Potkat ve škole politika známého z televize už není žádná rarita. Čím je starší publikum, tím je jeho styk s politiky častější a debata závažnější. Už jen díky tomu, že toho mladí lidé o politice, jejích aspektech a fungování vědí více, než by mnoho lidí řeklo. Proto jsem se docela podivil nad komentářem Tomáše Němečka (Sněženky a machři, HN, 23. května). Skoro by se mi chtělo říci, že komentátor píše o věcech, které už dávno neplatí.
Ačkoliv jsem redaktorem konkurenčního listu, musím na text zareagovat. Už jen proto, že se stále pohybuji v akademickém prostředí a v dobách, kdy jsem nedělal novinařinu, jsem vystoupení politiků sám organizoval.
Některé vaše soudy jsou řádně přitažené za vlasy. Mýlíte se, že půlmilión voličů ve věku 18 až 21 let nečte noviny: stačí se podívat jen do průzkumů. Jeden z předpokladů, aby se člověk dostal na vysokou školu, je mít poměrně detailní přehled o tom, co se děje. A ten mladí získávají i z novin a odborných časopisů.
Rozdělení prvovoličů na rebely a slušné děti bych také bral s rezervou. Rozhodnutí, zda jít volit či nikoli, je u prvovoličů spíš odrazem jejich sociálního statusu - podle toho, zda dotyčný studuje, má práci, na jaké úrovni je vzdělán či zda stále studuje.
Mládež na rozdíl od generace rodičů nemá zábrany s politiky bez apriorní podřízenosti diskutovat. Nebojí se položit nepříjemnou otázku, ale také ví, kdy jim politik maže med kolem pusy, a umí to dát najevo. Jejich názory jsou poměrně přesné a to, že mají politici někdy ve školách problémy, svědčí o tom, že mladí se nenechají jen tak obalamutit.
Kdyby mnozí dříve narození uměli kriticky zhodnotit myšlenku a měli univerzální rozhled jako mladí studující, dnešní politická reprezentace by vypadala jinak a konečně by řešila problémy, které jen valíme před sebou.
Autor je redaktorem MF Dnes
Ačkoliv jsem redaktorem konkurenčního listu, musím na text zareagovat. Už jen proto, že se stále pohybuji v akademickém prostředí a v dobách, kdy jsem nedělal novinařinu, jsem vystoupení politiků sám organizoval.
Některé vaše soudy jsou řádně přitažené za vlasy. Mýlíte se, že půlmilión voličů ve věku 18 až 21 let nečte noviny: stačí se podívat jen do průzkumů. Jeden z předpokladů, aby se člověk dostal na vysokou školu, je mít poměrně detailní přehled o tom, co se děje. A ten mladí získávají i z novin a odborných časopisů.
Rozdělení prvovoličů na rebely a slušné děti bych také bral s rezervou. Rozhodnutí, zda jít volit či nikoli, je u prvovoličů spíš odrazem jejich sociálního statusu - podle toho, zda dotyčný studuje, má práci, na jaké úrovni je vzdělán či zda stále studuje.
Mládež na rozdíl od generace rodičů nemá zábrany s politiky bez apriorní podřízenosti diskutovat. Nebojí se položit nepříjemnou otázku, ale také ví, kdy jim politik maže med kolem pusy, a umí to dát najevo. Jejich názory jsou poměrně přesné a to, že mají politici někdy ve školách problémy, svědčí o tom, že mladí se nenechají jen tak obalamutit.
Kdyby mnozí dříve narození uměli kriticky zhodnotit myšlenku a měli univerzální rozhled jako mladí studující, dnešní politická reprezentace by vypadala jinak a konečně by řešila problémy, které jen valíme před sebou.
Autor je redaktorem MF Dnes
