Pohádka o klokanech, která se stala pravdou

Je to právě rok, co se ujal vlády nad Bohemians správce konkurzní podstaty Vladimír Huml. Dluhy Bohemky přesahovaly čtyřicet miliónů korun. Klub přišel o profesionální licenci a zdálo se, že zmizí do nenávratna.
"Doufal jsem už jen v zázrak," říká Panenka. "Ale nikdy mě nenapadlo, že spása přijde ze srdce samého klokana. Že to budou fanoušci, kteří nejenže mezi sebou vyberou několik miliónů, ale ještě najdou důvěryhodného investora. To se nepodařilo ani pěti předchozím majitelům klubu."

Žádní frustrovaní rowdies
Jednatřicetiletý pražský programátor Antonín Jelínek je fanouškem Bohemians vlastně od narození. Bydlel s rodiči těsně vedle Ďolíčku a jen dokázal překouknout přes zábradlí balkonu, sledoval zápasy zelenobílých. Prožíval s klokany nejslavnější Panenkovu éru, bájné boje osmdesátých let, kdy se mužstvo Bohemians stalo mistrem ligy a probojovalo se do semifinále poháru UEFA.
Po revoluci Jelínek založil vlastní webový magazín pro příznivce vršovického klubu - Virtuální Ďolíček. Právě zde uveřejnil jen pár hodin po vyhlášení konkurzu nad Bohemkou výzvu, aby příznivci klubu přišli do pražské restaurace U Klepáče.
"Sešly se nás tam asi tři stovky. Všichni říkali, že něco musíme udělat. Nikdo ale nevěděl, co vlastně. Na jednom jsme se shodli. Klokan nesmí zahynout. Nikdo se nebude hyenisticky přiživovat na jeho mrtvole."
Jelínek ve Virtuálním Ďolíčku vyzval, aby se přihlásili všichni, kdo mají čas, chuť a nějaké nápady, jak se zapojit do záchrany Bohemians. Odezva byla bouřlivá. Psali a volali neznámí lidé, ozvali se bývalí hráči, trenéři... Fotbaloví funkcionáři v důchodu nabízeli své zkušenosti.
Třetí den po uvalení konkurzu založili Jelínek s Jiřím Dienstbierem, synem bývalého ministra zahraničí, Družstvo fanoušků Bohemians. V první fázi chtěli shromáždit peníze na úhradu nejakutnějších dluhů Bohemky. "Fanouškové se do družstva hrnuli po stovkách, přinášeli členské příspěvky od povinné tisícovky až po několik desítek tisíc," líčí Jelínek.
Členy družstva se stávají známé osobnosti jako Ivan Trojan, Karel Šíp nebo Petr Janda. Přihlášky přicházejí z Austrálie, Venezuely, Ameriky, Německa. Rekordním příspěvkem je stotisícový vklad Rakušana Seppa Leimbgrubera. Ohlásila se i Slavie, která na konto fanoušků tradičního rivala věnovala část výnosu ze svého zápasu s Teplicemi. Během měsíce mělo DFB na kontě dva a půl miliónu korun a proud příspěvků neutuchal.
Jelínkovi s Dienstbierem to dodalo sebedůvěru k ofenzívě. Začínají jednat s fotbalovým svazem i správcem konkurzní podstaty. Zdůrazňují, že jejich záměrem není převést jméno Bohemians na jiný klub, ale že chtějí pokračovat v činnosti stoleté Bohemky.
Dienstbier zpracovává právní analýzu, jaké jsou možnosti v situaci, kdy je klub v konkurzu. Dochází k jediné trochu schůdné variantě: svaz by mohl převést fotbalová práva spolu s registrací dosavadních hráčů, včetně dorostenců, na novou společnost s majetkovou účastí družstva fanoušků. Té by pak ČMFS potvrdil nástupnictví a převedl na ni identifikační číslo padlé Bohemky.
"Zpočátku jsem nevěřil, že se svaz bude s nějakými obrozenci vůbec bavit. Ale jeho funkcionáři nás přijali velmi vstřícně," tvrdí Dienstbier. "Rychle vycítili, že ve spontánním fanouškovském vzepětí se skrývá velká mravní síla, étos. Rádi se k tomu přihlásili v době, kdy svaz a celý fotbal procházely největší krizí kvůli úplatkářským aférám."
Kde se ale vlastně vzalo tohle vzedmutí sounáležitosti s rozvráceným klubem, které nemá ve fotbalovém světě obdoby? Jak to, že právě fanoušci Bohemky byli ochotni věnovat čas i peníze na řešení zdánlivě bezvýchodné situace?
"Bohemka měla vždycky fanoušky, kteří víc než vítězství svých barev vyhledávali pohledný fotbal," tvrdí sportovní historik Miloslav Jenšík, který nedávno dokončil almanach Zelenobílé století. "To je dáno i intimní blízkostí hřiště. V Ďolíčku jste dosáhl na brankáře, mohl slyšet každý Dobiašův výkřik, vidět každé Panenkovo zapráskání knírem."
Příznivci Bohemians nejsou podle Jenšíka žádní frustrovaní rowdies, kteří se potřebují přimknout k síle. Je mezi nimi hodně úspěšných, perspektivních lidí, kterým se daří v zaměstnání. "A když už se takoví lidé rozhoupou a poněkud paradoxně se pustí do obrozenecké akce, tak už to není žádná selanka."
Jenšík, který pomáhal s faktografií už Otovi Pavlovi v jeho prvotině Dukla mezi mrakodrapy, bez okolků přiznává, že vršovické nadšení zasáhlo i jeho. "Nikdy jsem nebyl fanda Bohemky, spíš chladnokrevný divák, objektivní historik. Ale najednou jsem se přistihl, že klokanům strašně přeji, aby se ze svého neuvěřitelného pádu vzpamatovali. Aby se vrátili do nejvyšší ligy".

