Role akciových analytiků: Ohodnotit firmu je (jen) základ

Ohodnotit firmu je (jen) základ

V souvislosti s nedávným výrazným poklesem cen akcií na pražské burze se v ekonomickém tisku objevily úvahy o roli akciových analytiků a vypovídací schopnosti jejich investičních doporučení. Protože se domnívám, že zvláště individuální investoři nemají přesnou představu o roli analytiků, pokusím se vysvětlit jejich úlohu a pozici v investičním procesu.
Úkolem akciového analytika není odhad krátkodobého vývoje cen akcií, ale stanovení tzv. fundamentální hodnoty dané společnosti.
Tato teoretická hodnota se určuje na základě detailního modelování budoucích hospodářských výsledků společnosti, které vycházejí z předpokladů daného analytika, respektive analytického týmu o budoucím růstu ekonomik(y), poptávce po produktech/službách a jejich cenách. Dále pak o tržním podílu a provozní ziskovosti firmy, investičním programu, míře zadlužení, dividendové politice a celé řadě dalších faktorů.

Je-li rozdíl velký... akce

Porovnání fundamentální a aktuální tržní ceny konkrétní společnosti určuje investiční doporučení. Pokud je (procentní) rozdíl mezi teoretickou a tržní cenou dostatečně velký ve prospěch teoretické ceny, doporučí analytik akcie k nákupu, v opačném případě k prodeji.
Když není rozdíl dostatečně velký ani v jednom směru, pak je investiční doporučení neutrální, což v praxi znamená akcii držet (pokud je v portfoliu), respektive nekupovat. Česká národní banka nově požaduje, aby každé investiční doporučení obsahovalo informace o způsobu určení fundamentální ceny a doporučení. Investor by se měl s oceňovací metodou svého brokera dopředu seznámit a snažit si udělat vlastní názor - třeba za použití analýz konkurentů.
Tržní cena akcií je - zejména v krátkodobém horizontu - ovlivňována mnoha jinými činiteli, které nemají žádnou souvislost s vývojem konkrétní ekonomiky nebo společnosti. Takovými faktory jsou například existence velkého nákupního (nebo prodejního) příkazu na konkrétní titul, před- a povolební nejistota nebo teroristický útok na druhé straně zeměkoule.
Tyto a mnohé další faktory krátkodobě ovlivňují ceny akcií, ale v naprosté většině případů nemají vliv na hodnotu jednotlivých firem. Útoky z 11. září 2001 vyvolaly krátkodobý pokles akcií po celém světě, ale zároveň nesnížily hodnotu českých firem ani o korunu.
Se základní znalosti práce akciových analytiků a pohybu kursu akcií se podívejme na důvody poklesu akciových trhů, ke kterému došlo v průběhu května a června. Propad na akciových trzích byl způsoben komentáři členů americké centrální banky (Fed), kteří opakovaně varovali před příliš rychle rostoucí inflací. Investoři spíše očekávali, že Fed v červnu zvýší úrokové sazby naposledy.
Zároveň několik dalších centrálních bank zvýšilo své úrokové sazby, a to jak očekávaně (např. ECB), tak překvapivě (např. Turecko). Vyšší úrokové sazby znamenají konkurenci pro rizikovější aktiva, která buď nabídnou vyšší výnos (což je v krátkém horizontu nemožné) nebo jejich ceny klesnou na nižší úrovně, které jsou znovu atraktivní (v porovnání s nezměněnou fundamentální hodnotou firem). Tento proces v praxi znamená snížení podílu akcií (rizikovějších aktiv) v portfoliích investičních fondů ve prospěch instrumentů s pevným úrokovým výnosem (např. obligace).
V rámci akcií postupují prodeje od rizikovějších akcií na rozvíjejících se trzích, kam Česko stále patří, k méně rizikovým vyspělým trhům. Proto byly poklesy indexů rozvíjejících se trhů (Indie, Turecko, Rusko, ČR nebo Maďarsko) řádově větší než v USA nebo západní Evropě. K prodejům zahraničních investorů se samozřejmě přidali domácí investoři, kteří uzavírali své pozice v obavě z dalších poklesů a v některých případech také nuceně (při nákupu akcií na úvěr a nedostatečném ručení). Pokles cen akcií byl tedy způsoben faktory, které nemají žádný vliv na fundamentální hodnotu společností.
Pokles akciových trhů byl způsoben velmi rychlým posunem v očekávání dalšího vývoje úrokových sazeb, který (posun) změnil vnímání rizika v neprospěch akcií. Následoval masívní přesun investic z akcií do bezpečnějších instrumentů. Těmito pohyby se nezabývají akcioví analytici, ale investiční stratégové doporučující investorům optimální podíl akcií, dluhopisů, komodit a hotovosti v jejich portfoliích.
Investiční rozhodování správců fondů pak probíhá tak, že portfolio manažeři na základě vlastních modelů a předpokladů doplněných o doporučení investičních stratégů rozhodnou o podílu jednotlivých tříd aktiv - akcií, dluhopisů, komodit - v celkovém portfoliu.
Následuje rozhodnutí o umístění akcií mezi jednotlivé trhy (USA, Evropa, Asie) a mezi konkrétní odvětví. Teprve v poslední fázi portfolio manažer vybírá s pomocí doporučení akciových analytiků konkrétní podhodnocené firmy, do kterých investuje. Ze stručného popisu investičního procesu fondů, které s ohledem na svou velikost rozhodují o pohybu aktiv a tedy cenách akcií, dluhopisů nebo komodit je zřejmé, že se jedná o poměrně složitý proces s velkým počtem proměnných a neznámých.

Klíč drží někdo jiný

Přitom úloha akciových analytiků je omezena na určení správné (fundamentální) hodnoty firem a vytipování trhem nesprávně oceněných firem. Klíčová doporučení jsou v rukou investičních stratégů a klíčová rozhodnutí v rukou portfolio manažerů investičních, penzijních nebo tzv. "hedge" fondů.
Co z toho plyne pro českého individuálního investora? O pohybu finančních trhů a cenách aktiv do značné míry rozhodují manažeři fondů na základě složitých modelů a mnoha proměnných. Doporučení akciových analytiků jsou potřebná ke správné investici, ale rozhodnutí nelze stavět pouze na fundamentálních cenách a investičních doporučeních. Tržní cena akcií se může krátkodobě velmi významně lišit od fundamentální hodnoty (a to oběma směry).
Jaké je moje doporučení? Investování "na vlastní pěst" je možné, ale vyžaduje určité teoretické znalosti, praktické zkušenosti, mnoho času, úsilí, pevné nervy a v neposlední řadě správného brokera. Kdo tyto požadavky nesplňuje, měl by spíše uvažovat o svěření svých úspor do rukou specializovaných správců aktiv, kteří mají předpoklady úspěšně se vypořádat s nástrahami finančního světa.
Autor je analytikem společnosti Atlantik FT