Odposlechy povoluje téměř vždy soudce

Odposlechy povoluje téměř vždy soudce

Rozhodující slovo při povolování policejních odposlechů má podle platného trestního řádu vždy soudce.
V přípravném řízení a nejedná-li se například o zásah do nedotknutelnosti obydlí či do listovního tajemství, může o povolení k odposlechu rozhodovat i státní zástupce.
Odposlouchávat občany bez jejich vědomí smí pouze policie, zpravodajské služby, celníci a vězeňská služba. Kontrolují je zákonodárci, především sněmovní komise pro kontrolu použití operativní techniky, a také soudci, kteří k odposlechům ze zákona dávají povolení.
Odposlechy jsou vždy nařízeny a soudem povoleny kvůli konkrétnímu podezření, které se má prověřit.
Všechny zaznamenané hovory, které s prověřovaným tématem nesouvisejí, musí být skartovány, stejně tak se nesmějí archivovat hovory obviněných s jejich advokáty.
Podle zákonné úpravy může být odposlech telefonátu v rámci práv občanů na soukromí povolen jen v nutných případech a výhradně se souhlasem soudu.
Kriminální služba může přistoupit k odposlechu telefonů pouze v souvislosti s objasňováním zvlášť závažných trestných činů, jakými jsou například vraždy, teroristické akce, obchody s drogami a podobně.
Odposlechy nemusí policie zavést jen na příkaz soudu. Je také možné je provést i tehdy, souhlasí-li s tím účastník odposlouchávané stanice, například tehdy, když je vydírán.
Zákonnou úpravu používání takzvané operativní techniky, k níž patří i zařízení na odposlech telefonních hovorů, obsahuje trestní řád (č. 141/1961 Sb.) a zákon o Policii ČR (č. 283/1991 Sb.).