Ohlédnutí za megalomanem
Jak se ale vlastně mohl třetí nejslavnější klub v zemi dostat do tak příšerné situace? Jak to, že se od něj odvrátili sponzoři, solidní podnikatelé?
Když v roce 1996 kupoval Pavel Švarc klub Bohemians, měl pocit, že mu svět leží u nohou. Právě vyfoukl Andreji Babišovi před nosem lovosickou chemičku a ovládl šedesát procent trhu s pesticidy. Zaměstnával pět tisíc lidí a obrat z obchodů dosahoval osmnácti miliard korun.
Do Bohemky, která těsně před jeho příchodem spadla do druhé ligy, nasypal desítky miliónů korun. Nakoupil slušné hráče, financoval velkolepý tréninkový program. Během dvou let se klokani vrátili do nejvyšší soutěže. A Švarc byl fanoušky milován.
"Pak se mi ale všechno zhroutilo," vypráví. "V jakémsi megalomanském záchvatu jsem se rozhodl koupit další velký podnik. Při finančních operacích mě podvedl společník. Během několika týdnů jsem přišel o celé impérium."
Švarc měl čím dál větší potíže se sháněním peněz na mzdy fotbalistům i trenérům. Neplatil za nakoupené hráče. Nikdy neodvedl milión 250 tisíc korun za přestup brankáře Pavla Raby z Pardubic. Při jednom procentu smluvní pokuty denně dluh narostl za šest let na více než šest miliónů.

Podepisoval jsem leccos
Z těch dob pocházejí smlouvy s litovelskou firmou SH-LIFT, které dnes prošetřuje policie. Na jejich základě vyplatil Švarc této společnosti v listopadu a prosinci 2000 téměř devatenáct miliónů korun za zorganizování přestupu sedmi hráčů Bohemky do blíže neurčených mužstev. Hráči o těchto smlouvách neměli ani tušení.
Například za zprostředkování fiktivního přestupu fotbalisty Libora Janáčka kamsi, kde měl "odehrát 2 425 minut," zaplatil Švarc firmě SH-LIFT pět a půl miliónu korun. Při skutečných přestupech se ale odměny mandatářům, zaregistrovaným fotbalovým svazem, pohybovaly maximálně ve stovkách tisíc.
Mandatář Pavel Šustr třeba dostal v květnu 2001 za zorganizování přestupu vršovického hráče Radka Šírla do Sparty provizi dvě stě tisíc korun. To ale nebránilo Švarcovi, aby měsíc poté, co byl Šírl prodaný do Sparty, nevyplatil za jeho přestup další milión tři sta tisíc korun neznámé firmě Business and Global Markenting Communication.
Proč v době, kdy dluhy Bohemky lavinovitě narůstaly, odváděl Pavel Švarc desítky miliónů korun do společností, jež neměly s fotbalem předtím ani potom nic společného? "Co vám mám na to říct, podepisoval jsem leccos," krčí rameny Švarc a dodává poněkud záhadně: "Ale i v těchto případech, ač mi to asi nebudete věřit, šlo o to, jak udržet Bohemku na nohou. Nic neskončilo v mojí kapse. Dneska začínám znovu. Mám dva náklaďáky a vozím zeleninu do pražských restaurací."
Zůstává záhadou, proč odčerpávání miliónů nezastavila dozorčí rada, v níž v letech 1998 až 2002 seděl i Antonín Panenka. "Já jsem fotbalista a ne ekonom, radil jsem, jaké nakoupit hráče, to je mi vlastní," tvrdí dodnes obdivovaná vršovická legenda.
O Bohemku nakonec Pavel Švarc přišel podobně jako o chemické impérium. Aby měl na výplaty, půjčil si od majitele společnosti Euro Grill a někdejšího reprezentanta v řeckořímském zápase Michala Vejsady dva milióny korun. Vejsada pak využil jednoho vazalského bodu, který šikovně podsunul do dlužnické smlouvy, a donutil čím dál bezradnějšího Švarce, aby mu postoupil třiapadesát procent akcií klubu.

