Martin Stropnický: Velvyslancem na Královských Vinohradech

Na jaře 2003 jste byl jmenován uměleckým šéfem Divadla na Vinohradech, a tím jste se po několikaleté neplacené dovolené strávené v diplomatických službách do tohoto souboru vrátil. Jak se vám po Portugalsku a Itálii žije mezi Čechy?
Není to špatné. Jen si někdy připadám jako ta Werichova okurka: plavu v láku a snažím se přesvědčit sám sebe, že nejsem kyselý.

Ještě vídáte muže močící za bílého dne, což vás šokovávalo po návratu?
Dorůstá další generace. Přímo pod mým okénečkem si tuhle jeden pěkně ulevil a pak si zapálil. Slavil tak asi desáté narozeniny. Prostě chlap!

A automobily už řídíme lépe, nebo stále jako lítá zvěř?
Určitě se najdou i dobří řidiči. Vím minimálně o dvou. Vy a já. Ale jinak musím říct, že podstatně přitvrdily už i ženy.

Kritizovával jste naši šeď, proměňuje se šatník Čechů a kvalita našich osobních parfémů?
Velice zvolna. Ti, kteří by věděli jak na to, mají bohužel stále příliš hluboko do kapsy. A značné části těch movitějších nepomůže ani kašmír pokropený Armanim. Vždycky si je budete plést s personálem.

A mezi Čechy mimořádně oblíbené slovo "pohoda" vás dokáže pořád ještě rozpálit?
Jak jste na to přišel?! Jsem naprosto v pohodě! Takový pohodový pohodář. Prostě jedna velká pohodová pohoda! Promiňte, musím si vzít prášek... A už je to zas v pohodě!

Skupina Chinaski k němu ve svém nejnovějším hitu přidala ještě klídek a cigáro...
Jsou to bystří chlapíci, určitě to mysleli jako ironii. Nebo snad jako komerční střelu, kterou ďábelsky zasáhli spodní mezeru na trhu. Nebo že by to přece jen byla oslava páprdovství? Ne, to bych jim určitě křivdil. Víte, já nemám rád poklidný pseudoživot. Mě drobné konflikty baví. Jsou lepší než kafe. Někdo chodí hrát squash, já mám rád názorové střety. Velmi osvěžující!

Na zasedáních kabinetu Josefa Tošovského jste sedával vedle Jana Sokola. Fandil jste mu při volbě prezidenta?
Je to všechno už dost dávno. Jeho kandidatura mě tehdy překvapila. Poznal jsem ho jako člověka hloubavého, spíš plachého. Vzácná kombinace přírodních věd a víry. Bezesporu osobnost, vyrovnaný člověk nemající mesiášské sklony. Ale na souboj o křeslo prezidenta, kdy platí "rukavice dolů, lokty nahoru", mu asi v povahové výbavě něco chybí. Možná více exhibicionismu, sebelásky, narcisismu.

Ač bývalý ministr a dlouholetý diplomat, jste stále mimo politickou příslušnost? Vím, že jste se nechal napsat na seznam sympatizantů strany zelených...
Zelené jsem podpořil v evropských volbách, ale ty billboardy "Věřím modro-zeleným", které asi myslíte, to je velká zábava. Je to první reklama, kterou jsem v životě vzal. Po dlouhém zvažování jsem přistoupil na účast v kampani na informační linku, tedy nehmotné zboží. Máte-li problém, jste po jeho formulaci přepojeni na odborníka z oboru. Záměr reklamní agentury patrně byl, aby zelená trochu evokovala ekologii a modrá zas byla příslibem, že nejde o nějaké levičáctví. Moji mužskou ješitnost, které jistě ani já nejsem zcela prost, potěšilo, že řada lidí reagovala nadšeně. Sami se začali hlásit zajímaví podnikatelé, ekonomové, právníci, začaly se objevovat privátní finanční zdroje, nabídky možností vybudovat síť kanceláří v regionech... zkrátka najednou se kolem mě valily přísliby všemožné podpory jak rolling stones.

Koho tedy budete za půl roku volit?
Určitě nejsem sám, kdo má s odpovědí na tuto otázku určité problémy. O kantory, překladatele, lékaře, lidi z umělecké branže se žádná strana příliš neuchází. Nejsme rozhodující silou, je nás jen pár set tisíc, tato část středního nepodnikatelského stavu volby nikomu nevyhraje. Takový státní úředník nebo policista je pro politiky daleko zajímavější.

