Chrámy třetí říše - NORIMBERSKÉ STAVBY Z ÉRY NACISMU

Kongresová hala se inspirovala římským Koloseem.
Snímek: TOMÁŠ LINDNER

Nejněmečtější město
Norimberk se stal místem nacistických sjezdů již před Hitlerovým nástupem k moci. Koncem dvacátých let k tomu nacisty dovedly praktické důvody - v Norimberku měla strana silnou základnu a především tam funkci policejního ředitele zastával její příznivec. Po zlomovém roce 1933 už při volbě města rozhodovala jen symbolika. Hitler se rád předváděl jako obnovitel tradic středověké německé císařské říše, jejíž sněmy se odehrávaly na norimberském hradě. "Z města říšských sněmů k městu stranických sjezdů!" tak zněl nacistický slogan a starosta Liebel s hrdostí prohlašoval, že "Norimberk je nejněmečtější ze všech německých měst".
Nacistický areál vyrostl na ploše jedenácti kilometrů čtverečních na okraji města. Symbolizoval věčnost a monumentalitu třetí říše. Návštěvník stranických sjezdů měl pocítit svou příslušnost k vyššímu celku, tváří v tvář ke gigantickým stavbám si měl připadat bezvýznamný.
Na sjezdy NSDAP přijíždělo kolem miliónu návštěvníků. Pro státní zaměstnance, dělníky, vojáky a mládež týden v Norimberku představoval vysvobození z každodenní rutiny. Pivo teklo proudem, hrála hudba, chodilo se na vojenské přehlídky, oslavoval se folklor a německý mesiáš Adolf Hitler. V povědomí nejvíce zůstal sjezd z roku 1935, kdy nacisté schválili norimberské rasové zákony.

Jako Olympie, jako Koloseum
Klenotem mezi Speerovými plány byl Německý stadión, chrám pro 400 tisíc diváků, kteří v něm měli fandit při chystané německé alternativě k olympijským hrám. Práce však skončily u vybagrování části základů, do kterých se po válce nahrnula voda a vytvořila jezírko. Namísto gigantického stadiónu po vzoru antické Olympie na zbylých základech vyrostly stromy.
Největším pozůstatkem nacistické architektury v Norimberku a v celém Německu je Kongresová hala, při jejíž stavbě se Speer inspiroval římským Koloseem. Osmdesát metrů vysoká kruhová hala měla sloužit pouze k jednání stranických delegátů. Ze stavebního kamene, který těžili a opracovávali vězni koncentračních táborů, stihli nacisté do roku 1939 vybudovat polovinu haly, ve které dnes sídlí Dokumentační centrum národního socialismu.
Před válkou byla dokončena jediná část narýsovaného projektu - Zepellinovo pole. Čelo prostranství zdobilo tři sta metrů dlouhé sloupořadí, nad nímž čněl obrovský hákový kříž. Pod křížem vystupovala tribuna, ze které vůdce hřímal k masám. Po celém obvodu pole vlály stovky nacistických vlajek; podle představ Speera "zhmotňovaly vítr". Projevy nacistů v nočních inscenacích moci doplňovala světelná show. Dnes by vůdce ze své tribuny nesledoval v pozoru postavenou poslušnou mládež, ale kluky na skateboardu a páry na in-line bruslích. Navíc by postrádal hákový kříž, který hned po válce odpálili do povětří Američané a sloupy, které si později zbourali už sami Němci.

Most do minulosti
Po většinu druhé poloviny 20. století Němci historický význam nacistických staveb raději přehlíželi. Kongresová hala sloužila jako skladiště a v roce 1987 jen zásah veřejnosti a úředníků zabránil vytvoření nákupního a zábavního centra v jejích prostorách. Na Zepellinově poli dokonce v padesátých letech probíhaly přehlídky amerických vojáků. V areálu Märzfeld, kde při stranických sjezdech pro diváky cvičil wehrmacht, dnes stojí domky. Trvalo padesát let, než si v Norimberku uvědomili hodnotu neslavného dědictví.
Od roku 2001 však výstava Dokumentačního centra pro národní socialismus podává detailní svědectví o celé historii nacistického hnutí. Zaměřuje se přitom na nacistickou architekturu, mystiku, mytologii, rituály a na přitažlivost totalitní ideologie pro celou generaci Němců. Zvláštní pozornost je věnována úloze Norimberku při stranických sjezdech, schvalování rasových zákonů a při poválečných procesech s nacistickými pohlaváry.
"Při procházení budovy mi lezl mráz po zádech. Cítil jsem prach mrtvých a architektonické ztvárnění moci - všude samé pravé úhly. Tuhle moc jsem chtěl zničit," říká rakouský architekt Günther Domenig, který řídil rekonstrukci Kongresové haly. Domenig zvítězil ve veřejné soutěži s návrhem moderního klínu ze skla a oceli, který proráží napříč Kongresovou halou. Rovný klín, který začíná vstupem do muzea, je také pomyslným mostem ze současnosti do nacistické minulosti. Norimberští radní v žádném případě nechtěli dokončovat, co nacisté nestihli, takže interiér výstavy tvoří neomítnuté zdi.
Muzeum nakonec získalo cenu UNESCO za vzdělávání v oblasti lidských práv. Norimberk se tak po padesáti letech dokázal podívat zpříma do tváře nacistickému velikášství.

TOMÁŠ LINDNER

Informace
Dokumentační centrum pro národní socialismus (Dokumentationszentrum Reichsparteitagsgelände) má otevřeno ve všední dny od 9 do 18 h, v sobotu pak od 10 do 18 h, poslední vstup je v 17 h. Vstupné: dospělí 5 eur, invalidé, studenti a senioři 2,50 eura, rodinná vstupenka 5,50/10,50 eura (1/2 dospělí s vlastními dětmi). Při vstupu návštěvníci obdrží audio-průvodce (v němčině, angličtině, ruštině, italštině, francouzštině), vstupenka platí i v dalších norimberských muzeích.
Další informace na webových stránkách:
www.museen.nuernberg.de/dokuzentrum/index.html

Z hlavního nádraží se k centru dostanete tramvají č. 9 na stanici Doku-Zentrum, anebo vlakem S-2 na stanici Dutzendteich Banhof, autem: dálnice A3/A9: Kreuz Nürnberg-Nord, výjezd N-Fischbach, dálnice A6/ A73: Kreuz Nürnberg-Süd, výjezd N-Zollhaus