Zaměstnanec trvale bytem v Českých Budějovicích má v pracovní smlouvě sjednáno pracoviště v místě trvalého bydliště. Nyní bude pracovat od úterý do čtvrtka v Praze, zbývající dny bude pracovat v Českých Budějovicích. Proto mu byl v Praze pronajat byt (je to levnější než hotel). Je zaměstnanec v Praze na pracovní cestě, nebo má pravidelné pracoviště v Praze a v Českých Budějovicích? Je nájemné za byt daňově uznatelným nákladem?
Pokud jsou splněny podmínky uvedené v dotazu (především podmínka, že pravidelným pracovištěm sjednaným v pracovní smlouvě jsou České Budějovice), může být v daném případě zaměstnanec v Praze na pracovní cestě. Část nákladů na pronajatý byt za dobu, kdy je pracovník na pracovní cestě, tedy je možné považovat za daňově relevantní náklad, protože se jedná o součást náhrad cestovních výdajů (§ 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů - ZDP).
Otázkou je, zda mohou být daňově uznatelné také náklady na nájemné připadající na dobu, kdy v daném bytě zaměstnanec nebydlí. V tomto případě jde o náklady, jejichž daňová uznatelnost se řídí § 24 odst. 1 ZDP.
Bude tedy nutné správci daně doložit, že se jedná o výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. To znamená prokázat, že v daném bytě bydlí pouze zaměstnanci, kteří jsou na pracovní cestě, případně je využíván jiným způsobem v rámci podnikání (například pro účely pracovních schůzek, k úschově některých materiálů).
Byt nesmí být využíván například k soukromému ubytování zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků. Dalším argumentem může být ekonomická výhodnost takovéhoto ubytování zaměstnanců na pracovní cestě s tím, že z obchodního hlediska nelze pronajmout byt pouze na část týdne.
Na danou otázku však mohou existovat i jiné právní názory.
Podle novely ZDP, kterou má brzy projednávat Senát, by za splnění určitých podmínek bylo daňově uznatelné i přechodné ubytování zaměstnance v případě, kdy není na pracovní cestě. Z této možnosti má být vyňato ubytování v rámci bytů a rodinných domů.
Autorka je daňovou poradkyní, N-Consult
