Loupežník Václav Babinský má větší pomník než leckterý státník

Václav Babinský je bezesporu nejslavnější český loupežník. A tomu odpovídá i místo jeho posledního odpočinku. Hrob na hřbitově v pražských Řepích je dokonce čím dál "výstavnější." Nejprve vypadal jen jako bezejmenný kopeček hlíny, později byl označen obyčejnou deskou a dnes tu stojí ohromný pomník. Slušná kariéra na zločince, nad kterým soud vynesl ortel: vinen loupežnou vraždou, loupeží, vloupáním a krádeží, veřejným násilím a podvodem.

"Myslím si, že určitě má právo na nějaký pomníček," říká zastupitel Prahy 17 Jaroslav Hájek, z jehož iniciativy nechal úřad veliký náhrobek vyrobit. Popularita legendárního psance neslábne ani 127 let po jeho smrti. "Ty květiny a svíčky mu sem dávají úplně cizí lidé," potvrzuje Hájek.

Bral bohatým...

Za romantický obraz hrdiny, který bohatým bral a chudým dával, mohou kramářské písničky a "šestákové" romány z 19. století. Počátkem století dvacátého těmto smyšlenkám dodal punc věrohodnosti E. E. Kisch, který o Babinském napsal slavný fejeton.

O vylepšení svého "image" se na sklonku života staral i sám Babinský, když si z historek o své osobě vybíral ty nejzajímavější, které pak vyprávěl v hospodách na Bílé Hoře a Pohořelci nadšeným studentům.

Skutečnou povahu jeho skutků však asi nejlépe vystihl Zdeněk Rytíř veršem "bral bohatejm, koneckonců chudej nic nemá." V roce 1922 vydal novinář Karel Novotný publikaci Babinský - obraz doby a populárního loupežníka, založenou na výňatcích ze soudních fasciklů z let 1828 - 1841. Šlo o podrobný rozbor soudního spisu, z něhož vyplývá, že Babinského obvinili z dvanácti zločinů a kdyby mu nedokázali pouhou polovinu, vzpomínalo by se na něj dnes jako na chladnokrevného gangstera.

V seriálu Slavné historky zbojnické, kde hrál Babinského Radek Brzobohatý, utekl mladý Václav kvůli nešťastné lásce z vojny, a tím začala jeho dráha soucitného psance. Ve skutečnosti se z armády dostal tak, že simuloval šílenství, a svým dalším chováním připomínal spíše jinou Brzobohatého roli - všeho schopného agenta Bláhu. V akcích jeho bandy neměl soucit místo. Babinský vlastnil několik falešných průkazů totožnosti a na Kokořínsku řádil tak intezivně, že tím nepřímo ovlivnil K. H. Máchu při psaní Cikánů a Máje.

"Na smrtelné posteli řekl svému zpovědníkovi, že nikoho nezabil," obhajuje Hájek loupežníka, který po propuštění pracoval jako zahradník v klášteře. Faktem ale je, že Babinského usvědčili z loupežné vraždy, a sugestivní je i rozbor neobjasněných zločinů z míst, kde se tehdy "náhodou" vyskytoval.