Jaké jsou druhy dodacích podmínek

Při uzavírání smlouvy se zahraničním partnerem by každý podnikatel měl věnovat náležitou pozornost také dodacím podmínkám. Ty totiž určují povinnosti kupujícího a prodávajícího, které souvisejí s dodávkou zboží a podstatným způsobem mohou ovlivnit cenu.
Aby firma mohla snížit riziko různého výkladu dodací doložky, nabízí se dobře propracovaný soubor mezinárodních pravidel - Incoterms, který vydává Mezinárodní obchodní komora v Paříži (ICC Paris) již od roku 1936. Poslední znění pravidel bylo vydáno v roce 2000. Toto vydání zohledňuje moderní trendy v mezinárodním obchodě, např. dynamický rozvoj elektronických výměn dat, zejména využívání systému EDI či změny v oblasti mezinárodní přepravy.

Třináct doložek
Incoterms 2000 obsahuje podrobný popis celkem 13 doložek, které jsou členěny do čtyř skupin podle stupně povinností stran kupní smlouvy i podle počátečního písmena jednotlivých doložek. Jedná se o skupiny E (Ex), F (Free), C (Cost, Carriage) a D (Delivered).
Minimální povinnosti má vývozce při použití skupiny E, která obsahuje pouze jedinou doložku - EXW, která je někdy označována jako doložka pouhého odebrání zboží, protože jedinou povinností prodávajícího je připravit zboží ve svém objektu k dispozici kupujícímu. Používání této doložky je typické pro podniky, které začínají vyvážet a je pro ně obtížné zajistit formality spojené s vývozem, zajistit mezinárodní přepravu a další služby spojené s mezinárodním obchodem. U skupiny F má prodávající dodat zboží dopravci, kterého určuje kupující. Tato skupina obsahuje celkem tři doložky: FCA, FAS a FOB. Prodávající dodává zboží podle instrukcí kupujícího a nehradí hlavní přepravné, protože přepravní smlouvu uzavírá dovozce sám.
Skupina C obsahuje doložky, podle nichž prodávající zajišťuje přepravní smlouvu, ale nenese rizika ztráty nebo poškození, k nimž dojde po naložení a odeslání zboží. Skupina C má celkem čtyři doložky (CFR, CIF, CPT, CIP) a je specifická tím, že se u všech čtyř doložek rozchází místo přechodu nákladů s místem přechodu rizik. Smyslem je osvobodit prodávajícího od dalších nákladů a rizik, pokud splnil své smluvní povinnosti a uzavřel přepravní smlouvu s dopravcem.
Doložky skupiny C obsahují jako jediné dva tzv. kritické body neboli místa, kde přecházejí povinnosti z kupujícího na prodávajícího.

Kritické body
Prvním kritickým bodem je povinnost prodávajícího obstarat a uhradit náklady, které vyplývají z přepravní smlouvy. Druhým kritickým bodem je okamžik přechodu rizika. Riziko ztráty nebo poškození zboží i dodatečné náklady, které by mohly vzniknout po dodání zboží k přepravě, tj. po nalodění nebo odeslání zboží, jdou na účet kupujícího. Kupující dále nese nebezpečí, které vyplývá ze zpoždění v průběhu přepravy. U dvou doložek, které mají v názvu obsaženo písmeno I (Insurance), je prodávající povinen obstarat na vlastní náklady pojištění zboží, jak je dohodnuto ve smlouvě opravňující kupujícího nebo jinou, na pojištění zainteresovanou, osobu uplatňovat přímo u pojišťovny nároky, a předat kupujícímu pojistku nebo jiný důkaz o krytém pojištění.
U skupiny D nese prodávající všechny výlohy a rizika až do země určení. Doložky skupiny D (DAF, DES, DEQ, DDU, DDP) se od předcházejících skupin liší tím, že prodávající je zodpovědný za příchod zboží do ujednaného místa určení nebo do dohodnutého bodu na hranici anebo do určeného místa v zemi dovozu.
Uspořádání jednotlivých doložek je přehledné a umožňuje poměrně snadnou orientaci. Všechny doložky uvádějí deset článků, ve kterých jsou vždy na straně A uvedeny povinnosti prodávajícího a na straně B povinnosti kupujícího. Výběr doložky záleží na dohodě smluvních stran. V praxi je používání jednotlivých doložek ovlivňováno různými faktory, např. zvyklostmi (uzancemi) daného trhu, podmínkami, které nabízejí konkurenční firmy, zkušenostmi a možnostmi smluvních stran v oblasti mezinárodní logistiky, všeobecnými firemními podmínkami atp.
V kupních smlouvách, které jsou uzavírány mezi známými partnery, jsou obvykle uváděny pouze odkazy na vybranou doložku. V případě obchodování s novými obchodními partnery (zejména pokud se jedná o malé a střední podniky, které obvykle nemají velké zkušenosti s mezinárodním obchodem) je vhodné vyjmenovat a podrobněji rozvést povinnosti v příslušných deseti bodech a vyžádat si od obchodního partnera souhlas s jejich zněním.
Autorka je vedoucí Katedry mezinárodního obchodu VŠE, Praha