Dnes již těžko dohlédneme doby, kdy resort školství, kam bohužel spadá i věda, řídili ministři znalí problémů a oddaní myšlence něco pořádného v této oblasti udělat.
Počínaje Ivanem Pilipem bylo ministerstvo školství vždy tak trochu trafikou, která se dávala těm, na které nevyšlo významnější, případně žádné ministerské křeslo.
Často k tomu, stát se ministrem školství, stačilo někdy chodit do školy nebo mít kvalifikaci učitele! A podle toho to s českým školstvím a potažmo i s českou vědou dnes vypadá.


ODS to myslela dobře
ODS se před volbami snažila své voliče přesvědčit o tom, že má dobře připravenou, nepomatenou, konzistentní a v mezích možností odvážnou reformu školství, kterou již nelze dále odkládat.
Řada odborníků i novinářů uznala, že to byla jediná strana, která ústy svého stínového ministra školství předložila jasně formulovanou a zdokumentovanou reformu financování vysokého školství, která by mohla zajistit vysokým školám nejen trvalý růst financí méně závislý na tom, kdo tady právě vládne (větší finanční autonomie).
ODS navrhovala také větší zainteresovanost škol na kvalitě poskytovaného vzdělání (posiluje roli studenta jako klienta), odpovědnější přístup studentů ke studiu (student do vzdělání přece jen něco investuje, byť až z budoucích příjmů).
To vše ODS žádala při velkém důrazu na sociální aspekty (neplatí se klasické školné, zavádí se spoření na vzdělání, půjčky na životní náklady a stipendia).


Větší podíl vědy na zisku
Pokud jde o vědu, žádná jiná strana před volbami neříkala tak jasně, že máme-li uspět v konkurenceschopnosti, kde na tom přes dobrý hospodářský růst nejsme ani trochu dobře, musíme výrazně zvýšit inovační potenciál české vědy.
To znamená nejen více peněz (to říká každý), ale mnohem těsnější propojení veřejného a soukromého sektoru ve financování vědy.
Nikoho jiného nebylo slyšet tak jasně říkat, že musíme udělat to, co již dávno udělali v USA, nedávno ve Francii a co se chystá i v jiných zemích.
Jde totiž o to, umožnit badateli či týmu, který dospěl k objevu, jehož aplikace přináší zisk, aby měl na tomto zisku příslušný podíl, a to bez ohledu na to, zda byl výzkum financován z veřejných nebo soukromých prostředků, protože badatel sice nevkládá do objevu či patentu peníze, ale znalosti, a to je přece také kapitál, který musí být příslušným způsobem ekonomicky zhodnocen.


Podpora mozkovnám
Těžko bylo vidět někoho jiného v boji za odstranění existujícího daňového znevýhodnění příjemců grantů z rámcových programů EU, které mělo v prvé řadě podpořit základní výzkum.
Málokdo se odvážil tvrdit, že místo enormní finanční podpory, kterou u nás dostávají "montovny", by se mělo dostat podpory vzniku "mozkoven".
Ty ale nevzniknou, nebudeme-li do výzkumu orientovaného na inovace odvážněji vkládat startovní a rizikový kapitál.
Teď jde o to, aby při jednáních o personálním obsazení ministerstev nebylo toto vše zapomenuto a ministerstvo školství opět nesehrálo roli trafiky, kterou dostane někdo jen proto, ze že snad někdy chodil do školy nebo učil.
Nebo - což by bylo ještě horší - někdo, na koho se úředníci na MŠMT už moc těší, protože žádné větší změny nechystá, případně se v poslední době podílel na přípravě a obhajobě těch částí školských zákonů, které podle řady expertů na vzdělání změnily stav k horšímu.


Hrozba slabého ministra
Takového slabého ministra či ministryni nebude těžké si rychle přizpůsobit k obrazu svému a vše zůstane při starém.
Před volbami jsme se nebáli politiků ptát, jakou reformu vzdělání mají pro nás připravenou. Dnes bychom se měli ptát, zda ti, z jejichž odpovědi bylo vidět, že vědí, o čem mluví, nakonec dostanou šanci tuto reformu uskutečnit, nebo se stanou oběťmi u nás tak oblíbeného politického trafikaření.


Další čtyři roky marnosti?
Bojím se, aby další čtyři roky nevycházely z ministerstva školství pomatené návrhy a našim vědcům další čtyři roky nevstávaly hrůzou vlasy na hlavě z toho, jak velké peníze se rozdělují tak zoufale nekompetentním způsobem.
Lze jen doufat, že to, co o obsazení resortu školství občas (možná účelově) vypouštějí média, je daleko od skutečnosti, kterou mají v rukou odpovědní lidé, kteří si zasloužili i hlasy těch, jimž v této zemi jde o skutečně moderní systém vzdělávání a o vědu, která by nás měla co nejdříve přivést mezi nejvíce konkurenceschopné země s vysokým inovačním potenciálem.

Autor je sociolog, předseda ISEA (Institutu pro sociální a ekonomické analýzy)