Odpojit vůz s hnojem
Když Michal Vejsada přejímal vedení Bohemians, napočítal dluhy ve výši pětatřicet miliónů korun. V účetnictví objevil faktury na stamiliónové výdaje, k nimž chyběly smlouvy. Ale také doklady o zaplacení faktur, o jejichž existenci neměly tušení firmy, které pod nimi byly podepsány. "Vyčítají mi, že jsem na to všechno upozornil policii. Ale co jsem měl dělat, přece se nestanu spoluviníkem," říká Vejsada.
Jen pár týdnů po převzetí klubu Vejsada oznámil, že novými majiteli FC Bohemians Praha se staly dvě silné firmy - vydavatelství Ringier a AAA Auto Praha. Kromě ředitelů obou podniků se na okázalé tiskové konferenci objevil i Antonín Panenka. "Věřím, že se teď vrátí osmdesátá léta, kdy Bohemka získala jediný mistrovský titul v historii," prohlásil.
Jakmile se ale noví majitelé seznámili s výsledky auditu, využili dočasného únikového paragrafu smlouvy a převedli své podíly zpátky Vejsadovi. "Ukázalo se, že finanční problémy klubu jsou větší, než jsme čekali. Na koncepční a razantní řešení nezbývá čas," zdůvodnil odstoupení od smlouvy šéf AAA Auto Praha Anthony Denny.
Podle Pavla Švarce muselo investory odradit i zjištění, že populární Ďolíček nepatří Bohemce. "Klub se sice po devadesátém roce fotbalově osamostatnil, ale stadion a logo klokana zůstaly Tělovýchovné jednotě Bohemians, do níž byla Bohemka nahnána po únorovém převratu. Její funkcionáři prodali v roce 1997 Ďolíček lidem, od nichž jsem rok předtím Bohemku kupoval. Od té doby je u nich vršovický fotbal v nájmu."
Po krachu smlouvy s Ringierem prodal Vejsada své akcie "za korunu" svému spolupracovníkovi Jiřímu Křížkovi a řídil chod věcí z pozadí. Sešup do mizérie se ale zrychloval. Klub se potácel na dně druhé ligy. Kvůli dluhům mu fotbalový svaz zakázal kupovat i prodávat hráče. Na podzim 2004 neměli už Křížek s Vejsadou na výplaty.
V zoufalství se Křížek dohodl s Gustavem Bubníkem mladším na prodeji sto procent akcií klubu. Syn slavného hokejového reprezentanta a bývalý dětský hrdina filmů Pan Tau a Odysseus a hvězdy nastoupil ve velkém stylu: "Právě odcházím z banky, kde jsem dal téměř tři desítky příkazů k převedení peněz na účty hráčů," řekl den po převzetí akcií.
Výplaty k hráčům ale nikdy nedorazily. Po sedmnácti dnech zmizel z Bohemky i Bubník. Vejsadovi a spol. vzkázal, že bohužel nemá kouzelnou buřinku pana Tau. Web fanoušků Bohemians Virtuální Ďolíček situaci zhodnotil slovy: "Fotbalový klub Bohemians visí na oprátce, řeší se otázka, kdo podkopne židli, kterou postupně bývalí i současní majitelé podřezávají."
Sedmadvacátého ledna 2005 dorazili do vršovického Ďolíčku policisté. Vyžádali si a odnesli veškeré účetní doklady z let 1999 až 2003. Jiří Křížek ihned poté vrátil akcie FC Bohemians Michalu Vejsadovi a prohlásil: "Budu dál žít v rodinném domku své ženy a budu jak starý jezevec."
Pět dní na to obsadil Vejsadovu kancelář správce konkurzní podstaty Vladimír Huml a vyhlásil úpadek. Vejsada si ihned uvědomil, že jméno ani logo klubu nemůže být součástí konkurzního vyrovnání. Rychle získal souhlas Tělovýchovné jednoty Bohemians s převedením loga klokana i jména klubu na třetiligový Střížkov.
Jeho majitel Karel Kapr jásal: "Klokani mají obrovskou tradici, a proto na jméno Bohemians nalákám rozhodně víc sponzorů než na Střížkov." Vejsada prohlásil, že jméno i tradice klokanů jsou zachráněny. Klub bude pokračovat bez zátěže dluhů, jež zůstanou na bedrech konkurzního správce. "Odpojuje se vůz s hnojem a jedeme dál," pochvaloval si.
V tu chvíli ještě nemohl tušit, že na hnoji už klíčí něco nového, nečekaného, co ze sebe vydá neuvěřitelnou energii a obrátí jeho plány vniveč.

