Snad nejradikálnějším způsobem, jak se dívat na nás, lidské bytosti, vyčnívající z kontextu ostatního stvoření, je, že jsme živočichové posedlí duchem. Stále nás něco tahá, co nemá s přežitím, instinktem a mnohdy ani s racionalitou nic moc společného. Nerozumíme sami sobě, jsme sami sobě záhadou, neustále se trápíme tím, zda jsme tím, kým máme být – což je něco, čím zřejmě zvířata netrpí.
Nikde nenajdeme spočinutí, hýbe s námi i něco jiného než biotické důvody. Neužitečné ideály, neužitečné umění… Jsme jediný druh, který se neustále ptá po smyslu. Nebo, řečeno z materialistického pohledu, halucinujeme smysl. Vždyť jsme přece oživlé kamení, zbytky hvězdného prachu, který píše básně, touží po pravdě, po poznání sama sebe – a po smyslu.
Co se dočtete dál
- Jak abstraktní systémy vznikají a proč vydrží déle než materiální stavby.
- Proč lidé věří v peníze a další smyšlené hodnoty natolik, že kvůli nim riskují život.
- Jak schopnost vytvářet kolektivní fikce umožnila masovou spolupráci Homo sapiens.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