Zahrajte si na prognostika. Myslíte, že se po červnových volbách dostanou do Poslanecké sněmovny skutečně jenom ty čtyři strany, jak vychází z průzkumů preferencí?
Nejen sobě, ale i stranám bych přál, aby se do sněmovny dostala ještě jedna 6-7 procentní strana, která by zamíchala poměry a vzorci budoucích koalic. Nejenom ty čtyři strany, ale celá společnost potřebuje, aby se současný stav "nezapouzdřil". Byla by to šance na vyvedení ze stojatých, rosolnatých vod, v nichž je všechno předvídatelné. Myslím, že taková strana pravého středu - řekněme typu FDP, kdysi štika v německém politickém spektru - ta by prostě bodla!

A zelení ne?
Taky, a neříkám to proto, že je u nich angažován můj syn. Ekologický rozměr lidského uvažování, který zároveň vnímá tržní ekonomiku jako výchozí bod, je projevem společenské dospělosti. Přítomnost "zelených poslanců" by mohla přinést zdravou politickou debatu a následně snad i skutky.

Čím ovšem vyvrátíte argument, že už jsme tady vlastně skoro jako ve Velké Británii či v USA, kde funguje a stačí systém dvou silných stran?
Politické spektrum zminimalizované stejně jako v anglosaském světě potřebuje dlouhou kontinuitu a solidnost základu. To je záležitost více než jedné-dvou generací. Myslím, že naší mentalitou tíhneme spíš k atomizaci stran. Vzpomeňme na množství straniček za první republiky! Vždyť my jsme všichni předsedové! Pardon, teď už častěji prezidenti.

Se svojí současnou partnerkou jste častým terčem nejtvrdšího bulváru. Co jako bývalý diplomat ošlehaný západní Evropou říkáte skutečnosti, že ho zdejší "novináři" dělají bez rozpaků a většinou za nepříliš velký peníz?
Nad sociálním postavením lidí, kteří se živí pomluvou, se nejspíš nerozpláču. Navíc tomu, nezlobte se, příliš nevěřím. Jaký blázinec jen vypukl kolem fotky našeho mimina! Když jsme peníze odmítli, napsali, že Žilková+Stropnický chtějí nemravně vydělat na fotce batolete nehorázné peníze! A uvedli přesně částku, kterou jsme jim odmítli!

To potvrzuje...
...že nejsou zvyklí slyšet "ne"! Mají nemocné představy o své důležitosti a k tomu jsou zakomplexovaní, hloupí a mstiví. Strašlivá kombinace. Řada z nich píše stejným slovníkem jako Rudé právo v měsících před listopadem 89. Je to jedna "profesní škola". Mají duševní obzor snaživého milicionáře. Řada lidí z branže to ale má i u agresivního bulváru dobré. To jsou ti "rozumní", kteří "spolupracují". Většinou se jedná o ty, kteří byli, jsou a budou rozumní vždycky a spolupracují kdykoli s kýmkoli. Vyplatí se to.

Pokladní v samoobsluze má v tomhle směru život jistě jednodušší...
Už mi taky pár bulvárních Hemingwayů řeklo: To víte, musím živit děti! To je věta, viďte? Můžete jí omluvit cokoli: vstup do KSČ, spolupráci s StB, vlastně i krádež nebo násilí. Ta věta je věčná. Je to evangelium všech srabů.

O vás se po nástupu do uměleckého čela Vinohrad psalo jako o asociálovi, který poslal na dlažbu čtyři zasloužilé herce. A šlo o tak oblíbená a "chráněná" jména jako Gabriela Vránová či Miroslav Moravec...
"Šedivá je všechna pravda, košatý strom lži se zelená!" Ne, takhle to Goethe nenapsal. Říkáte dlažba? To rozhodnutí jsem pečlivě zvažoval, s každým jsem individuálně mluvil, dlouze vysvětloval, a nakonec se z toho stejně stal obyčejný klep, který začal žít vlastním životem a já neměl šanci obhájit, že se věc má jinak. Objektivita zajímá málokoho, je složitá, nevejde se do tří slov. Vládne drb.

