Banky již vědí, že klienti je živí

V roce 1996 bylo možné si založit sporožirový účet v České spořitelně na Václavském náměstí jen pod podmínkou, že člověk zaplatil dva tisíce korun.
Podobnou regulaci v té době používaly v centru Prahy a velkých městech i další banky. O založení účtu byl totiž velký zájem a čekalo se na něj v hodinových frontách.
Například v IPB na pražském Senovážném náměstí musel být minimální vklad nového klienta sto tisíc korun a u Komerční banky musel mít klient zůstatek nad padesát tisíc korun.
Po deseti letech banky naopak nové klienty nahánějí v marketingových kampaních a bankovní úředníci se lidem vemlouvají zdvořilostními frázemi.
Peněžní ústavy navíc postupně upouštějí od honosných mramorových poboček a stěhují se do menších - do hypermarketů, velkých obchodních center nebo na frekventované ulice, aby byly co nejblíže svým klientům.

Banky vyhnaly klienty
Čím dál větší důraz kladou banky na služby i v "zapadlých" místech.
Kromě "živých" bankovních úředníků mají banky nonstop servis na informačních linkách a ČSOB dokonce kvůli tomu zavádí videobankéře. Ti se nyní na zkoušku snaží poradit lidem s výběrem hypotéky na pobočkách v menších městech.
"Ještě v polovině 90. let se chodilo do bank jako do kostela. Po kolenou," popisuje tehdejší podřízenecké postavení drobných klientů Roman Reidl, ředitel podpory pobočkové sítě ČSOB.
Založit si dnes nový účet a spolu s tím získat platební a kreditní kartu nebo půjčku na nákupy na jakékoliv pobočce není problém. Díky nízkým úrokům jsou čím dál dostupnější i hypotéky.
Jeden a tři čtvrtě miliónu lidí už ovládá své bankovní účty pomocí telefonu nebo internetu stejně jako si "na dálku" může sjednat půjčku nebo investici do podílových fondů.
Přímé bankovnictví se přitom v Česku zabydlelo teprve nedávno. První internetová Expandia Banka s ním sice začala v roce 1998, ale velké banky začínaly nabízet služby po internetu až před čtyřmi lety.

Přišel "osobní" bankéř
Ještě předtím se však banky snažily zdražováním poplatků za transakce vyhnat klienty z přetížených poboček. Před deseti lety byly například v České spořitelně výběry peněz zadarmo. Když v roce 1998 zavedla poplatek 4,50, psalo se o tom jako o prudkém zdražení. Dnes si banky účtují desetkrát tolik.
Poplatkovým manévrem banky vydělaly miliardy, zaplatily však za něj ztrátou image u klientů a silnou kritikou. Čím díl víc lidí také přestalo pobočky potřebovat a bankéři ztratili možnost nové služby prodat.
K návratu lidí na pobočky musely banky zřídit osobní bankéře. Stovky těchto úředníků jsou teď přímým kontaktem s bankou, aby se u nich lidé mohli objednat a nečekat ve frontě.
Zvrat v tuzemském bankovnictví ilustruje nárůst bankovních služeb. Zatímco před deseti lety například banky vydaly Čechům jen zhruba jeden milión platebních karet, teď jich je v oběhu už sedm a půl miliónu.

Nástup kreditních karet
Česko také začalo rychle dohánět mezeru v kreditních kartách, které převažují ve vyspělých zemích. Ještě v roce 1996 je mělo v peněžence jen minimum lidí, například největší banka pro drobné klienty Česká spořitelna jich vydala jen devět.
Boom kreditek nastal zhruba před jedním a půl roku, kdy banky díky vzniku bankovního registru dlužníků byly schopny lépe odhadnout potenciální riziko, že klient nebude splácet. Nyní je těchto karet mezi Čechy bezmála tři čtvrtě miliónu. Podobně prudce vrostl počet míst, kde se dají platební karty využít: Bankomatová síť se zhruba ztrojnásobila na téměř tři tisíce, přístrojů a obchodníků, kteří karty přijímají k placení, je pětinásobek - více než padesát tisíc.
Češi si také rychle zvykli zadlužovat se. Před deseti lety dlužili bankám jen necelých čtyřicet miliard korun, ke konci letošního července to bylo skoro 436 miliard. Až noví zahraniční vlastníci ale rozjeli v České spořitelně, Komerční bance a v ČSOB úvěry bez velkého papírování a umožnili lidem získat prakticky na počkání i stotisícovou půjčku. Předtím si zájemce musel často přivést dva ručitele nebo úvěr zaručit třeba nemovitostí. Revoluci v půjčkách nahrál i postupný pád úroků.

Nejvíc vadí poplatky
"Plusy určitě převyšují nad minusy," hodnotí desetiletí tuzemského bankovnictví Ivana Picková ze Sdružení obrany spotřebitele.
"Banky se ale i pod zahraničními vlastníky chovají jinak než v jejich domovských zemích. Neinformují dobře o změnách - to by lidé museli buď chodit pravidelně na pobočku, nebo brouzdat po internetu. Ani jak dobře zhodnocovat peníze. A přes miliardové zisky udržují stále vysoké poplatky," říká Picková.
Za největší nedostatek bank označují poplatky i lidé v průzkumech. V letošním průzkumu GfK to je přes čtyřicet procent respondentů. Klienty bank také stále trápí podle GfK dlouhá čekací doba a nepohodlné úřední hodiny.
Obrat k drobnému klientovi přinesla i ostřejší konkurence. Na český trh vstoupila v roce 1998 americká společnost GE, která například s odkladem splátek na půjčky začala prohánět velké bankovní kolosy. Stojatými vodami ale zamíchala i dnes již zkrachovalá IPB. Na vyšší úroky vkladů a na první balíčky služeb, ve kterých zvýhodnila například vydávání karet, začala odvádět zákazníky ostatním bankám. Před krachem v roce 2000 tak měla IPB hned po České spořitelně největší počet drobných klientů.
"IPB měla jako první z bank dobrý marketing a nové služby, které ostatní zaváděli mnohem později. Kdyby se pak neukázalo, že hlavním motivem bylo přilákat co nejvíc drobných vkladů, ze kterých IPB financovala díry z bilance špatných úvěrů, pak by to byl dobrý vzor," říká jeden z bankéřů velkého ústavu, který nechtěl být jmenován. Kuriózně byl podle něj motivací i přístup malých bank, které zkrachovaly: "Na pobočkách se lidem věnovali a klienti měli pocit, že o ně někdo opravdu stojí."