Ve střední Evropě očekávají voliči hlavně změnu

Z jedné strany laciné sliby, z druhé většinou okoukaní političtí vůdci, takový je obraz letošních voleb a volebních kampaní ve střední Evropě.
"Supervolební" rok zatím přinesl nečekané vítězství maďarské levice s mladým, dynamickým Ferencem Gyurcsánym v čele a nejistotu kolem případných předčasných voleb v Polsku, kde se po loňském úspěchu snaží sestavit konzervativní pravice vládu s levicovými populisty. Česká a slovenská kampaň jdou do posledního měsíce a Rakušané se před podzimním hlasováním vzpamatovávají z prvního velkého skandálu kolem banky BAWAG.

V jaké střední Evropě se vlastně české volby letos, dva roky po vstupu do Evropské unie, odehrají? Nejde už o velká témata jako členství v EU a NATO, jde o dokončení postkomunistické transformace zevnitř.

Srovnávat lze jen něco

I proto lze situaci v jednotlivých zemích srovnávat jen do jisté míry, tvrdí experti. "Nefér by bylo srovnávat třeba stranický systém. Podívejte se na polskou bouřlivou scénu, kde jednou vyhraje levice a pravice téměř zanikne a loni to bylo naopak. Proti tomu je ustálený systém dvou velkých stran v Maďarsku nuda," říká Attila Ágh, maďarský politolog a neoficiální rádce premiéra Gyurcsányho.

Třeba členství v Evropské unii má zatím větší vliv na středoevropskou ekonomiku než politiku. Ekonomiky rostou vysokým tempem a podle Evropské banky pro obnovu a rozvoj do regionu loni přišlo rekordních 25 miliard dolarů přímých zahraničních investic. Reformy nejsou ale bezbolestné a podle názoru mnohých trvají už příliš dlouho. Právě na tuto strunu hrají populisté z levice i pravice. "Populismus je jeden z mála společných rysů, které se dají ve střední Evropě vystopovat. Ale v každé zemi se projevuje trochu jinak," říká slovenský politolog Juraj Marušiak ze Společnosti pro střední a východní Evropu.

Kdysi silná karta nacionalismu selhala pravici v Maďarsku. Na Slovensku zatím také nehraje důležitou roli. Otázka je, zda a jak s tímto tématem vyrukuje rakouská pravice. V Polsku bude naopak vyšší míra nacionalismu než jinde hrát vždy důležitou roli.
A jak silná je vzájemná inspirace a vliv volebních výsledků, kampaní či stran?

Nevelký vzájemný vliv

Soudě podle aktuálního česko-slovenského slovního pošťuchování kolem tématu slovenských reforem a jejich dopadu, tu jistý vliv je, ale ne příliš veliký.
Na otázku, zda může například vítěz maďarských voleb fungovat jako prototyp vůdce středoevropské levice, krčí maďarský politolog rameny.

"Vím, že Gyurcsány se na svoji roli velmi dobře a dlouho připravoval. Natolik neznám třeba Jiřího Paroubka, abych je mohl srovnat," říká Attila Ágh.
Polský exprezident Aleksander Kwaśniewski roli sjednotitele levice ve své zemi odmítl, i když by nebyl bez šancí.
Na Slovensku se levicově populistický Róbert Fico snaží své straně Smer dát sociálně demokratický kabát, ale i v případě svého vítězství, jak předpovídají průzkumy, bude potřebovat podporu dalších stran. Sjednotitelem levice ale určitě není.
Polská pravice po loňském vítězství přišla se sociálním programem, který na jedné straně vzbuzuje vzpomínky na socialismus, na druhé je blízko autoritářským režimům jižní Evropy po druhé světové válce. Když s podobnou směsí ekonomického nacionalismu a sociálního populismu přišel šéf maďarské pravice Viktor Orbán, tak volby podruhé za sebou prohrál, říká slovenský politolog Juraj Marušiak.

Sjednocujícím prvkem může být ale celková nespokojenost s politiky. "Lidé jsou už unaveni z elit, které mají kořeny ve změnách kolem roku 1989. Vzestup vašich zelených je toho důkazem," říká Marušiak.
Politolog Ladislav Cabada ze Západočeské univerzity v Plzni vidí v této souvislosti jeden společný moment ve volebních očekáváních Středoevropanů: změna. "Výsledky loňských polských voleb dokázaly, že očekávání změny byla velká, o Slovensku se dá nyní říci totéž, vzestup Strany zelených svědčí o tomtéž v Česku a v Rakousku se o změně také začíná mluvit," říká Cabada.