Finančníci z neznáma
Asi dva týdny po založení Družstva fanoušků Bohemians zavolal Jelínkovi pětatřicetiletý makléř finanční skupiny GES INVEST Emil Buřič. Ubezpečil ho, že je také fanouškem Bohemky, stejně jako jeho děda a otec. S právníkem Pavlem Fárou dali dohromady finanční skupinu investorů, ochotných vložit peníze do vyrovnání fotbalových dluhů Bohemky a financovat rozjezd klubu v jarní sezóně. Jedinou podmínkou bylo, že tito lidé zůstanou v anonymitě.
"To nás zprvu zarazilo, ale Buřič s Fárou nám vysvětlili, že lidé z vysokého finančního světa nestojí o mediální střety s těmi, kteří chtějí záchranu Bohemky zhatit," říká Antonín Jelínek, jehož si většina fanoušků zvolila za předsedu družstva. "Hlavní bylo, že jsme se s Buřičem a spol. shodli na zachování historické kontinuity. Jednali seriózně, předkládali konkrétní výsledky."
Osmého dubna loňského roku se veřejně představila společnost AFK Vršovice, jejímž jediným jednatelem byl inženýr Buřič. Spolu s Dienstbierem začali jednat s čtyřiceti hráči a kluby, jimž Bohemka dlužila téměř sedmnáct miliónů korun. Právě vyřešením těchto pohledávek podmínil fotbalový svaz svůj souhlas s převedením nástupnických práv.
"Nabídli jsme všem věřitelům, že odkoupíme jejich pohledávky za deset procent požadované ceny. Tolik by zřejmě nedostali ani od nuceného správce," uvádí Buřič.
Bývalý hráč Jan Rajnoch reagoval veřejným prohlášením, že pokud se budou fanoušci klubu podílet na budoucnosti Bohemky, zřekne se všech svých nároků. Po něm se vzdal půlmiliónové pohledávky vůči Bohemians Antonín Panenka.
"Tyhle příklady strhly ostatní. V drtivé většině věřitelé své dluhy Bohemians odpustili," říká Emil Buřič. "Nedohodli jsme se s blízkým spolupracovníkem Michala Vejsady hráčským agentem Pavlem Vandasem. Ten chtěl znát jméno skutečného vlastníka AFK Vršovice. A také jsme neuspěli u Pardubic. Belgický majitel jim nedovolil prodat šestimiliónový dluh za brankáře Rabu."

Proč Vejsada nezaleze?
Po vymazání fotbalových dluhů nabraly události spád. AFK Vršovice za dva a půl miliónu korun koupila od nuceného správce práva k soutěžím spolu s registrací hráčů. Fotbalový svaz uznal jako jediného nástupce staré Bohemky Buřičovu společnost a Družstvo fanoušků Bohemians. Vzápětí povolil AFK Vršovice přejmenování na Bohemians 1905.
"V nové společnosti máme jako družstvo fanoušků podíl deset procent akcií plus jednu, aby nás o něj jako menšinové akcionáře nemohl někdo připravit," upozorňuje Jiří Dienstbier.
Jedním z prvních rozhodnutí, s nímž družstvo fanoušků souhlasilo, bylo dosazení bývalého šéfa Viktorie Žižkov Jiřího Steinbrocha do funkce ředitele klubu Bohemians 1905. Někteří v tom ale vidí první ústupek od čistoty vršovického obrození. Steinbroch byl ředitelem Viktorky v době, kdy tam Ivan Horník uplácel a vedl své jadrné telefonáty s komplici.
"Najděte mi v dnešním fotbale absolutně čistého funkcionáře," říká Antonín Jelínek. "Pro nás je důležité, že se Steinbrochovo jméno v úplatkářské aféře neobjevilo. Bohemka se potřebuje co nejrychleji dostat alespoň do druhé ligy. A to je přesně práce pro Steinbrocha, který dokázal Viktorku Žižkov vytáhnout z divize až do nejvyšší národní soutěže."
Bohemians 1905 ale nemají vyhráno ani na právním poli. Již loni v srpnu zažaloval Michal Vejsada konkurzního správce, který podle něj porušil zákon, když prodal část majetku z Vejsadovy zkrachovalé společnosti firmě AFK Vršovice. Střížkovský klub také odmítl výzvu fotbalového svazu, aby přestal používat logo klokana a zaútočil soudní žalobou. "Obyčejní fanoušci Bohemians byli zneužiti a pánové Panenka a další, kteří Bohemku potopili, si teď hrají na její zachránce," horlí Michal Vejsada.
Jeho předchůdce Pavel Švarc nad tím kroutí hlavou. "Já i on jsme udělali chyby, máme podíl na tom, jak klub dopadl. Neumím si představit, že bych se snažil dál škodit. Proč Vejsada nezaleze a nenechá Bohemku konečně na pokoji?"

