Zdeněk Fránek, architekt

Nedávno jsem si s osmnáctiletým synem říkal, jak je nám dobře v našem brněnském ateliéru, když je tam klid a nezvoní telefony. Bylo to mezi Vánocemi. Předření kolegové si vzali volno a sami jsme se rekreovali vymýšlením domů. Vítaný byl každý, kdo přišel na panáka. Za týden jsme dali dohromady studie tří bytových domů a vilek. Relaxaci vystřídal od počátku roku tlak klientů na dokončování projektů. Všichni chtějí na jaře co možná nejdřív stavět. Může za to i letošní zima nezima, která dovoluje kopat, betonovat i zdít ostošest.
Leden je obdobím, kdy finišuje zimní semestr. Moji studenti, které vedu v ateliéru na liberecké technické univerzitě, potřebují víc péče a častější konzultace. Současně připravuji náměty pro semestrální práce na příští rok a společná témata pro výtvarníky a architekty u nás ve škole. V rukopise mám i několik článků pro publikování v Německu a v Japonsku.
V posledních dnech finišuje i příprava katalogu mých staveb a přemýšlím o výstavě svých prací v pražské Galerii Jaroslava Fragnera. Bude koncipovaná jako podívaná pro laickou veřejnost, které chci sdělit, jak si představuji budoucnost nebo podoby české architektury. Příkladem jsou tři futuristické stavby, které připravuje moje studio. Jedna je celá z hliníku, druhá čistá vypadá jak skořápka ze slepičího vejce a třetí připomíná koláž z odpadu.
Tohle všechno je příjemná práce. Protipólem je situace, když klient není ochoten dodržet plány, které dostal po všech konzultacích nad projektem. Naštěstí to v poslední době nebývá tak často, spíš jde o výjimku, což je doklad toho, že české podnikatelské prostředí se kultivuje.