Můj táta mi odmalička říkává, že člověka nejvíc unaví ta práce, kterou neudělal. A něco na tom je, zjišťuji v pokročilejším věku. I na sobě pozoruji, že je to právě ta práce a ty povinnosti, které člověk sune před sebou, co neustále zaměstnávají jeho mysl. A trápí ho. A jak se do nich člověku nechce a jak musí, tak to napětí zřejmě požírá mnoho naší energie.
I v ten nejstřeženější okamžik klidu, třeba v kině, nebo když si člověk povídá se svými dětmi, tam ten hrozící prst je. A straší.
A člověk je z toho unaven. Už jen z té představy. Zároveň platí pozoruhodný paradox: po náročné práci, po náročném rozhodnutí se člověk teprve uvolní. Protože ho na mysli už netíží „balvan“ povinnosti, kterého se tou námahou zbavil.
Už ta dynamika je zajímavá. My totiž fyzickou prací (třeba posekáním zahrady) odstraníme balvan na duši: povinnost. Tělo se unaví, ale duše se občerství. Jenže co znamená únava ducha?
Co se dočtete dál
- Jak neodvedená práce ovlivňuje psychickou zátěž a energii.
- Jak fyzická práce ulevuje mysli a proč funguje jako ‚odstranění balvanu‘.
- Co znamená únava ducha a jak ji poznat.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