Teď máte možnost vysvětlit svůj postoj...
Už jsem to několikrát vysvětloval, nedělám si iluze, že to má valný smysl. Aktéři této aféry měli jako důchodci smlouvy na dobu určitou. Termínované smlouvy, které končily! Já je sice nenechal prodloužit, ale nabídl jim budoucí možnost práce vždy na konkrétní roli. Namísto měsíční fixní mzdy honorář za odehraná představení. To byla jediná změna: jistota se vyměnila za poptávku na pracovním trhu. Stálý poměr za hostovací. S takovou Antonií Hegerlíkovou žádný problém nebyl, sama mi říkala, že už dávno měla uvolnit místo mladším. To, co o tom psal bulvár, bylo absurdní a vědomě lživé.

A jak vznikla kauza s Jiřinou Bohdalovou?
Z potřeby šťavnatého titulku pro bulvární deník. Nic víc v tom nehledejte. Paní Bohdalová v době mého nástupu už v angažmá na Vinohradech nebyla. Řekl jsem si, že ji oslovím, její návrat byl dokonce jednou z mých velkých ambicí. Rok jsme se scházeli a domlouvali hru, která by jí vyhovovala, režiséra, obsazení, termíny zkoušek. Tak vznikla komedie Lásky paní Katty. Hrála se úspěšně zhruba 45krát, jenže pak začala její návštěvnost klesat.
Dneska se na vyšší počet repríz dostanete ve velkém divadle zcela výjimečně. Poslední večer se pár pseudonovinářů na paní Bohdalovou vrhlo v tom prvním návalu nostalgie či smutku, který derniéru vždy doprovází. Zcela vědomě pak překroutili fakt, že jsem to byl já, kdo paní Bohdalovou do Divadla na Vinohradech pracně vrátil. Naopak napsali: Stropnický vyhodil největší herečku! A přitom jen jedna spolupráce skončila, to je celé. Vím přesně, kteří lidé a v jakých tiskovinách vědomě lhali. Pojďme změnit téma, tohle je ztráta času.

Vás na domovské divadelní scéně nyní čeká debut režijní. Připravujete provokativní experiment, nebo zůstanete věrný kontextu a historii Vinohrad?
Budu úplně spokojený, když to bude poctivé představení, které bude přemýšlivé diváky těšit. To je pro mě víc než experiment nebo lpění na tradici. Začínáme zkoušet. Je to pro mě samozřejmě velká a zavazující událost a já bych si hlavně přál profesionálně naplnit a zvládnout žánr konverzační komedie. Nota bene s výsostně britským humorem. Předlohou je známý televizní sitcom BBC Jistě, pane ministře. Ten s velkým úspěchem oběhl skoro celou zeměkouli.
Jeho autoři s námi jednali velice korektně. Snažili jsme se ze stovek dílčích epizodek vyhmátnout příběhovou linku člověka, který z opoziční oblastní politiky přechází po úspěšných volbách do vlády jako ministr pro administrativní záležitosti.

Pod tímto tajemným názvem se skrývá co?
Stává se reformátorem přebujelé a zbyrokratizované státní správy. Výsledkem jeho snah by mělo být, aby v podstatě zrušil sám sebe. To je přece krásný úkol, když to konečně dotáhnete ke kýžené životní metě!

Koho jste obsadil?
Ministrem je Viktor Preiss a jeho hlavním protihráčem je elitní státní úředník, dokonalý a inteligentní manipulátor. Jsem moc rád, že jsme se dohodli s vedením činohry Národního divadla a že se s Viktorem Preissem "utká" na našem jevišti František Němec. Jde o dva herce, kteří jsou v českém divadle v brilantním, anglickém, vtipném dialogu stěží překonatelní. Předpremiéra je 3. února 2006.

Současnou divadelní hru tuzemského autora nechystáte?
Není taková. To je alespoň můj názor. Myslím tím hru pro velké jeviště. Jednám s autory všech generací. Snad se časem něco urodí. Moc bych o to stál. Říká se, že divadelní hra je snad nejtěžší literární útvar vůbec. Je nutno připočíst i fakt, že její sepsání není pro autory bůhvíjak lukrativní. Hodně se toho namluví o tom, co by se mělo hrát, co je takzvaně náročné nebo dokonce hodnotné či stejně takzvaně oddychové nebo dokonce podbízivé. Divadlo s kapacitou nad sedm set sedadel nemůže ignorovat poptávku po komediích. Je pokrytecké a infantilní tvrdit něco jiného. Zároveň je ale určitě naší povinností nebát se nasadit i komerčně riskantní tituly a uvádět dramatiku pro náročného diváka. Kdo chce, koncept i rovnováhu v naší dramaturgii najde.

