejít dva až pět tisíc z celkových 20 tisíc zaměstnanců. Problematický je také letecký park, který čítá jedenáct typů letadel od pěti různých výrobců. Jen pro srovnání: nízkonákladový Ryanair létá pouze s jedním typem letadla.
Do třetice se Alitalii stále ještě nepodařilo definovat své cíle. A sice to, zda chce nabízet své služby na celém světě jako doposud nebo se přeměnit ve významného regionálního dopravce.
Situace společnosti, v níž 65 procent drží stát, je podle pozorovatelů vážná. V pokladně má jen 72 miliónů eur a tyto prostředky podle oficiálních údajů stačí pouze na vyplacení zářijových mezd a proplacení účtů dodavatelům. Bez nových finančních prostředků je tudíž platební neschopnost nevyhnutelná.
Vedení chce získat odbory na svoji stranu
I navzdory tomu je ale podle expertů nepravděpodobné, že by krach přišel tak rychle. Aerolinie totiž ještě mohou využít překlenovacího úvěru vlády ve výši 400 miliónů eur, který již povolila i Evropská komise. Management musí o peníze jen zažádat.
K tomu se ale zatím šéf koncernu Giancarlo Cimoli nemá. Skutečnost, že tak ještě neučinil, souvisí s jeho vyjednávací taktikou. Pod pohrůžkou brzkého krachu si chce získat odbory, které se doposud sanaci firmy brání. Cimoli proto tvrdě požaduje: buď přistoupíte na důslednou restrukturalizaci firmy, což znamená i odbourávání pracovních míst a ztrátu starých výhod, nebo společnost padne. Zatím ale není jasné, jestli s touto strategií bude mít úspěch.
Zaměstnanci Alitalia jsou sdruženi hned v devíti odborových spolcích, což jednání komplikuje. Jednotlivé svazy se navíc nedokáží shodnout. Některé jsou ochotny ustoupit, jiné chtějí stávkovat, stejně jako na přelomu letošního dubna a května. Přitom na tom podle odborníků nejsou zaměstnanci firmy špatně. Piloti dostávají vysoké bonusy za přesčasy a létají méně než jejich kolegové u konkurence.
Situace ale začíná být opravdu vážná. Páté největší evropské aerolinie neustále dosahují ztráty. Za posledních deset let, se jim podařilo jen jednou - v roce 1998, dosáhnout zisku. Současný nedostatek peněžních prostředků je podle expertů ale jen špičkou ledovce. Problémem jsou například i dluhy ve výši 1,7 miliardy eur, které dvojnásobně přesahují majetek firmy.
Čeká Alitalii další navýšení kapitálu?
Na to, aby bylo možné cizí kapitál refinancovat a dále investovat do společnosti, by tak management potřeboval navýšit kapitál odhadem o dvě miliardy eur. Nebylo by to přitom poprvé - kapitál se navyšoval již dvakrát - v letech 1997 a 2002, celkem o 3,4 miliardy eur.
Jenže firma má i další potíže. Její podíl na domácím trhu během tří let klesl ze 66 na 45 procent. Za první pololetí navíc vykázala ztrátu 330 miliónů eur, za celý rok bude podle odhadů odborníků stejně jako vloni činit 520 miliónů eur.
Důvody ztráty jsou jasné: sílící konkurence levných leteckých společností, rostoucí ceny pohonných hmot, ale především neefektivita a nadbytečné kapacity. Letecký personál létá příliš málo, piloti například o čtvrtinu času méně než kolegové z Lufthansy. Příliš mnoho zaměstnanců je podle expertů také v pozemní správě a údržbě letadel.
Na to, aby byla firma opět konkurence schopná, by podle italských médií muselo odejít dva až pět tisíc z celkových 20 tisíc zaměstnanců. Problematický je také letecký park, který čítá jedenáct typů letadel od pěti různých výrobců. Jen pro srovnání: nízkonákladový Ryanair létá pouze s jedním typem letadla.
Do třetice se Alitalii stále ještě nepodařilo definovat své cíle. A sice to, zda chce nabízet své služby na celém světě jako doposud nebo se přeměnit ve významného regionálního dopravce.
