Lidská skvrna

Román Lidská skvrna, z něhož přinášíme ukázku, patří k vrcholným dílům Philipa Rotha (*1933). Strhující příběh Colemana Silka, univerzitního profesora sraženého jediným drobným přeřeknutím z vrcholu životní dráhy do propasti ponížení a zostuzení, je považován za jeden z největších amerických románů 20. století. Drama člověka, jenž se v jednasedmdesáti letech vzepře všemu, co mravokárci považují za slušné a spořádané, se na čtenáře valí v mohutném proudu jazykově nesmírně bohatého vyprávění prokládaného komentáři, postřehy a paralelami. Rothovi se na osudech Colemana Silka daří naprosto přesvědčivě ilustrovat nejen paradoxy dnešní doby, ale celou komplexnost lidského údělu od antiky po dnešek, a zhutnit své celoživotní zamýšlení nad smyslem či nesmyslností naší existence. Knihu vydává nakladatelství Volvox Globator.

V létě roku 1998 se mi můj soused Coleman Silk – působil přes dvacet let na nedaleké Athena College jako profesor antického starověku a dalších šestnáct let jako děkan fakulty, než před dvěma lety odešel do důchodu – svěřil, že má v jednasedmdesáti letech poměr se čtyřiatřicetiletou ženou, která na škole uklízí.

Dvakrát týdně prý také uklízí poštovní úřad v našem zapadákově, chajdu z prken, jako vystřiženou odněkud z Oklahomy, kde možná ve třicátých letech chránila rolnickou rodinu před větry vanoucími spraš z vyprahlých polí. Pošta trčí osaměle a opuštěně proti benzince a koloniálu a vlající americká vlajka na ní vyznačuje křižovatku dvou silnic představující nákupní centrum podhorského městečka.

Coleman ženu poprvé uviděl, když vytírala podlahu na poště a on pár minut před koncem pracovní doby zašel, aby si vyzvedl dopisy – štíhlou, vysokou, kostnatou, se šedivějícími plavými vlasy staženými do ohonu a s ostře řezanými strohými rysy, jaké si člověk obvykle spojuje s udřenými hospodyňkami z drsných počátků novoanglických kolonií, s přísnými ženami ovládanými puritánstvím, uvězněnými ve vládnoucí morálce a podřizujícími se jí. Jmenovala se Faunia Farleyová, a ať už si vytrpěla cokoli, skrývala to za bezvýraznou kostnatou tváří, která však nic neutají a prozrazuje bezmeznou osamělost. Faunia bydlela v podnájmu na farmě, kde pomáhala s dojením, aby zaplatila činži. Kdysi dávno v jiném životě odešla v šestnácti ze střední školy.

To léto, kdy mě Coleman učinil důvěrníkem ve svém utajovaném vztahu s Faunií Farleyovou, provalilo se také v symbolické shodě a do nejmenších trapných podrobností tajemství Billa Clintona – do nejmenších živočišných podrobností, kdy z palčivosti detailního popisu čišela náruživost současně s trapností. Takový poprask jsme tu neměli od chvíle, kdy někdo ve starém čísle Penthousu vyšťáral hambaté fotky novopečené Miss Ameriky, a obrázky, na kterých půvabně pózovala na kolínkách a na zádíčkách, donutily zostuzenou mladou dámu vrátit korunku královny krásy a vydat se na nesmírně úspěšnou dráhu popové hvězdy.

Léto roku osmadevadesát bylo v Nové Anglii skvostně prohřáté sluncem, v baseballu poznamenané mytickým soubojem mezi pálkařským bohem, který byl bílý, a pálkařským bohem, který byl hnědý, a v Americe létem obrovského opojení mravokárností, kdy terorismus - který předtím nahradil komunismus jako úhlavní hrozba bezpečnosti státu - odsunulo do pozadí kouření prezidentova brka a kdy potentní mladě vyhlížející prezident ve středních letech a ztřeštěná jednadvacetiletá až po uši zamilovaná stážistka spolu dováděli v Oválné pracovně jako dva nezletilci v zaparkovaném autě.