Absolvování škol již práci

Absolvování škol již práci

na celý život nezajistí

Koncem února si rodiče a snad i někteří žáci devátých tříd kladou otázku, jaké si vybrat další vzdělání. Jak však souvisí vyplnění přihlášky na školu s budoucím uplatněním, je otázkou otevřenou. V době, kdy se leckterý absolvent vysokoškolského studia živí dealerstvím a řada čerstvých maturantů hledá jakékoliv uplatnění, nelze očekávat, že absolutorium školy zakládá nárok na práce v oboru.
Pryč je doba, kdy se profese dědila. Ubývá řemesel, která mají zlaté dno. A aby neplatila lidová moudrost o devateru řemesel a desáté bídě, je nezbytné uskutečnit dvě zásadní opatření ve výchovně-vzdělávací soustavě.
Prvním by mělo být vytvoření skutečně funkčního systému celoživotního vzdělávání se zaměřením na inovaci, užší specializaci a případnou rekvalifikaci. Zajistit tak základní předpoklady pro naplnění individuálních vzdělávacích potřeb v rámci skutečného systému, jehož znakem je provázanost všech částí, včetně uživatelské. Spolupráce školských institucí s praxí dnes není v centru pozornosti. O uplatňování tržních mechanismů nemluvě.
Druhé opatření by mělo směřovat k posílení významu společného obecného základu studia jednotlivých oborů: jazykové znalosti nejen na konverzační úrovni, práce s informacemi, posilování tvůrčích schopností, získávání návyků pro týmovou spolupráci, rozvoj manažerských dovedností. Užší obecný základ a oborová specializace by mohly probíhat v návaznosti na podmínky praxe. Grantové, případně stipendijní zajištění této fáze studia budoucím zaměstnavatelem by přitom bylo navýsost žádoucí.
Kandidát na pracovní pozici by měl především vědět, kým chce být. Odborně zdatným, vzdělaným člověkem, přesvědčeným zastáncem etických norem. Čím skutečně bude v rámci vybrané odbornosti, by pak mohlo být i druhořadé. Autor je pedagogem