Pouštěj chléb po vodě
Na první zápas znovuzrozených Bohemians se Slavií B přišlo loni v srpnu 7 344 fanoušků. Bohemka prohrála, ale příznivci ještě deset minut skandovali: "Vždycky jsme s vámi." V průměru pět a půl tisíce jich pak chodilo na zbylá utkání klokanů do konce podzimní části třetí ligy.
Sedává mezi nimi i třiasedmdesátiletý filozof Erazim Kohák s osmdesátiletou americkou manželkou, kteří jako jedni z prvních vstoupili do Družstva fanoušků Bohemians.
"Když jdu v zelenobílé šále po Praze, hodně lidí se na mne usměje, prohodí slůvko, zvednou palec," vypráví Kohák. "Tahle naše akce jako by souzněla s něčím, co je pro lidi podstatné. Je v ní poselství, že když selže vrchnost, lidé se ještě dokáží vzepnout k občanské svépomoci. Je to pohádka, která se stala pravdou."
Jenže nikde není psáno, že Bohemku znovu nepohltí korupční sítě, že se do ní potichu nevplíží neomalené způsoby, jež ji před rokem zničily. Nebudou si jednou fanoušci spílat za to, že Bohemku postavili na nohy?
"To nevím. Pro mne by byl horší pocit zůstat stranou, když vidím, že se děje něco nekalého, " říká Kohák. "Vždycky se vyplatí odhodlat se k činu. Bez ohledu na budoucnost, která už nezávisí na nás. Možná tohle měl na mysli Kazatel, když říká v bibli: "Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš."
Filozof má vždycky v zásobě výstižná přirovnání. Ale zrovna tak mohl mít pravdu vlajkonoš s dredy, když v bohemáckém kotli popotáhl z cigarety marihuany a prohlásil: "Museli jsme do toho jít. Aby z nás ti arogantní hrabivci neudělali blbce."

Snímky / HN - Petr Králík, ČTK: Absurdní derby dvou Bohemek v třetí fotbalové lize. To je důsledek stále nerozhodnutého boje o logo a název mezi znovuzrozenými Bohemians 1905 a klubem Sřížkov, jemuž tělovýchovná jednota Bohemians pronajala znak klokana a název Bohemians Praha; 1983 - zlaté časy klokanů. Bohemka se stala mistrem ligy. Horní řada zleva: Tibor Mičinec, Zdeněk Krupka, Josef Hrabovský, Jaroslav Marčík, Vladimír Hruška, Stanislav Levý, Václav Hybš, prostřední řada zleva: tajemník oddílu Zdeněk Svoboda, trenér Tomáš Pospíchal, Jiří Ondra, Jiří Sloup, Pavel Chaloupka, Zdeněk Koukal, Miroslav Příložný, Peter Zelenský, trenér Ladislav Ledecký, masér Ivan Balvín, sedící zleva: Zdeněk Prokeš, František Jakubec, Vladimír Borovička, Zdeněk Hruška, Jan Poštulka, Jaroslav Němec a Přemysl Bičovský; Antonín Panenka: "Nikdy by mne nenapadlo, že spása přijde ze srdce samého klokana."; Poté, co fanoušci vybrali přes tři milióny korun na úhradu bohemáckých dluhů, zřídilo vedení klubu v Ďolíčku Fan Club Shop. Poprvé v historii Bohemians si tak jejich příznivci mohou koupit dres a další fandovské propriety; Fanoušek Bohemians filozof Kohák: "Fotbal je součástí života a filozofie má také občas něco společného se životem."