Jaké konkrétní číslo vyjadřuje dnešní návštěvnost Divadla na Vinohradech?
82-83 procent. Takhle v procentech zaplněnosti jsme druzí v Praze - hned za Palmovkou, v absolutních číslech stále vedeme, ale boj o diváka je každým rokem tvrdší. Boj o zábavu je velmi intenzivní: Divadlo R. Brzobohatého, Divadlo Bez zábradlí, U Hasičů, Divadelní společnost J. Hrušínského, Branické divadlo, Fidlovačka a další - všechny tyto scény se snaží převážně nabízet "příjemné oddychové tituly".

A Kalich...
Ano, nabídka je jenom v hlavním městě opravdu vysoká. A nezapomeňme na komerční hudební tituly, které mají masivní nábory a stahují velké kvantum publika. Samostatnou kapitolou je Národní divadlo se svými velkými budovami a ještě větším rozpočtem...

Jakou roli hrají neinscenační vlivy?
Stejně velkou. Vezměme si letošní divadelně mimořádně špatné září. Bylo hezké počasí, televize nasadily dvě nové reality show, spoustu seriálů a k tomu přišly cenové skoky v energiích! První, co potenciální divák ve výdajích rodinného rozpočtu škrtá, je pětistovka za dva lístky. Některá - a kultovní! - divadla dokonce rušila představení. My jsme měli v nejhorších večerech plných padesát procent hlediště. A říjen už znamenal divácký návrat.

Jaká je mzdová úroveň první pražské městské divadelní scény?
Řekl bych, že je na úrovni pedagogů základních škol. Vím, že platy herců či filharmoniků nikdy nebudou tématem k velké diskusi, každý si řekne: "Přivydělá si na turné, v televizním seriálu!" Dobrá, řekněme, že má to štěstí a práci navíc dostane, ale ta trvá jeden rok a dalších pět nemusí být nic! Živit se čachry s pozemky je daleko výnosnější. A u nás i bezpečnější!

S kým a kde budete trávit vánoční svátky?
Za prvé: o svátcích přerušíme zkoušení, začneme zase až 2. ledna, takže volno bude, to je dobrá zpráva pro všechny!
A pak? Pokusíme se dopřát si trochu společného času, to je největší dárek. Určitě nás nezasáhnou všechny ty připitomělé tipy, co je bezpodmínečně nutné a výhodné mít pod stromečkem. S Veronikou vezmeme co největší počet našich dětí (odhaduji to tak na sedm včetně miminka), jednoho nebo tři psy (bernský salašník Padrino se počítá za dva) a odjedeme do malé chaloupky v Orlických horách.
Všichni budou hodně lyžovat, já trochu mrznout. Musím se přiznat, že nejsem zimní člověk.
Autor je spolupracovníkem redakce

Martin Stropnický (* 19. 12. 1956)  
Studoval na francouzském lyceu (jeho otec působil v obchodní diplomacii v Itálii a Turecku) a maturoval na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze. Poté se přihlásil na Divadelní fakultu AMU. Nejprve neúspěšně a rok hrál v Mostě, napodruhé už byl přijat. DAMU absolvoval v r. 1980 a nastoupil do Městských divadel pražských. V letech 1986-1990 působil v Divadle na Vinohradech, pak odešel do diplomatických služeb. Od r. 1993 byl ambasadorem v Portugalsku, o rok později v Itálii. Osm měsíců vedl Ministerstvo kultury v Tošovského vládě. V polovině roku 1998 se vrátil do Říma jako velvyslanec ve Vatikánu. Od 1. dubna 2003 je uměleckým šéfem Divadla na Vinohradech. Za roli divadelního agenta Howarda Katze ve stejnojmenné hře Patricka Marbera obdržel Cenu Thálie 2002. Má čtyři děti: s textařkou Lucií, roz. Borovcovou Matěje (1984), Aničku (1989) a Františku (1994) a s herečkou Veronikou Žilkovou od letošního léta Kordulku.

Snímky / HN - Jan Šilpoch: "Budu úplně spokojený, když to bude poctivé představení, které bude přemýšlivé diváky těšit," říká o svém režijním debutu Martin Stropnický.